Hvězdná pěchota: Nejchytřejší satira 90. let a krvavý sci-fi nářez k tomu
V roce 1997 skupina statečných filmařů slavně zvítězila nad pochybovači, kteří říkali, že román Hvězdná pěchota nejde zfilmovat! Pod vedením nebeského maršála Paula Verhoevena se jim podařilo nejenom natočit kulervoucí sci-fi akci, ale i satirický snímek, který nemá v dějinách kinematografie obdoby! CHCETE VĚDĚT VÍC?
Fašouni a deratizace
Navzdory předem vyhlášené neutralitě napadla Třetí říše v roce 1940 Nizozemsko, bombami srovnala se zemí Rotterdam a obsadila zemi. Některé oblasti pak náckové drželi až do čtyřicátého pátého roku, kdy Nizozemsko zase bombardovali Spojenci. Tehdy sedmiletý chlapec Paul Verhoeven si z té doby pamatuje, jak sám říká “výbuchy násilí, hořící domy a mrtvá těla na ulici”. Tenkrát vnímal válku s dětskou naivitou jako velké dobrodružství. Teprve později si vypěstoval nechuť ke svým někdejším okupantům. Tahle fascinace obscénností, násilím a nenávistí k fašismu pak určila směr Paulovy kariéry. Stal se z něj světoznámý filmový režisér.
Verhoeven natočil koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let hned dva kultovní sci-fi filmy, které jako každá správná sci-fi měly co říct k současnosti. Protikorporační protikorupční Robocop (se spoustou krve, násilí a hromadou hlášek) a famózní Total Recall. Takže když se studio Sony v polovině devadesátých let rozhodovalo, komu svěří kultovní knižní military sci-fi od Roberta Heinleina Hvězdná pěchota, Verhoeven pro ně byl jasná volba. Ten se spojil se svým někdejším scénáristou z éry Robocopa Edwardem Neumeierem a projekt mohl začít.
Neumeier byl velký fanda knižní předlohy, Verhoeven vůbec ne. Doslova řekl: “Byla na mě příliš nudná a depresivní. Velice pravicová. Nakonec jsem musel poprosit Eda, ať mi příběh dovypráví.” V politickém nádechu knihy se režisér rozhodně nepletl. Heinlein sám, když koncem padesátých let knihu psal, do ní projektoval své politické názory a byly občas až hraničně fašistické. A nebohý odpůrce fašounů Paul Verhoeven teď musel z téhle pravicové agitky udělat film. Takže se rozhodl pro přístup: “Když do pekla, tak na pořádném koni. Udělám tak fašounskej film, že všem bouchnou hlavy.”
Když se v roce 2014 novináři herce Michaela Ironsida, který ve Hvězdné pěchotě hraje velitele Rasczaka, na film ptali, řekl jim: “Když jsem se ptal Paula, proč točí pravicovej a fašistickej film, když vyrostl v nacisty okupovaným Holandsku, Paul mi odpověděl: ‘Kdybych řekl světu, že fašismus a extrémní pravice nefunguje, nikdo mě nebude poslouchat. Takže jsem vytvořil dokonalej fašistickej svět. Všichni jsou krásný, všechno je nablýskaný, všechno má velký zbraně a nádherný lodě… A celý je to dobrý jenom k zabíjení posranejch brouků.’“
A dokonalý fašistický svět se Verhoevenovi vykouzlit podařilo. Uniformy Federace byly inspirovány uniformami Třetí říše, mobilní pěchota Wehrmachtem, letectvo Luftwaffe a speciální operace jsou mix Gestapa a SS. Ve filmu jsou skutečně všichni nádherní, všichni jsou politicky uvědomělí, volební právo mají jenom váleční veteráni a média jsou přecpaná propagandou k prasknutí. Většina té propagandy je točena po vzoru Leni Riefenstahl, režisérky nacistického veledíla Triumf vůle. A architektura byla inspirována stylem Alberta Speera.
Odhodlání ke vtipu
Hvězdná pěchota na vás ale nikdy nepomrkává. Nikdy nemáte pocit, že by vám film tak jako šeptal: “To je ale hromada hovadin, co?” Nikdy! Ten film je natočen extrémně sebevědomě a s naprostým odhodláním udělat tu nejvíc badass fašounskou propagandu v historii lidstva. Verhoeven si i herce vedl k tomu, aby působili maximálně odhodlaně a hráli všechny emoce upřímně. Jinak by totiž tenhle povedený vtip za sto pět milionů dolarů neměl šanci fungovat. Cílem zkrátka bylo vytvořit film, který by se líbil Federaci.
