Čtvrtý Matrix je jiný film, než byste čekali. Řeší, proč vůbec pokračovat v Neově příběhu
„Naše mateřská firma Warner Bros. chce udělat další pokračování Matrixu. Pokud to neudělají s námi, udělají to bez nás.“ Ne, tohle není citace z interní porady tvůrců čtvrtého Matrixu před tím, než se film pustil do produkce. Jde o útržek dialogu z hotového filmu, v němž se režisérka Lana Wachowski vrací do postapokalyptického světa, v němž je realita jen iluzí vytvářenou stroji, proti nimž v ikonickém snímku z roku 1999 i jeho dvou pokračováních bojoval červenou pilulkou „probuzený“ hacker Neo.
Na konci třetího snímku sice zahynul, v aktuálním filmu nazvaném Matrix Resurrections ho však znovu potkáváme ve světě, jenž opět vypadá trochu jako virtuální realita, kterou pokradmu začne kdosi nabourávat. Ještě se chytáte? Tak pozor, tenhle film si navíc uvědomuje sám sebe a svou úlohu v popkultuře. Neo je zde totiž herní vývojář, který polyká modré pilulky jako antidepresíva a stojí za předchozími díly Matrixu, které ale v jeho světě nejsou filmy, nýbrž veleúspěšné videohry.
Po zmínce o nenasytném studiu Warner Bros., které chce dalším herním pokračováním Matrixu opět vytěžit slavnou značku, tak následuje třeba scéna z porady, v níž se vývojáři baví o tom, zda Matrix stojí spíše na společenských metaforách, nebo explozívní akci. Na jiném místě se zase řeší síla nostalgie, která dokáže otupit úzkost, což mají stvrzovat krátké prostřihy na slavné pasáže původní trilogie.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
