Nejvyšší pocta: nový válečný film, který zachraňují jen legendy. A divácký absťák
Nebýt karantény, a tedy i neukojitelného hladu po nových filmových titulech, asi bychom Nejvyšší poctu přešli bez povšimnutí. Na americkém válečném rádobydramatu je zajímavá snad jen informace, že ji koprodukovali Češi. A orloj hereckých legend, jenž diváka s filmem utopeným v nudě částečně smířuje.
Medaile cti je nejvyšší vojenské vyznamenání udělované americkým prezidentem za statečnost. Akorát že čest už se dnes příliš nenosí a za statečnost často přijde spíš trest než pochvala: tolik k tématu snímku, jenž měl ve Spojených státech premiéru v lednu a k nám se nyní dostává díky iniciativě Petra Jákla prostřednictvím platformy Vaše kino.
Původně bezkrupolózní úředník z Pentagonu jménem Scott Huffman dostane za úkol prověřit, jestli si padlý zdravotník William H. Pitsenbarger přezdívaný Pitts zaslouží být vyznamenán in memoriam: v jedné z nejkrvavějších řeží vietnamské války v roce 1966 zachrání jako medik přes šedesát vojáků a pak sám dobrovolně zůstane až do hořkého konce. Huffman zprvu neochotně, postupně však s čím dál větším zaujetím proniká pod povrch událostí a na základě svědectví přeživších odkrývá léta skrývaná tajemství a křivdy.
Režisér Todd Robinson nepřišel na nic originálnějšího, než že zřetězí flashbacky z válečné vřavy tak, jak se k ní jednotlivé postavy vracejí ve vzpomínkách, a tak do omrzení střídá nevzrušivý rozhovor s nevzrušivou, protože stále stejnou bojovou akcí. Pravda, zatímco veteráni po většinu času jen chlapácky polykají slzy (a nechají se utěšovat od chápavých manželek), jejich mladá alterega pod palbou alespoň občas vyjeví nějaký ten pro děj zlomový detail - ne že by tím diváka zvedli ze židle.
Jedinou účinnou záchrannou brzdou na cestě ke smrti unuděním se tak stávají staří hollywoodští hráči: Peter Fonda, pro nějž byla role v Nejvyšší poctě zároveň i jeho poslední. Samuel L. Jackson, který dokáže i z té nejklišovitější rozmluvy o probdělých nocích a raněných srdcích vytřískat konzumovatelný zážitek. Christopher Plummer, William Hurt, Ed Harris: co jméno, to jistota, co tvář, to divákova spása. Ještě že jich bylo tolik.