Verhoeven má samozřejmě svůj styl tvorby, který by se v dnešním Hollywoodu jen těžko replikoval. Kromě explicitního násilí (při natáčení bylo použito přes šedesát litrů umělé krve a vystříleno víc nábojů než do té doby při jakémkoli jiném natáčení) to byla kupříkladu nahota. Holandský režisér se vždycky velice podivoval tomu, že Američané mohou vidět ustřelenou hlavu, ale zakrývají oči dětem, když se na scéně objeví obnažené poprsí. Pochopitelný přístup od člověka, který natočil Základní instinkt.
Ve Hvězdné pěchotě jsou dvě nahé scény. Sex mezi Dizzy a Ricem a pak společná sprcha mužů a žen. Herci údajně souhlasili s nahou scénou ve sprchách, pokud ji bude Verhoeven natáčet taky nahý. Což udělal.
Nutno říct, že povedený scénář, boží režie a mistrně zmáknutá hudba Basila Poledourisa (který si předtím vysloužil ostruhy na Robocopovi, Conanovi nebo Honem na ponorku) se propíšou do diváckého zážitku velice zvláštním způsobem. Totiž i když si uvědomujete, že jde o satiru, stejně máte chuť popadnout obří útočnou pušku a jít vraždit brouky. Protože je to prostě skrz na skrz povedený film. Přestože film jasně naznačuje, že fašistická Federace válku s Arachnidy vyprovokovala sama svými koloniálními tendencemi a tak trochu se napovídá i to, že asteroidové bombardování byla vykonstruovaná záminka.
Víte, tenhle film vyšel v tom unikátním období mezi pádem Sovětského svazu a 11. zářím. V době těch několika let, kdy západní svět v podstatě neměl nepřítele. I proto Verhoeven rád říká, že je to film o tom, jak jsme rádi, když máme nepřátele. Ale různých způsobů, jak vykládat film je bezpočet. Mně osobně například vždycky fascinoval ten ohromný brouk na konci filmu, který má být doslova mozkem celé té “války proti lidem”. A já se osobně domnívám, že není náhoda, aby tohle stvoření mělo ksicht připomínající vulvu. Naopak si myslím, že to, že se fašistická diktatura nejvíc bojí vaginy s mozkem, je velice poetické.
Dobrého pomálu
Hvězdnou pěchotu ale stojí za to vidět i kvůli hercům. Tak zaprvé už zmíněný Michael Ironside, jeden z nejlepších hlasů v Hollywoodu. Mimochodem celá léta dabuje pro Ubisoft postavu Sama Fischera z herní série Splinter Cell. Dál je tam královna devadesátkových zrzek Dina Meyer. A samozřejmě jedna z nejatraktivnějších žen dějin kinematografie Denise Richards. Ale hlavně Neil Patrick Harris, který hraje agenta speciálních operací. Ano, je to Barney z Jak jsem potkal vaši matku a hraje telepatického gestapáka. Nikdo z nich se nikdy nevrátil pro další díl kromě představitele hlavní postavy Caspera Van Diena, který se objevil ve Hvězdné pěchotě 3.
A tím se dostáváme k otázce sequelů. Ehm… nejsou dobré, to si pojďme říct na rovinu. Dvojka je televizní film, který se snaží udělat lowcostového Vetřelce, trojka je trochu o náboženství a trochu o internetu. Ale obojí se dá určitě v neděli odpoledne s kocovinou zkouknout, pokud máte rádi Hvězdnou pěchotu a béčkové sci-fi k tomu. Pak jsou ještě dva animované filmy, které taky nejsou nic moc, a navíc vypadají jako cutscéna k Final Fantasy. A to je od nás k pokračováním tak nějak všechno.
Takže pokud bychom měli shrnout poselství tohoto článku: Hvězdná pěchota je geniální, inteligentní ženy jsou nepřítelem totality, nacistické uniformy stále sluší, a když ustřelíte broukům končetiny, stále zůstanou na 86 % bojeschopní. Miřte na nervový systém.
