40 let kultovních Návštěvníků: Největší předabování v historii a co chtěli dělat delfíni s málem emigrující Dádou?
Před čtyřmi dekádami v listopadu 1983 se na obrazovkách Československé televize objevil sci-fi seriál Návštěvníci. Asi nikdo v čele s tvůrci Jindřichem Polákem a Otou Hofmanem v tu dobu netušil, že právě uvedli jeden z nejpopulárnějších československých seriálů všech dob – příběh okolo čtyřčlenného týmu vyslaného z roku 2484 o 500 let do minulosti kvůli záchraně Země se stal hitem, který se pravidelně reprízuje i po 40 letech. Seriál se každopádně nerodil snadno a ani rychle – během 17 měsíců dlouhého natáčení (a i po něm) se vyskytla řada problémů a bizarních momentů.
Scenárista Ota Hofman vzpomínal, jak ke konci sedmdesátých let jel tramvají právě v době, kdy hledal námět pro nový seriál. Zvídavý chlapec opodál bombardoval maminku různorodými dotazy a ta místo odpovědi na poslední otázku ztratila trpělivost a vlepila chlapci facku. Dítěte se ale zastal starší cestující, který mamince vynadal s tím, že netuší, jestli právě neuhodila budoucího geniálního vynálezce.
Hofmana celý výjev zaujal natolik, že se jím nechal inspirovat a začal rozpracovávat příběh o chlapci, jenž ještě nemá ponětí o tom, že je budoucím géniem. Scenárista na to nebyl sám, předlohu tvořil s režisérem Jindřichem Polákem (sehraná dvojice spolu vytvořila například čtyři řady seriálu Pan Tau). Sepsání příběhu o Zemi v roce 2484, kterou před srážkou s neznámým tělesem může zachránit pouze vzorec pro přesun kontinentů zapsaný v sešitě geniálního žáka páté třídy Adama Bernaua z roku 1984, trvalo několik let.
Pro financování seriálu se podařilo domluvit koprodukci se západoněmeckou televizí WDR (Westdeutscher Rundfunk) sídlící v Kolíně nad Rýnem. K tomu dopomohly dobré předchozí zkušenosti Němců s československými filmaři dětských snímků – ať už se seriály Pan Tau nebo Lucie, postrach ulice z dílny tvůrčího tandemu Polák & Hofman, nebo s Arabelou, kterou režíroval Václav Vorlíček. WDR každopádně požadovala, aby se seriál nesnažil napodobovat či dokonce konkurovat západním produkcím, Němci chtěli, aby si Návštěvníci zachovali ryze český rukopis.
Právě i díky velkorysému rozpočtu si mohli tvůrci přizvat největší mistry tehdejší doby v daných odvětvích – hudbu pro seriál složil autor ikonických filmových hitů Karel Svoboda, návrh kostýmů měl na starosti Theodor Pištěk, jenž o pár let později obdržel Oscara za kostýmy k Formanově filmu Amadeus, a v neposlední řadě nechyběl ani známý výtvarník a tvůrce nezaměnitelných animací Jan Švankmajer. Vypravěčem se stal herec Vladimír Brabec, hlas CML neboli centrálního mozku lidstva, jenž vypočítal blížící se katastrofu, propůjčil Miroslav Moravec. V červnu 1981 bylo vše nachystané a mohlo se začít točit.
Brodský, nebo Hanzlík?
Velký důraz byl kladen i na výběr hlavních herců. Z roku 2484, kdy už lidstvo nevlastní zbraně, nehoní se za penězi a nepije pivo (zlatavý mok byl zrušen všelidovým hlasováním v roce 2324), byl vyslán čtyřčlenný tým. Šéfa výpravy akademika Jana Richarda ztvárnil Josef Bláha (jeho role měla zcela bizarní dohru, o čemž bude ještě řeč), technika Emila Karase si zahrál Josef Dvořák, zoolingvistko-delfínoložka Káťa Jandová byla obsazena Dádou Patrasovou a role lékaře výpravy Michala Nolla připadla tehdy ne úplně známému Jiřímu Datlu Novotnému.
