Přehlídka Tady Vary, film pátý: Dánské rodinné drama Jsme jedné krve
Maminka zakřiknuté sedmnáctileté Idy zemře při autonehodě a dívku, ještě se sádrou na ruce, pohmožděným obličejem a vzpomínkami na skřípějící plechy, převezou do rodiny její tety. Tady ovšem skřípá něco jiného: tři dospělé syny živí lichva a všechno pevnou rukou řídí tetička Bodil. Dokud se nejstarším bratrem lehce šikanovanému Davidovi při jednom nepovedeném vymáhání dluhu nestane nehoda, která všem změní život. Nejvíc introvertní a odtažité, ale solidární a citlivé pozorovatelce Idě…
Dánské společenskokritické drama je debutem režisérky Jeanette Nordahlové, která s ním slavila úspěch už při únorové světové premiéře na Berlinale, přesněji v jeho prestižní sekci Panorama. Scenáristka Ingeborg Topsoeová v něm suverénně popisuje civilní řádění rodinného zločineckého klanu, jehož členové si v jednu chvíli něžně projevují lásku, aby o moment později krutě napadali nešťastné dlužníky. Detaily práce maloměstských mafiánů obě ženy konzultovaly s kriminalisty a do rolí pečlivě vybraly věrohodné, neokoukané a pohříchu sympatické herce.
Tvůrkyně spolupracovaly už na krátkém snímku Nylon (2016), kde rovněž zobrazily drama rodiny skrývající svá tajemství. „A to jsme chtěly udělat i v případě celovečerního filmu,“ vysvětluje za obě scenáristka Ingeborg Topsoeová. „A taky jsme si chtěly pohrát se žánrem. Pokud chcete zaměřit pozornost na rodinnou dynamiku, pak hra s žánrem mafiánského thrilleru dává smysl.“
Ačkoli je režisérka Nordahlová milovnicí Kmotra a dalších klasik výše zmíněného žánru, ve snímku Jsme jedné krve (v dánském originálu doslova „Maso a krev“, v angličtině Wildland, tedy Divočina) násilí rozhodně „kmotrovsky“ neglorifikuje – to naopak působí jaksi upatlaně, místy až trapně, civilně ve stylu celého snímku. Netočilo se v temnotách barů a za deštivých dnů; tohle drama je v kontrastu k ději vizuálně doslova prosluněné, kamera hýří optimismem.
Režisérka také, v rámci své hry s tradičními kinematografickými vzorci, namísto kmotra obsazuje kmotru. Ve snímku ženy obecně hrají zásadní role, zejména pak matky. Jednou rukou hladí své chybující děti, druhou jiným, podstatně nevinnějším dětem navždy berou rodiče – a zjevně touto krutou absurditou nijak netrpí.
Rodinná pouta a vliv prostředí na jednotlivce jsou dalšími zásadními motivy tohoto nenápadného, ale do detailů promyšleného snímku; prorazit všechny ty skleněné stropy a vzepřít se rčení, že krev není voda, vůbec není snadné.
V rámci přehlídky Tady Vary ve Vašem kině film uvidíte v neděli 5. července ve 20:00 hodin.
