Upírská komedie Renfield vám utrhne ruce a ještě si s nimi zatleská
Dva Nickové, Cage a Hoult, hrají ve velmi krvavé podívané, která žánru filmů o upírech pouští žilou svérázným způsobem. Hlavním hrdinou komedie Renfield není Dracula, nýbrž jeho sluha, jenž se touží vymanit z šéfova vlivu. A dochází kvůli tomu i na terapeutická sezení pro lidi uvízlé v toxických vztazích.
Postava Renfielda je pevnou součástí draculovského folklóru. Objevuje se už v původním románu Brama Stokera z roku 1897 i v mnoha jeho filmových adaptacích; například v té od Francise Forda Coppoly (1992) ho velmi „výživně“ ztvárnil muzikant Tom Waits. Ve snímku, který nese jeho jméno, se Renfield dostává úplně do popředí. Poznáváme ho jako právníka, jenž na konci 19. století odcestuje za Draculou do jeho transylvánského sídla a veden chamtivostí se stane pomocníkem v upírových nekalých rejdech. Od Draculy Renfield získává nadlidskou sílu a nesmrtelnost, které si udržuje pojídáním hmyzu (prakticky jakéhokoliv, stačí mravenci).
Po desetiletích služby však nestárnoucí mládenec zatouží po obyčejnějším životě; zdá se, že ho trápí i pocity spoluviny za mnoho zmařených nevinných životů. Žije v dnešním New Orleans, kde dodávkami čerstvého masa dává do kupy Draculu, který se hojí po jednom z pokusů sprovodit ho ze světa. Renfield začne docházet na skupinové terapie, jež navštěvují partneři násilnických osob a další „spoluzávislí“. Draculovi se sluhův pokus o emancipaci ale vůbec nelíbí... A do toho ve městě řádí mocný gang Lobovců, kterým jde po krku Rebecca Quincyová, jediná nezkorumpovaná policajtka ve městě.
Vtipná jednohubka
Když hned v prvních desítkách vteřin vybuchne kněz a zacáká krví a vnitřnostmi všechno okolo, poměrně názorně nastaví náladu zbytku filmu. Renfield si libuje v až dětinsky přehnané brutalitě, což vlastně celkem odpovídá předchozí tvorbě tvůrců: scenárista Ryan Ridley je podepsaný hlavně pod animovaným seriálem Rick a Morty, režisér Chris McKay má za sebou třeba celovečerní LEGO® Batman film nebo parodický cyklus Robot Chicken.
Jejich společné dílko si dělá legraci nejen z konvencí upírského žánru, ale i z gangsterek, kriminálek nebo psychologických dramat. Jenom fórky, záměrně použitá klišé a pomrkávání na diváka by ale nestačily; film naštěstí drží pohromadě díky spojenectví mezi Renfieldem a Rebeccou. Ti dva si musejí navzájem pomoct k dosažení svých indviduálních cílů, tedy k poražení Draculy a k očištění města od Lobovců, vedených démonickou hlavou rodiny Bellafrancescou.
Renfield je vtipnou jednohubkou, která se však jako celek nestane víc než sumou svých částí. Film přepíná mezi citovanými žánry – upírským, gangsterským atd. – bez toho, aby je sjednotil. A tak chvíli chlístají kýble krve a střev, chvíli se parta loserů lituje na kolektivním sezení v tělocvičně a chvíli se zase zneuznaná nezkorumpovatelná policajtka pokouší všem dokázat, že by na ni byl její tatínek pyšný, kdyby tedy nebyl mrtvý.
Uvést vše do pořádku
Nejoriginálnější a nejzábavnější je Renfield v akčních scénách, kdy překypuje nápady, jak se dají nepřátelé rozsekat na cimprcampr. Ve vrcholné vyvražďovačce v bytovém komplexu tak Renfield například utrhne jednomu z protivníků paže až v ramenech a pokosí jimi ještě několik dalších padouchů. Podobně přehnané jsou i herecké výkony, mají v sobě ale jisté nakažlivé kouzlo. Zejména Nicolas Cage si svého Draculu vyloženě užívá: démonicky koulí očima, úlisně se vemlouvá či přesvědčivě deklamuje a ke kýženému efektu mu dopomáhají i masky, které jeho Draculu zachycují v různém stádiu rozkladu, respektive srůstání.
Nicholas Hoult pak coby Renfield celkem půvabně střídá polohy brutálního běsnění a roztřesené přecitlivělosti. A příjemným překvapením je Awkwafina, která se v roli frustrované Rebeccy nebojí být neohrabaná i prostě směšná.
S úspornou stopáží jen lehce přes hodinu a půl Renfield nestihne mít víc než dvě tři hluchá místa. Body navíc si zaslouží za scenáristické nápady, jak po skutečně monumentálně krvavém finále uvést věci víceméně do pořádku. Závěrečné titulky pak stylově připomenou klasické draculovské filmy z hlubin kinematografie, k nimž se Renfield připojuje jako trochu švihlý, ale vlastně roztomilý příbuzný.