Právě u role doktora došlo na největší castingové dilema – lékaře měl podle původního plánu hrát Jaromír Hanzlík a Aloise Drchlíka alias velkého učitele Adama Bernaua si Hofman s Polákem představovali jako Vlastimila Brodského. Problém nastal ve chvíli, kdy Hanzlík začal žít s Brodského ženou Janou Brejchovou – miska vah se během dlouhého a těžkého rozhodování nakonec převážila na stranu Brodského, o něhož tvůrčí duo stálo přece jen o trochu víc. Obsazení protagonistů bylo vyřešené a expedice Adam 84 se mohla směle vydat o 500 let do minulosti, aby získala sešit geniálního páťáka Adama Bernaua se zcela stěžejní rovnicí pro přesun kontinentů.
Prvním natáčecím dnem byl 22. červen 1981, kdy se Pelhřimov převtělil do smyšlené Kamenice. Štáb pro důležitou scénu požáru u Bernauů zakoupil v brněnských Žabovřeskách dům určený k demolici kvůli budování městského okruhu – tři týdny pak byla stavba pro účely natáčení opakovaně zapalována a hašena. Jako další exteriéry byly vybrány například slovenská Vrátní dolina nebo Vysoké Tatry.
Sexuchtiví delfíni a zaplavená Růžičková
Natáčelo se ale i v cizině – návrat do roku 2484 proběhl v Göhrenu, v severovýchodní části NDR. Kvůli scéně s delfíny se pak jelo do nizozemského Harderwijku. V tamějším Dolfináriu došlo k nepříjemné záležitosti – během scény s delfíny, kteří v roce 2484 ovládají světové oceány, vodní savci zvyklí na ošetřovatele oděné v neoprenu naráželi čumáky do Patrasové, která na sobě měla pouze průsvitný kostým. Okolo herečky se shlukovali a ošetřovatelům se je od notně vyděšené Dády nedařilo odlákat. Není vyloučené, že se delfíni dokonce chtěli s herečkou pářit nebo slovníkem Návštěvníků „humidovat“ – u delfíních samců jsou v některých případech zaznamenané takové snahy směrem k ošetřovatelkám. Jeden ošetřovatel nakonec do vody skočil a Patrasovou z nepříjemného sevření vymanil, herečka se až poté dozvěděla, že nejdotěrnější z delfínů měl přezdívku Zabiják.
Tvůrci zcela vědomě využívali statut Dády coby normalizačního sexsymbolu – v seriálu se objevila několikrát nahá nebo minimálně velice spoře oděna. Patrasová se během natáčení mimo jiné seznámila se svým budoucím manželem Felixem Slováčkem. V průběhu filmování navíc přišlo udání, že se oba chystají společně emigrovat – aby mohla v točení seriálu pokračovat, bylo potřeba, aby se za ni zaručili oba hlavní tvůrci.
Natáčení s delfíny ovšem nebylo jediným problematickým momentem. Asi nejnebezpečnější chvíle nastala při točení povodně po vypuštěném rybníku. Scéna se musela natočit napoprvé, proto bylo v umělém kanále v Brandýse nad Labem (kde obvykle trénovali a v současnosti po rekonstrukci znovu trénují kajakáři) připraveno hned sedm kamer. Vypuštěný rybník v předposlední epizodě smete Helenu Růžičkovou, která si v pohodě hoví na lehátku uprostřed své zahrádky – v reálu ovšem měla voda takovou sílu, že se pod jejím proudem skácela i opodál stojící garáž, jako by byla z papíru. Hroutící se plechová konstrukce jen o kousek minula známou herečku, která se tak vyhnula zranění. Stejně tak exploze cisterny neboli scéna, která se musí natočit na první dobrou, se musela filmovat natřikrát.
Odporné amarouny a tuzexový benzín
Natáčení trvalo dlouhých 17 měsíců od června 1981 do října 1982, výroba 540 trikových záběrů pak zabrala dalších pět měsíců. Z „triků“ se nejvíce proslavily amarouny, želatinová strava z budoucnosti. Pokrm vizuálně vymyslel Jan Švankmajer a animaci jeho přípravy, v níž se na talíři prohání slanina, koláče, klobása nebo hermelín, vytvořil Švankmajerův dvorní animátor Bedřich Glaser. Název jídla se později všeobecně vžil jako synonymum pro nevýraznou chuť, což potvrzovali sami herci, podle nichž byla obarvená želatina odporná – a to i přes snahu rekvizitářů dochucovat amarouny octem.
