Recenze Tenet: Hlučná a frenetická jízda, která je zdánlivě zmatenější než Inception a Interstellar dohromady
Christopher Nolan patří k režisérům, u kterých se lidé tak nějak obecně shodnou, že netočí špatné filmy. A říkat se to bude i po jeho nejnovějším snímku Tenet. Ten totiž v žánru akčních filmů posouvá hollywoodskou produkci o parník dopředu, servíruje totální filmařinu, revoluční scény i na první pohled naprosto šílený děj. Pokud ale nepůjdete v kině čůrat, pochopit základní dějovou linku by neměl být problém.
Hned v prvních pár minutách zazní stěžejní věta filmu, které by se diváci měli držet: „Nesnažte se to pochopit, vnímejte to.“ Pokud se budete tohoto principu držet, nemělo by vám nic podstatného uniknout, Nolan se vyžívá ve své zálibě pro kvantovou fyziku a zároveň na vás aplikuje svou totální filmařinu. Když tedy začnete v duchu dumat nad paradoxy, entropií a linearitou času, uteče vám kus děje, protože se vše (včetně dialogů) odehrává v brutálním střihovém tempu.
Jako zaznělo už v traileru, Tenet není o cestování v čase. Spíš o tom, jak čas a jeho tok osobně vnímáme a co všechno se stane, když nám někdo tohle vnímání naruší, převrátí, zmuchlá a pak nás do toho vyplivne. Složité to ovšem není, hlavní linka je vysvětlena poměrně přehledně, ovšem k pochopení jejích odboček, odkazů a nenápadného režisérského pomrkávání je potřeba pustit si snímek ještě minimálně dvakrát. Toto je ale ta nejsložitější část. Vedle toho je Tenet nadprůměrným akčňákem, který vás chce každou další scénou ohromit.
Celý film začíná přepadením kyjevské opery a jeho pojetí je dost podobné tomu, jako když Joker ve filmu Temný rytíř na začátku vykrádá banku. I při dalších scénách se neubráníte pocitu, že tohle jste už někde viděli. Christopher Nolan má zkrátka výrazný rukopis, a i když servíruje film, který na první pohled vypadá jako kdyby mělo Inception dítě s Interstellarem, tak se nevykrádá a pro jistotu přihazuje kupu originálních, které jste zatím nikde jinde neviděli. Koho jiného by například napadlo, že se dá rozstřelit dům, který se v jiné časové linearitě skládá ze sutin dohromady?!
Všechno doprovází pro Nolana typicky znějící hudba. Jen při sledování v Imaxu jsem měl pocit, že je opravdu hodně nahlas. A velkým překvapením také je, že za ní nestojí Hans Zimmer, protože v ní jde opravdu silně slyšet jeho rukopis. Ten bohužel tentokrát neměl čas, protože pracuje na snímku Duna. Osobně ale doporučil Ludwiga Göranssona a ten mu rozhodně ostudu neudělal. Film doprovází rafinovanými skladbami i pořádnou dunivou náloží.
Akční scény na jedničku, dialogy s otazníkem
Bezchybnou ruku předvedl režisér, co se týče hereckého obsazení. I když hlavní hrdina John David Washington (syn Denzela Washingtona), který exceloval v BlacKkKlansmanovi, se tady drží trošku při zdi. Je ale otázkou, nakolik je to vina jeho a nakolik Roberta Pettisona, který mu většinu filmu sekunduje. Ten je totiž famózní a Teneta si trochu ukradl pro sebe. Bývalý upíří slaďouš si to u mě částečně spravil svou rolí záporka v netflixovském historickém dramatu The King. Po zhlédnutí Teneta jsem mu už Stmívání definitivně odpustil a velmi se těším na jeho zpracování Batmana. Kenneth Branagh je parádní ruský záporák (polovinu filmu jsem si říkal, jestli je to vůbec on) a Elizabeth Debicki je okouzlující ženský prvek, který tam ale není jen na okrasu a to je moc dobře. A samozřejmě tu nesmí chybět Michael Caine.
Jednu nevýhodu ale film Tenet přeci jen má. Po jeho zhlédnutí už se nespokojíte s průměrnými akčními filmy, které Hollywood produkuje. Zdejší akce je totiž absolutní vrchol filmařiny. Ať už jde o automobilové honičky, přestřelky či pěstní souboje (film obsahuje i nejlepší použití struhadla v bitce, jaké jsem kdy viděl).
Párkrát jsem měl ale pocit, že si kvalita akčních scén vybrala svou daň na těch rozhovorových. Zatímco akce je střižena precizně, u záběrů během dialogů jsem si párkrát všiml, že na sebe ne úplně ideálně navazují. Třeba rozhovor u večeře je tak mizerně sestříhán, že v žádném z po sobě navazujících záběrů nemají herci ani jednou ruce stejně a opravdu mě to hodně rušilo.
Zbytek je ale naprostá špička, a pokud si na Teneta zajdete, rozhodně nebudete litovat. Zvlášť když přihlédneme k filmovému půstu, který máme za sebou a který nás vlivem koronaviru ještě čeká. Tohle akční sousto s fyzikální omáčkou chutná nejen po tomhle období kulturního hladovění zatraceně dobře.
