Filmová Barbie je v podstatě feministická Toy Story… A to je pěkné
Přestože režisérka Greta Gerwing dokáže se svou Barbie většinu filmu našlapovat po delikátně vybalancované feministicko-pohádkové lince, na konci film trochu ztratí rovnováhu, škobrtne a pečlivě vyvažovaný snímek se maličko vychýlí. Ale nerozsype! O žádnou instantní kinematografickou klasiku se nejedná, nicméně je to docela dobrá pohádka primárně pro dospívající dívky.
Předem mě nechte říct, že Barbie asi nemohla dopadnout lépe. Totiž, přestože se snaží tvářit jako woke satirická komedie, je to pořád v zásadě dvouhodinová reklama na panenku (a Chevrolet taky z nějakého důvodu), musí žonglovat hromadu feministických sociokulturních témat, protože jsme v roce 2023, a ještě navíc fungovat jako obstojný snímek. To je vážně trochu náročný koktejl k umíchání a já nemám ke Gretě Gerwing nic jiného než respekt.
Ona je taky hlavní zbraň filmu. Vypadá fantasticky, má spoustu zajímavých vizuálních nápadů, soundtrack je cool a snímek srozumitelně komunikuje vizuálně naprosto všechno. Kdybyste vypnuli zvuk, pořád dokážete velice slušně pochopit, co se vlastně děje. Nejen to, ale casting je zcela fenomenální. Tím mám samozřejmě na mysli Margot Robbie jako titulní Barbie, vždy profesionálně vtipnou SNL veteránku Kate McKinnon, ale hlavně Ryana Goslinga, jehož jsem viděl v mainstreamové komediální roli od Nice Guys a je to vždycky naprosto super.
Což je ale také tím, že on má mnohem komičtější roli a může si dovolit hrát mnohem expresivněji. Má až do úplného konce jen velice málo náročnějších niterných pohnutek a konfliktů. Což… taky může být zdrojem kritiky filmu.
Muži vs. ženy
Žena, její život a její úděl jsou hlavním tématem Barbie a muži jsou zcela zásadně buď antagonisté, nebo idioti. Což je samozřejmě velice, velice často role, kterou muž zastává v ženském životě, ale až mě zaskočilo, že ve filmu není pro muže téměř žádné vykoupení a v podstatě ani špetka pochopení. Ne nutně nepříjemně. Jednak jsem nečekal, že bude Barbie takhle nekompromisní, jednak si myslím, že by od jakéhokoli muže bylo maličko stupidní fňukat, že k nim růžová pohádka pro dospívající dívky není vlídnější.
Barbiin názor na společnost, politiku a patriarchát není problém filmu. Problém filmu je, že jako u většiny podobných projektů s woke poselstvím snímek nakonec nezvládne jít po laně dobrého příběhu a do toho žonglovat super důležitými tématy jako mateřství, body pozitivita a úloha ženy ve společnosti.
Obdobně občas přeskakuje i styl filmu. Jakože občas se opře o čtvrtou stěnu, občas ji projede buldozerem, občas střelí současnou popkulturní hlášku, občas paroduje přes padesát let starý film, občas má vypípaný vulgarismus... V tomhle vlastně nejvíc připomíná Shreka a obdobné rodinné filmy ze začátku tisíciletí, které chtěly být vpravdě rodinným filmem pro všechny.
Díky tomu je ale těžké určit, komu je film vlastně určený. Ale nejspíš dospívajícím dívkám. Protože poselství filmu potřebují slyšet jen dva typy lidí – teenagerky a šovinisti. Šovinisti film nejspíš neuvidí, takže je z Barbie v podstatě Toy Story pro dospívající dívky. A to je vlastně pěkné.
