Seriál Dobré ráno, Brno! si udržuje radostně vulgární poetiku, ale zbytečně odbíhá do grotesky
Druhá série komediálního seriálu Jana Prušinovského Dobré ráno, Brno! se zatím spíše rozkoukává, než aby razantně navázala, kde loni skončila. Tým postav vytvářejících polofiktivní ranní show brněnské redakce České televize zůstává víceméně stejný, hrubozrnný humor taky, ale celkové ladění se posouvá do bizarnější, méně civilní polohy – soudě alespoň podle prvního dílu, který Česká televize premiérovala 8. ledna 2024.
Mirek žije! I když to vypadalo, že pád z výšky na konci první řady Dobré ráno, Brno! bude pro něj i pro seriál fatální, nestalo se tak. Mirek (Jan Kolařík) ale zároveň pouze „vegetuje“, jak říká jeho dcera Johana, tedy leží v kómatu, a o jeho post režiséra brněnské edice pořadu Dobré ráno se svádějí boje. Právě Johana (Beáta Hrnčiříková), v minulé sérii postava spíše epizodní, dostává více prostoru, stejně jako dramaturg Vítek Šmarda, kterému se podaří zasednout v Mirkově režisérském křesle. Naznačená linie vztahu mezi těmihle dvěma bude zřejmě pokračovat v dalších dílech.
Upozaděná je zatím většina ostatních postav, což je nejmarkantnější u rosničky Andrey (Simona Lewandowska). K výměně bohužel došlo na postu maskérky Dády, jejíž představitelka Ivana Hloužková předčasně zemřela a druhá řada jí je věnována; nahradila ji Bohunka (Růžena Dvořáková), která zjevně nebude v kolektivu příliš oblíbena.
Druhým kandidátem na místo režiséra Dobrého rána je Václav Marhoul – další z řady reálných hostů, kteří seriál navštívili. Marhoul je v sérii skečů ukázán – jistě se svolením, ne-li dokonce k radosti svého představitele – jako málo snesitelný, malicherný trouba. To by bylo zcela v rámci stylizace seriálu, která na leckdy přímo kreténském chování postav stojí. Marhoulovo humpoláctví je ale na dosavadní poměry cyklu přehnané a postava děj opustí způsobem, který je až příliš „crazy“: možná vtipný, ale s jinou, nepříliš realistickou poetikou.
Právě realismus nadsazený s milimetrovou přesností (jakkoliv se to při vtipech o drogách a psích exkrementech nemuselo tak jevit) byl živným prostředím první řady. Dobré ráno, Brno! se opírá nejen o reálný pořad, skutečné prostředí a žijící osobnosti, ale vystihuje i obecné lidské typy, druhy chování a vztahy v pracovním kolektivu. Na začátku druhé série ale tahle věrohodnost místy ustřeluje: Bohunka by asi nemohla při práci neustále jíst, ředitel studia by až tak moc nesabotoval pořad, jehož sledovanost potřebuje, gag s hygienou v bistru kuchaře Slávka je čistě groteskní...
Pořád tu však zbývá spousta kouzelně lidových momentů, kvůli kterým jsme si Dobré ráno, Brno! a jeho figury zamilovali. Andrea se s naivním výrazem zaplete do debaty o „šukání psů“, moderátorka Radka (Zuzana Zlatohlávková) si prakticky ověří, že pohlavní orgány fungují i v kómatu, úvodní monolog ze skupinové terapie závislých s nečekanou morbidní pointou je přímo skvostný... Snad se tedy v dalších dílech podaří udržet stylizaci jednotnější a zároveň zachovat radostně vulgární humor, který ukazuje postavy jako partu pitomců, ale činí to – což strážci „korektní“ legrace nepochopí – bez snahy ponižovat, nýbrž z lásky.
