Gérard Depardieu: 150 režisérů, 250 filmů a 150 kg. Tady je 10 zásadních snímků. Není to jen Obelix
Se 150 režiséry natočil na 250 filmů, o televizi a divadle nemluvě. Ale taky to v posledních desetiletích „dotáhl“ na 150 kilo, což se projevuje na rolích, jež nyní dostává. Kariéra Gérarda Depardieua je nevyrovnaná, ale díky Cyranovi, Olmovi, Bernardovi, Jeanovi, Georgesovi a dalším zároveň nezapomenutelná. Slavný francouzský herec se dožívá 75 let.
Je nelidské zkoušet kariéru jednoho z nejplodnějších herců v historii sesekat do deseti titulů: deset životních výkonů podal už jen v samotných 80. letech, odkud se nám sem nevešly třeba komedie s Pierrem Richardem Kopyto (1981), historické romantické drama Návrat Martina Guerra (1982), kriminálka Policie (1985), za niž dostal cenu pro nejlepšího herce na festivalu v Benátkách, vypjaté katolické drama Pod sluncem Satanovým (1987), které zvítězilo v Cannes, životopisná Camille Claudelová (1988), kde ztvárnil sochaře Augusta Rodina...
Je těžké si při sledování jeho hereckého mistrovství odmyslet peripetie v jeho osobním životě, jako třeba že si v roce 1998 nechal zaplatit za předvolební podporu Vladimíra Mečiara, že v roce 2013 přijal ruské občanství, že čelí obviněním ze sexuálního násilí nebo že se dopouští alkoholových excesů. Ale taková bývá povaha velkých umělců, že kde něčeho – talentu – přebývá, tam zároveň i něco chybí.
A do třetice je nemožné vypíchnout jednu z těch údajně 250 filmových rolí, která by pro něj byla ta jediná klíčová. A proto bude nejlepší vzít je pěkně popořadě. Dámy a pánové, pan Gérard Depardieu.
Buzíci (1974)
Je to satira? Drama? Kriminálka? Obžaloba? Buzíci jsou Bezstarostná jízda po francouzsku – s podobně nejednoznačným poselstvím. Dvojice hajzlíků bez zábran (druhého hraje Patrick Dewaere) táhne neutěšenou krajinou, krade, znásilňuje, unáší a připlete se i k vraždě a sebevraždě. Ve skandálním, protože (zdánlivě?) amorálním snímku mají nezapomenutelné role i legendární herečky Miou-Miou, Jeanne Moreau a Isabelle Hupert. S režisérem Bertrandem Blierem mladicky anarchistický Depardieu dále natočil třeba komedii Připravte si kapesníky (1978).
XX. století (1976)
Více než pětihodinová historická freska Bernarda Bertolucciho (Poslední císař, Poslední tango v Paříži) zachycuje politický a ideový vývoj Itálie v první polovině minulého století. Ačkoliv jsou z opačných konců společenského spektra, statkářský syn Alfredo (Robert De Niro) a rolnický levoboček Olmo (Depardieu) vyrůstají a žijí poblíž sebe, zatímco se přes ně valí války, fašismus, třídní boj... Na fascinující podívané se dále podíleli mistři jako skladatel Ennio Morricone nebo kameraman Vittorio Storaro.
Poslední metro (1980)
Cenou César ověnčený Depardieu jako Bernard Granger, zapálený herec, nenapravitelný sukničkář a zároveň v utajení člen francouzského protinacistického odboje. Ve slavném filmu klasika nové vlny Françoise Truffauta o milostném trojúhelníku v divadélku v okupované Paříži dále září Catherine Deneuve a Heinz Bennent. S Truffautem Depardieu dále natočil neméně skvělé drama Žena od vedle (1981), s Deneuve pak celou řadu jiných a žánrově pestrých snímků – třeba milou pozdní komedii Profesionální manželka (2010).
Danton (1983)
Revoluce požírá své děti, i kdyby byly sebevíc charismatické. Georges Danton, jeden z klíčových mužů velké francouzské revoluce, je na vrcholu popularity u lidu a zároveň těsně před popravou v rámci politického procesu. Depardieuův Danton je v dobrém i špatném slova smyslu lidový, poživačný, omámený mocí i bohatstvím, rozpolcený a hlavně funguje jako dokonalý protiklad dogmatického Robespierra (Wojciech Pszoniak). Na filmu režírovaném polským mistrem Andrzejem Wajdou spolupracovala třeba Agnieszka Holland nebo slovenský kameraman Igor Luther.
