Kruh recyklace v boxerském filmu Creed III prolamuje hlavně protivník v podání Jonathana Majorse
Poprvé bez Rockyho před kamerou, zato poprvé s Creedem i za kamerou. Třetí díl boxerské série Creed a devátá část Rockyho, pokud obě ságy spojíme dohromady, přesně ví, jaké triky fungují, ale pořádnou ránu zasadit nedokáže.
Autoři třetího Creeda to dokonce nechají zaznít naplno: „Všichni milují příběhy o outsiderech,“ shrne se ve filmu nahlas jeden ze základních principů sportovních filmů. Outsiderem byl kdysi asi nejslavnější boxer filmové historie Rocky Balboa, outsiderem byl původně i jeho žák Adonis „Donnie“ Creed, a tak je outsiderem i jeho nový protivník Damian „Dame“ Anderson. Prověřeným postupem je i to, že hlavní hrdina bojuje se dvěma soupeři zároveň: jednak s tím v ringu, jednak sám se sebou a svými démony. A potom – téma rodiny, to vždycky zabere na srdíčko.
Donnieho démoni těsně souvisejí právě s Damem: ti dva spolu jako kluci zažili věci, které je straší dodnes. Před nějakými osmnácti lety byl Dame nadějný boxerský junior a měl našlápnuto k velké kariéře; Donnie k němu tehdy vzhlížel a nosil mu tašky. Starší z bijců ale skončil ve vězení a z toho druhého se stal mistr světa. Donnie si teď užívá na odpočinku a věnuje se rodině – hudební producentce Biance a neslyšící dceři Amaře. Ale když se Dame konečně dostane na svobodu, je odhodlaný na svoji někdejší kariéru navázat, i když už by věkově patřil do boxerského důchodu... A umí si to zařídit tak, aby se v ringu postavil právě proti Donniemu.
Společná traumatická minulost obou borců se odhaluje postupně pomocí retrospektiv a vzpomínek a dalo se s ní pracovat nosněji. Mezi hrdiny totiž funguje nejednoznačná chemie a nevypočitatelný Dame má nepopiratelné charisma. Místo toho scénář věnuje zbytečně mnoho prostoru plytkým interakcím Donnieho s manželkou, dcerou a dokonce i matkou (sáhne se také k čechovovskému pravidlu, že kdo má dostat mrtvici, ten ji dostane), abychom pochopili, že rodičovství je stejná dřina jako box.
Povinná střihová montáž přípravy na finální zápas je oproti některým minulým dílům pojatá velkoryse a i díky snímání proti kalifornskému slunci má sílu zvednout člověka ze sedačky a donutit ho jít se sebou něco dělat. Oproti tomu zápas samotný je zklamáním: asi devět kol se prostě přeskočí, bum bác a je konec. Nepříliš přesvědčivé jsou boxovací scény v Creed III obecně: jak je bohužel zvykem, sestávají spíš z izolovaných úderů doprovázených mohutnými zvukovými efekty, takže divák nevidí tanec nohou, strategii, kontext. Je to obzvlášť škoda proto, že oba bijci mají dost odlišný přístup. Dame se rve jako grázl, občas se trefí pod pás nebo praští soupeře loktem, prostě boxuje jako v kriminále. Oproti tomu Donnie zápasí jako šachista, taktizuje, někdy se až moc šetří.
V rámci podobností mezi sériemi Creed a Rocky je zajímavé, že představitel Donnieho Michael B. Jordan si stejně jako kdysi Sylvester Stallone k hraní hlavní postavy tentokrát přibral i režii (scénáře ale oproti Stallonemu nepíše). Creed III je ostatně první díl celé té ságy, ve kterém se Stallone coby Rocky vůbec neobjeví před kamerou a je přítomen jen jako producent.
Damea ztvárnil Jonathan Majors, jenž zároveň v paralelním filmovém vesmíru hraje i zlého Kanga, padoucha páté fáze marvelovského komiksového univerza. V obou polohách je úplně jiný: jako boxer je prostě grázl, kluk z lochu a z lapáku, kdežto coby Kang se pouští až do shakespearovských monologů. Jestli tedy Creed III kvůli něčemu vidět, tak kvůli tomu, jak se filmu daří záměrně recyklovat postupy a klišé předchozích dílů, a hlavně právě kvůli Jonathanu Majorsovi.
