Co se stalo s romantickými komediemi? Jsou namachrované, politické a milence hraje stafáž
Momentálně je to nejsledovanější film na Netflixu. Jmenuje se Z jiného těsta a má být romantickou komedií. Jonah Hill tady hraje židovského kluka, jenž si najde novou přítelkyni, Afroameričanku a muslimku, která má velmi přísného otce v podání Eddieho Murphyho. Rodiče Hilla jsou také trochu komplikovaní, zejména matka, již představuje Julia Louis-Dreyfus. Ta novou přítelkyni nevidí jako reálného člověka, ale spíš jako slušivý přívěsek ke svému liberálnímu světonázoru.
Když chce komedie řešit současnost vycpanou kulturními válkami a společenskými třenicemi, většinou si ukusuje větší sousto, než je schopna důstojně sežvýkat. Ale co, říkáte si, třeba se tady aspoň šikovně vykuchají slavnější předobrazy jako Hádej, kdo přijde na večeři nebo Fotr je lotr, aby výsledek stál aspoň na jedné noze. Jenže vůbec.
Místy jsem přemýšlel, jestli to celé nemá být nějaká důmyslně vystavěná dystopie ze světa, kde je každá postava jen souhrnem politických reprezentací a privilegií a kde se lidi místo tokání věnují spíš debatám o tom, jestli to, co právě řekli, bylo problematické nebo ne. O satiru jít ale očividně nemá, má to být hlavně romantika! Jenže necítíte ani trochu šarmu, vtipu, taktu, nuance zkrátka ničeho, co by pozdvihlo pásmo křečovitě pospojovaných scén, které působí jako skrumáž nepovedených záběrů.
Identitářská nuda
Podobně jsem se cítil u jiné nedávné romantiky jménem Bros, jejíž premisa přitom zněla přitažlivě. Dva muži, z nichž je každý trochu jinak emocionálně nedostupný, spolu začnou randit, přičemž jim v tom nepřejí jak jejich povahy, tak celá komunita, která je velmi povrchně orientovaná pouze na vzhled. Podle tvůrců to celé mělo připomínat devadesátkové komedie s Meg Ryan, akorát přenesené do světa randících aplikací. Jenže vůbec.
Výsledek je poskládaný jako přehlídka instantních twitterových fórků a rantů, z níž je neustále cítit jen to, jak si tvůrci sami sobě neustále gratulují a jsou se sebou hrozivě spokojení, až si vůbec neuvědomí, že se skutečnou romantikou ani komedií nemá jejích urputný výtvor nic společného, když působí jako vyčerpávající přednáška hlavního hrdiny (samozřejmě autora podcastu), jemuž nikdo není schopný říct, že není vtipný, protože by to byla urážka jeho identity. Jak mohlo něco takového vzejít z producentské stáje komedie dekády Bridesmaids?!
Zachrání to staré hvězdy?
Vlastně se pak cítíte jak staromilecká konzerva, když si na uklidnění pouštíte Vstupenku do ráje, romantickou komedii s veterány Julií Roberts a Georgem Clooneyim, kteří jako rozhádaní exmanželé na Bali vdávají dceru a kromě toho se snaží zakrýt, že všechny nejlepší vtipy vystříleli už v traileru. Ne, není to dobrý film, ale na rozdíl od obou výše jmenovaných z něj necítíte tupou, tuhou, umělou namachrovanost, skrze níž nám jsou postavy nepochopitelně prodávány jako sympatické. Můžou za to i ty dvě hvězdy.
Clooney a Roberts totiž dokážou pozvednout větší i menší scenáristická zaškobrtnutí, až si říkáte, že tyhle hvězdy na tohle snad v devadesátkách musely mít nějaké speciální školy. Naučily se být tak okouzlující? Narodily se tak? Je to kvůli tomu, že jsou ve skutečnosti přátelé? Jejich prezence je každopádně tak výrazná, že vedle nich omladina Z jiného těsta, Bros, ale i samotné Vstupenky do ráje působí jako stafáž s charismatem ledničky, již musí zase leštit staří pardálové. A že se činili – Vstupenka do ráje se stala loni s neuvěřitelnými postcovidovými 170 miliony dolarů na globálních tržbách jedním z největších hitů, o němž se ale nepochopitelně vůbec nepíše.
Nemyslím si, že by třeba část mladé generace včetně Timothéeho Chalameta, Zendayi nebo Florence Pugh nebyla podobně podmanivá, ani bych nedal ruku do ohně za všechny starší a pokročilé – komedii se Sandrou Bullock Ztracené město jsem sledoval na pětkrát, novinky Jennifer Lopez jako Vezmi si mě nebo Shotgun Wedding rovnou nechci nikdy v životě vidět. Jen z množství současných komedií o vztazích necítím, že by se v nich někdo byť jen na chvilku nesnažil podlézat divákovi pomocí klišé o tom, co asi dělá a cítí současný rozháraný mileniál. Měl bych tip – brzy to všechno vypne.