Seriál také představil řadu vynálezů, které nám sice v roce 2023 připadají běžné, ale před 40 lety mohly působit jako zjevení, především pak mobily, kamery v brýlích anebo skryté minikamerky. Škoda jen, že se stále ještě nevynalezla ona lampa léčící veškeré nemoci nebo laserová pilka.
Stěžejní rekvizitou bylo auto z budoucnosti překypující vychytávkami a schopné měnit nejen poznávací značku, ale i barvu – původně měla expedice Adam 84 cestovat do minulosti Škodou 120, československá automobilka ale neměla o propagaci zájem. Proto byla místo toho dodána sovětská Lada Niva 2121 uzpůsobená pro západoněmecký trh – Němci zapůjčili dva modely, třetí koupilo studio Barrandov. U automobilů ovšem nastala podivná potíž s placením benzínu – podle tehdejší legislativy mohly zahraniční právnické a fyzické osoby platit pouze tuzexovými poukázkami. Němci tak museli na tuzexový účet štábu převést 6 tisíc marek, aby bylo na benzín.
Největší předabování v historii české kinematografie?
Každopádně pravděpodobně nejkomplikovanější záležitost a nejproblematičtější složka celého seriálu vytanula až po odvysílání prvního dílu. Ten totiž zhlédla Alena Filipová, vdova po profesorovi a řediteli Archeologického ústavu Československé akademie věd Janu Filipovi – postava v té době ještě akademika Filipa ztvárněná Josefem Bláhou manželce notně připomínala zesnulého manžela a podle ní význačného archeologa a historika vykreslovala ve špatném světle, navíc si naneštěstí byli s hercem i fyzicky podobní. „Když jsem viděla na obrazovce akademika Filipa, bylo mi mého manžela strašně líto,“ uváděla Filipová, která na nic nečekala a televizi zažalovala.
Tvůrci Polák s Hofmanem se bránili tím, že jméno hlavní postavy se zrodilo bezelstně, o existenci reálného profesora Filipa prý neměli před natáčením seriálu ponětí – Hofman údajně jméno vymyslel ve chvíli, kdy na něm při psaní scénáře loudil jídlo jezevčík Filip. Kauza se s přispěním vdovy nicméně dostala k Obvodního soudu pro Prahu 1 coby žaloba na ochranu osobnosti – tvůrci nebyli přizvaní k vysvětlení, soud uznal stížnosti jako oprávněné a Filipová spor nakonec skutečně vyhrála. Přestože Československá televize k uctění památky profesora Filipa (pravděpodobně pro obměkčení postoje vdovy Filipové) natočila dokument, i tak Návštěvníky nesměla se jménem akademika Filipa vysílat od roku 1989, tedy teprve šest let od televizní premiéry.
Jediná cesta, jak se seriál mohl dostat zpátky na obrazovky, spočívala v novém jménu pro vedoucího expedice a v kompletním předabování všech scén, kde původní jméno zaznělo. Hledalo se dvouslabičné jméno, aby bylo předabování co nejpřirozenější – nakonec bylo pro akademika vybráno jméno Jan Richard. Herci se tedy museli vrátit do studia, předělání jména vyšlo na sto tisíc korun, rozsahem se pak jednalo o jeden z největších postprodukčních zásahů napříč českými seriály či filmy – u některých scén je změna výrazně patrná. Příjmení Filip navíc v seriálu v jednom případě zůstalo, konkrétně na tréninkové uniformě expedice Adam 84, na které je ovšem problematické jméno těžko čitelné.
Návštěvníci se nakonec na už české obrazovky vrátili a oprávněně se stali kultem, který je pravidelně reprízovaný. Věhlas si získali i v Německu pod názvem Die Besucher, u našich západních sousedů má seriál vlastní fanklub. Vznikne pod rukama českých tvůrců v budoucnu podobně ikonické sci-fi dílo?
