Seriál Mrs. America ukazuje zajeté koleje konzervativců, progres liberálů a také paradox zamrzlých postojů
Pokud někdo ztělesňuje naprostý opak ležérnosti, pak je to postava americké konzervativní republikánky Phyllis Schlafly v podání dvojnásobné držitelky Oscara Cate Blanchett. Vždy dokonale upravená a téměř nikdy nevyvedená z míry, taková je hlavní postava devítidílné série Mrs. America od režisérů Anny Boden a Ryana Flecka, která měla premiéru v půlce dubna a českému divákovi ji nabízí HBO. Série poměrně věrně kopíruje historické události 70. let, kdy USA zmítaly debaty a kampaně pro a proti ERA – ústavnímu dodatku deklarujícímu rovná práva mužů a žen, o jehož ukotvení v americké ústavě liberální proudy usilovaly. Evropanovi seriál přináší nejen skvělý vhled do americké mentality, ale ukazuje, že ústřední motiv – totiž konzervatismus versus liberalismus – je téma vskutku nadčasové, protože rétorika postav jako by v některých okamžicích vypadla z kontextu naší doby.
Beethovenova Osudová v sedmdesátkovém americkém podání byla dobrou volbou pro svižné intro, které uvádí každý díl. Ačkoli každá epizoda začíná upozorněním, že některé postavy vznikly pro potřeby tvůrců seriálu, nic to nemění na tom, že pokud se chcete dozvědět více o zákulisí politických bojů za ratifikaci Dodatku o rovných právech v sedmdesátých letech a čelních představitelkách jak konzervativního smýšlení, tak feministek, Mrs. America je opravdu dobrým vzdělávacím materiálem. Díly jsou vystavěné tak, že publiku předkládají jak pohled anti-ERA tábora Phyllis Schlafly, tak ten opačný, koncentrující se okolo feministických aktivistek Glorie Steinem, Belly Abzug a dalších.
Díky tomu, že hlavní postavy série vycházejí z obou názorových spekter a výprava jejich osudů se během jednoho dílu prolíná, děj se nezadrhává a nevytváří se přímočarý model „hodných hrdinek“ a „zlých fúrií“. Kdo by ale v dnešní době, kdy v západní kultuře politická korektnost zmohutněla do mainstreamu, očekával, že seriál s tematikou rovných práv žen a menšin bude v lepším světle ukazovat feministky, úplně se neplete. Kromě zmíněných Glorie a Belly se série věnuje také dalším bojovnicím za práva. Objevuje se Shirley Chisholm, první Afroameričanka zvolená do Sněmovny reprezentantů; Betty Friedan, která byla známá jako feministická spisovatelka a novinářka; právnička Brenda Feigen Fasteau či republikánská feministka Jill Ruckelshaus. Kvalitu seriálu potvrzuje, že se tvůrcům podařilo u reálných postav vzhledem i osobním backgroundem věrně přiblížit skutečnosti. Uvěřitelné jsou ale i postavy jako Phyllisina pravá ruka Alice Macray, kompilát typu žen, jež Schlafly se svými myšlenkami přitahovala. Postava Alice ukazuje, že ve výsledku nenávistná kampaň může svými počátečními myšlenkami okouzlit i veskrze hodnou a laskavou ženu, která chce pouze obhájit svoji pečovatelskou, konzervativní roli manželky v domácnosti.
Přes všechny více či méně radikální postoje a projevy jednotlivých hrdinek minisérie zvládla ukázat stoupenkyně i oponentky ERA neskutečně lidsky. Patrné je to zejména u Phyllis Schlafly, která dostává kromě scén plných dokonalých úsměvů a reprezentativních, strojených projevů hodně prostoru v zákulisí svého domova se svou rodinou. Tento tvůrčí přístup divákovi pomáhá najít pochopení s ženou, která musí v očích každého kritického pozorovatele ideologicky lobbovat sama proti sobě coby politicky aktivní ženě. Phyllis Schlafly v Mrs. America ztělesňuje všechny, kteří jsou nekonzistentí v tom, co říkají a co následně dělají, a nemohou se vzdát svého postavení a smýšlení, i kdyby všechno na světě nasvědčovalo tomu, že se mýlí.
Mrs. America nabízí show plnou jedinečných hereckých výkonů. Hvězdné obsazení po Cate Blanchett doplňuje Rose Byrne jako Gloria Steinem, Uzo Aduba v roli Shirley Chisholm nebo Tracey Ullman jako Betty Friedan. Diváci, kteří si chtějí přiblížit reálie bouří okolo ratifikace ERA v sedmdesátých letech, si také přijdou na své a nakonec se při sledování může každý sám přesvědčit, jak působí vystupování lidí, kteří kážou vodu, ale pijí víno.