Jean od Floretty (1986)
V až westernovém dramatu, ve kterém jde stejně jako v Tenkrát na Západě o pozemky a o vodu, je Depardieu s dalšími představiteli francouzské herecké extraligy – Yvesem Montandem a Danielem Auteuilem. Hraje idealistického a upřímného outsidera Jeana, který je odhodlaný postarat se o zemi, již zdědil. Netuší ale, kdo proti němu stojí... V rámci role hrbatý Depardieu je tu těsně před čtyřicítkou urostlý, ale ještě ne tlustý, a na vrcholu fyzické síly; zvlášť neodolatelný je, když se mazlí s králíčky. Na place si prý svým charismatem a vtípky omotal štáb kolem prstu.
Cyrano z Bergeracu (1990)
Cyrano je vedle Hamleta (Depardieu si zahrál vedlejší roli v tom Branaghově z roku 1996) jedna z nejvytouženějších dramatických postav snad každého herce – a taky jedna z divácky nejvděčnějších. Depardieu na něj měl nos a vyřídilku odmalička, ale šanci zahrát si ho na velkém plátně dostal až od scenáristy a režiséra Jeana-Paula Rappeneaua (Husar na střeše, Šťastnou cestu). Tragikomická role snílka, básníka, milovníka a oddaného přítele Depardieuovi vynesla cenu z Cannes, druhou cenu César i jeho pohříchu jedinou nominaci na Oscara.
Zelená karta (1990)
Jsou jako kočka a pes: ona je upjatá a chladná a zajímají ji jen její rostliny, on je živelný bonviván s láskou k dobrému jídlu, pití a kuřivu. Těžko by se jejich životy nějak výrazněji protnuly, kdyby ti dva kvůli oboustranným výhodám neuzavřeli fingované manželství: ona díky tomu získá vytoužený byt, on může jako Francouz dostat povolení k pobytu v USA. Jenže imigrační úředníci větří nepravost... Ve svěží romantické komedii notoricky nedoceněného Petera Weira (Svědek, Gallipoli) Depardieu dokáže být nádherně přehnaně francouzský bez toho, aby působil jako karikatura.
1492: Dobytí ráje (1992)
Historickou věrohodnost nechme stranou, tu režisér Ridley Scott často klade na vedlejší místo, jak ostatně ukázal i letos v Napoleonovi. Důležitější je pro něj vytváření nových světů a vyprávění o lidech, kteří je (d)obývají. Depardieu zvládá jako Kryštof Kolumbus řadu poloh: je přesvědčivý, když dokáže přemluvit královnu Isabellu i motivovat námořníky na pokraji vzpoury, je omámený „novým“ světem, je zhrzený, když věci nejdou podle jeho vize... Z dnešního hlediska má film o „objevení“ Ameriky spoustu problematických bodů, ale Depardieův výkon a Vangelisova hudba k nim určitě nepatří.
Asterix a Obelix (1999)
Bez postavy z oblíbených komiksů Reného Goscinnyho a Alberta Uderza se v tomhle žebříčku asi neobejdeme, i když využívá spíš Depardieuovy pozdní fyziognomie než jeho hereckého umění. Depardieu mohutného galského tvůrce menhirů ztvárnil hned v několika filmech a pro méně náročné diváky je Obelix první rolí, která je při vyslovení hercova jména napadne. Pokud si ale díky těmhle komiksovým adaptacím najdou cestu k jiným Gérardovým snímkům, není existence filmových Asterixů a Obelixů zbytečná.
Na mamuta! (2010)
Depardieu ani v pokročilém věku a s váhou přes 150 kg nepřestává ve zběsilém pracovním tempu a točí několik filmů ročně. Málokterý z nich ale dokáže plně využít jeho hereckých schopností, nad nimiž snad ještě úplně nepřevážila jeho hmotnost. Jednou z takových výjimek je komedie o čerstvém důchodci, který vyráží za bizarními dobrodružstvími na legendární motorce Mammut z roku 1973. Hercovy filmy z posledních dekád mají přidanou hodnotu v tom, že se v nich Depardieu setkává s kolegy a kolegyněmi ze svých starších a slavných snímků – zde s Isabelle Adjani, s níž ztvárnil nerovný pár ve filmu Camille Claudelová (1988).
