Dokument Tempos chce ukázat, že Rytmus je víc než „si zabil“. Raperovi staví ale až příliš zlatý pomník
Zatímco před pěti lety hledal v dokumentu Sídliskový sen svého biologického otce, nyní se rapper Patrik „Rytmus“ Vrbovský v dokumentu Tempos vydává na začátek vlastní kariéry a na vlastních projektech a vydaných albech definuje slovenskou hiphopovou scénu. V tiskových materiálech se slibuje „dokument bez sentimentu až na kost, který ukáže vzestupy a pády“. Když se ale na Tempos do kina vypravíte, tak zjistíte, že to není tak úplně pravda.
Dokument Tempos zamířil k divákům na Slovensku, ale jeho přítomnost v tamních kinech dost narušil koronavirus. Na prahu druhé vlny pandemie to zkouší od 17. září v Česku. Snímek v produkci společnosti Red Bull je po formální stránce špička. Pokud znáte sportovní videa, která firma s energetickými nápoji produkuje, pak víte, že nádherné záběry jsou pro ně už standardem. A nejinak je tomu v případě dokumentu Tempos. Audiovizuální stránka je dotažená do nejmenších detailů a v tomto ohledu by mohl film směle konkurovat počinům Českým lvem oceněného režiséra Šimona Šafránka (King Skate, Meky). Pak je ale potřeba ohodnotit i obsah a tam už to značně pokulhává.
Celý film je v podstatě Rytmusovou výpovědí. Velkou část tvoří jeho monolog. Je paradoxem, že zrovna tady poměrně dost drmolí a kvůli jeho stylizaci mu místy ani není rozumět, zatímco u rozhovorů před kamerou už je to bez problémů. První část filmu zkoumá jeho hudební začátky. Právě tady je Tempos nejsilnější. Skrze hrané pasáže (pro česko-slovenský životopisný dokument stále poměrně nevídaná věc) a dobové záznamy ukazuje neskrývanou radost kluka ze slovenského sídliště z toho, že objevil svět, kam může zapadnout. Divoké rané devadesátky, první MC kazety, šmelení tenisek na dětském hřišti i první fejkové kšiltovky a okoukávání tanečních pohybů z televize. Tady je to upřímné. Pak ale dojde na první rozhovor a radost opadne.
Zatímco trojice mladých tvůrců (Nazarij Kľujev, Roman Kelemen, Maxim Kľujev), která za filmem stojí, je velice zručná po vizuální stránce, méně už jim jde dramaturgie a svého hrdinu v dokumentu neukočírují. Všichni respondenti Rytmusovi nekriticky přikyvují, a zatímco je v dokumentech běžné, že hrdina někoho navštíví a povídají si spolu o tom, co zažili, tak tady jde například Rytmus za DJ Wichem a vypráví mu o tom, co všechno hustého prožil a dokázal on sám. Výpovědi všech zúčastněných se pak omezují jen na to, v čem Rytmus vždy vynikal a že je nejlepší a nemá v podstatě ve slovenském rapu konkurenci.
Výpověď bez konkurence a pády bez vysvětlení
Dokument tak ztrácí na věrohodnosti. Tvrdí totiž o sobě, že mapuje vývoj slovenské rapové scény za posledních 30 let, ale nedává prostor jiným slovenským kapelám, se kterými se Rytmus během svého života určitě střetl. Je to prostě jen on, jeho parťáci z úplných začátků a pak další členové skupiny Kontrafakt, kteří rozhodně chválou nešetří. Netvrdím, že by tam měli mít rovnoměrný prostor, pár minut ale Majk Spirit či další členové z H16 nebo třeba rapper Vec dostat mohli. V hodinu a půl dlouhém dokumentu na to bylo prostoru habaděj. Ale to by asi neodpovídalo dokumentu jako nástroji pro budování Rytmusova zlatého odkazu.
Co se týče pádů, na které odkazuje anotace, tak těch se také nedočkáme. Rytmus sice zmíní, že se už dlouho neviděl s Davidem zo Senca, se kterým kdysi začínal, ale prostor k výpovědi mu nedá a tvůrci ho nehledají. Dále Rytmus zmíní, že člověkem, který ho v životě nejvíc okradl, je jeho bratr. To je ale všechno, jinak se o něm dozvíme, že žije někde v Rakousku, a jede se dál na oslavné vlně.
Abych jen nekritizoval, dokument obsahuje i mimořádně vtipnou scénku v kasinu, kde se Rytmus živil jako krupiér, a my zjistíme, odkud se vzaly jeho nejznámější hlášky jako „čo ti jebe“, „si zabil“ nebo „ty kokos“. Přijde i krátká sebereflexe na téma, že za částečný úpadek rapové scény na Slovensku může Rytmus sám. To ale pak přebije něco neuvěřitelného. Nekonečná salva pochvalných komentářů střižená za sebou. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že je-li někdo skutečně tak výjimečný, pak se to o něm nemusí takhle na plnou pusu pořád dokola říkat, protože se to díky jeho činům prostě ví.
Pokud je dokument určen pouze pro Rytmusovy fanoušky, pak bude fungovat dokonale. Jejich idola servíruje v tom nejčistším světle, přidává vulgarismy, vtípky i pár motivačních citátů a klišé. Všichni ostatní ale skrze dokument Tempos rapperovu oblibu nepochopí. Snad jen oblouk od kluka ze sídliště přes nafoukaného frajírka či osamoceného rváče až po milujícího tátu vysněného dítěte by jej mohl v očích lidí polidštit. Tomu ale dost brání ta oslavná nálož záběrů předtím.
