Bitva v ústí Šeldy nesahá Příliš vzdálenému mostu ani po kotníky. Slibuje akci, přináší nudu
Nizozemská kinematografie se nemůže poměřovat se světovou reputací sýrů ze země tulipánů a u nás je téměř neznámá. Proto nemálo příznivců válečných filmů zaujal snímek BITVA V ÚSTÍ ŠELDY, uvedený na Netflixu. Vznikl loni a režíroval ho Matthijs van Heijningen. Scénář napsala Paula van der Oestová, za kamerou stál Lennert Hillege a hudbu složila Emilie Levienaise-Farrouchová. Jména hlavních představitelů – Gijs Blom, Jamie Flatters, Susan Radderová a další – našim divákům patrně nic neřeknou.
Údajně jde o nejdražší nizozemský film, ale zde je nezbytné poznamenat, že se výpravou, režií, hereckými výkony ani zpracováním bezesporu zajímavého tématu nemůže vůbec srovnávat s americko-britským velkofilmem Příliš vzdálený most Richarda Attenborougha z roku 1977, v němž se zaskvěla celá plejáda mezinárodních hvězd první velikosti. Přesněji řečeno, Bitva v ústí Šeldy s ním má společné pouze téma a časový prostor, v němž se odehrává. Na pozadí největší vzdušné výsadkové operace v dějinách – Market Garden –, probíhající v září 1944, hra osudu svede dohromady mladou nizozemskou odbojářku, vojáka třetí říše a pilota spojeneckého kluzáku. Jenže uvážíme-li, že film trvá 127 minut, se v něm toho nic moc neděje, postavy jsou jaksi nemastné neslané, stěží si diváka čímkoli podmaní, nejsou vykreslené do hloubky, a děj se navíc neskutečně vleče. K opravdové akci, jež může ospravedlnit bojovný název snímku, dojde až v závěru, což je zatraceně málo.
Tento opus lze nazvat promarněnou příležitostí, protože nizozemská rezistence za druhé světové války, mající v něm významné místo, není v cizině – zcela určitě alespoň ne u nás – zdaleka tak známá jako například boje sovětských a jugoslávských partyzánů, francouzský odboj atd. Pro ilustraci uveďme, že podle oficiálních údajů ztratilo tehdy devítimiliónové Nizozemsko v největším válečném konfliktu všech dob 210 000 mrtvých, z nichž bezmála polovina – 104 000 – připadla na Židy. Zahynulo 25 650 vojáků, z toho, což je alarmující, asi 10 000 na německé straně. Účastníků hnutí odporu přišlo o život jen sedmnáct set. K 31. lednu 1944 sloužilo v německé armádě 18 473 Nizozemců, 2,7krát více než Belgičanů! Stupeň kolaborace tedy dosahoval značné výše a nadšený Holanďan v německém mundúru, jenž ve snímku figuruje, je toho důkazem. Tvůrci tento nemilý fakt nezamlčují a to jim slouží ke cti.
Abychom jenom nekritizovali, přiznejme, že Bitva v ústí Šeldy připomíná boje odehrávající se mezi 2. říjnem a 8. listopadem 1944, které skončily vítězstvím Spojenců, na jejichž straně sehráli důležitou roli Kanaďané. O jejich úsilí toho na rozdíl od amerického a britského rovněž mnoho nevíme.
