Nejhorší Oscaři v dějinách: Na rok 1989 vzpomíná Hollywood dodnes
U předávání Oscarů vždycky hrozí, že z toho bude hrozná trapárna. Ostatně, je to banda dojatých milionářů, co si navzájem předávají zlaté sošky. A taky se spousta trapných věcí stala. John Travolta, který ohlásil zpěvačku Idinu Menzel jako „Adele Dazeem”, Seth MacFarlane zpívající píseň o tom, čí prsa ve filmu viděl a která prsa jsou dnes večer v sále. Noha Angeliny Jolie, James Cameron, jak křičí, že je KRÁL SVĚTA! Ale žádný večer předávání cen Akademie nebyl tak příšerný jako ten v roce 1989.
Je leden 1989. Zatímco v Praze se protestuje v rámci Palachova týdne, na druhé straně Atlantiku se pomalu začíná dávat dohromady předávání cen Akademie. Šedesátý první ročník Oscarů má být výjimečný, bude to show, jakou Hollywood doposud nespatřil. Spojení starého klasického Hollywoodu a nových filmařů. A tohoto projektu se ujímá Allan Carr.
Toho muže nejspíš neznáte, oscarovým večerem ‘89 totiž nadobro končí jeho kariéra a předtím taky nebyl ve světě nějak extra slavný. V Los Angeles ale slavný byl. Carr byl taková až klišoidní hollywoodská postavička. Přiznaný gay, bohatá židovská rodina, producent muzikálů. Na svých muzikálech si taky nahrabal několik cen, mezi jeho největší úspěchy patří hlavně Pomáda, což je, jak se asi můžeme všichni shodnout, mistrovský kousek. V Hollywoodu byl ale znám hlavně kvůli svému excentrickému životnímu stylu. Pořádal opulentní večírky pro filmovou smetánku a zásadně chodil oblečen v kaftanech. Ve zkratce – působil jako bradavický učitel.
Carrovi tedy byla svěřena příprava 61. ročníků předávání Oscarů. A nebohý Allan se rozhodl, že se s jeho pomocí zapíše do dějin filmu. Což se mu tak trochu povedlo. Šlo o první oscarový večer, který se konal bez hlavního moderátora, poprvé v historii se z červeného koberce udělala událost, na které celebrity předvádějí outfity a dávají rozhovory… a fráze „Oscar goes to…”, ze které se stala oscarová hláška na věky věků, vznikla ten večer. Ale to nejsou důvody, proč si všichni devětaosmdesátý pamatují.
Real Lowe
Protože Allan Carr rád ohromoval, rozhodl se, že otevře Oscary velkým muzikálovým číslem. A potřeboval někoho, kdo bude doslova ochoten tančit tak, jak on píská. Za ideálního kandidáta byl vybrán tehdy pětadvacetiletý herec Rob Lowe. Můžete ho znát třeba z filmu Kontakt, Hvězdná pěchota nebo Děkujeme, že kouříte. Lowe měl totiž poměrně čerstvý PR škraloup a potřeboval si to u diváků vyžehlit.
Víte, v roce 1988 se konala v Atlantě konference demokratické strany, na které herec podporoval prezidentského kandidáta Michaela Dukakise. Jenže se nechal natočit v hotelu při sexu se šestnáctiletou dívkou a sex tape unikla na veřejnost. A Amerika byla velice pobouřena tímhle sice legálním, ale na osmdesátky poměrně nevkusným aktem.
Takže když Lowe dostal nabídku na otevření Oscarů, srazil paty a byl ochoten udělat cokoli. Tím „cokoli” se stalo muzikálové vystoupení, ve kterém Rob představoval nový Hollywood a herečka Eileen Bowman v převleku za Sněhurku zase starý klasický Hollywood. Zpívali song od Tiny Turner, akorát ohavně přetextovaný a Low se z nějakého důvodu rozhodl použít podivný londýnský akcent. Prostě máte herce slavného tím, že souloží s nezletilými, který mizerně zpívá strašně špatný duet se Sněhurkou.
Dvanáct velice dlouhých minut.
Následoval vlažný a trochu šokovaný potlesk a nálada se za celý večer už nedokázala zvednout, mimochodem taky proto, že nebyl moderátor, který by dokázal s atmosférou v sále pracovat. V podstatě to byla několikahodinová událost, po které se šli všichni ožrat ještě víc než normálně, protože jim pořád bylo příšerně trapně.
Banderasovo poprvé
Komici Bill Hader a John Mulaney později vystoupení popsali jako horečnatý sen. Antonio Banderas zase jednou u Jamese Cordena vzpomínal, že byl vystoupením naprosto šokován, protože to byli jeho první Oscaři a říkal si: „Vážně to vypadá naživo takhle?!” Hollywood Reporter o čísle napsal, že bude „navždy zapsáno v análech oscarové trapnosti”. Sedmnáct hollywoodských hvězd včetně Paula Newmana a Gregoryho Pecka podepsali otevřený dopis, který hovořil o „hanbě pro Akademii a celý filmový průmysl”... jo a Disney pochopitelně Akademii zažaloval, protože jim někdo více či méně metaforicky znásilnil Sněhurku.
Nebohá, tehdy neznámá herečka Eileen „Sněhurka” Bowman nikdy neprorazila. Vrchol její kariéry přišel v roce 1995, kdy hrála miniroli ve filmu Top Dog. Což je snímek, ve kterém Chuck Norris řeší zločiny a jeho parťák je pes. Rob Lowe vyšel z celého debaklu docela dobře, hraje dodnes a hraje docela dobře. Na Oscary 1989 vzpomíná se smíchem.
Nejhůř dopadl chudák Allan Carr. Kritiku v podstatě neunesl, jeho léta budovaná reputace geniálního producenta a partyplannera se rozpadla přes noc. Přestal vycházet z domu, nakonec se přestěhoval do Mexika a později na Fidži, kde bral drogy a chlastal, než o deset let později zemřel na rakovinu.
Hollywood, huh?
