Sněžné bratrstvo ukazuje všechny výhody i nevýhody filmů podle skutečných událostí
Založeno na reálných událostech. Podle skutečných událostí. Inspirováno skutečností. Občas tyhle nápisy vídáme na začátcích snímků, v oficiálních textech distributora, na plakátech v kině. Dodávají danému filmu váhu, dodávají mu kredibilitu i zájem potenciálních diváků. Ale je to dvousečná zbraň, tohle „podle skutečných událostí“.
Juan Antonio Bayona není člověk, na něhož bych si vzpomněl při otázce: „Kdo jsou tví oblíbení režiséři?“ Ale je to přesně ten typ tvůrce, na jehož tvorbu se podíváte a uděláte: „Ha! Nejen že jsem většinu viděl, ale taky se mi vlastně všechno líbilo!“ Nezapomenu seňoru Bayonovi, s jak mistrnou atmosférou odpálil seriál Penny Dreadful, jeho Sirotčinec byl povedený horor a jeho příspěvek do světa Jurského parku patřil podle mě k těm lepším. Ostatně Spielbergův vliv můžete vidět i na povedené rodině fantasy Volání netvora, kterou natočil v roce 2016.
Ale vsadil bych se, že i takhle sebevědomého a řemeslně schopného tvůrce muselo Sněžné bratrstvo maličko děsit. Jen považte koncept filmu. Banda lidí se zřítí s letadlem doprostřed And. A to je všechno. Nejen že každý divák ví, jak to dopadne, protože jde o jednu z nejslavnějších leteckých havárií vůbec, ale hlavně je to banda lidí, co sedí na jednom místě dvě hodiny, a pak je konec.
A Bayona má za úkol to udělat zajímavé. Jen pomocí svého řemesla. Ten úkol bych mu nezáviděl.
Konec dobrý…
Co režisérovi dozajista pomohlo, byl slušný rozpočet pětašedesáti milionů eur, velmi povedená hudba a přenádherné (nebo respektive přenádherná) lokace. Přestože se točilo v Uruguayi, nemáte šanci poznat, že nejste v nemilosrdném a smrtícím sevření And. A zbytek byl na hercích a režisérovi. Herci odvedli svou práci velice slušně, Enzo Roldán v hlavní roli vypravěče hraje velice schopně a příjemně při zemi, zbytek castu je taky poměrně slušný.
Sám Bayona pak tahá z rukávu každý trik, který ho napadne, jen aby ve své podstatě prostinký příběh nepřestal nudit po celou dobu odvážné, dvou a půl hodinové stopáže. Rychlé střihy, longtaky, práce se světlem, mimořádně povedená práce s tmou, tichem a negativním prostorem. Vnitřní monology, vnější dialogy, kontrastní záběry… dokonce decentní slow motion.
Odpusťte mi tu neuvěřitelně černou metaforu, ale je jako pilot, jehož letadlem zmítají turbulence a on zkouší všechno, aby se mu s tou neposlušnou krávou narvanou lidmi podařilo přistát.
Podle skutečné události
Sněžné bratrstvo by se podle mě mělo pouštět studentům filmařiny, protože se na něm dají velice snadno vypíchnout všechny úlevy i pasti, které vám jako vypravěči poskytuje formát filmů podle skutečných událostí. Jak jsme říkali, je to dvoubřitý meč.
Buď se pokusíte historii popsat věrně, ale pak předkládáte divákům trochu nedovařený příběh plný plochých postav bez reálného archu, příběhy bez obloučků a dějové linky, co často nevedou nikam… Nebo obětujete detaily příběhu a budete se podle pravidla rule of cool snažit udělat co možná nejlepší film, protože vaše loajalita jako tvůrce neleží u reálných lidí, ale u postav vašeho díla.
Sněžné bratrstvo je učebnicovým příkladem prvního přístupu. Technicky vzato se ve filmu nic zajímavého nestane. Lidi spadnou s letadlem a pak sedí a jedí jiné lidi. Z podstaty téhle tragédie s tím moc hýbat nejde. Film si tak vyžere všechny výhody formátu, ale taky spadne do každé jeho pasti. Pamatujete si tu událost. To, jak proběhla. Nikoli film a filmaře za ním.
Ale troufl bych si tvrdit, že to byl od Bayony záměr. Že nesobecky obětoval svoje tvůrčí ambice a nechal promluvit událost samotnou. Je jen na divákovi, jestli je to pro něj na dvou a půlhodinový film dost.
___________________________________________________________________
Film Sněžné bratrstvo, který získal dvě nominace na Oscara, má za cíl inspirovat mladé tvůrce. Režisér J.A. Bayona díky spolupráci s automobilkou CUPRA vytvořil v rodné Barcelóně dvě soutěže pro tvůrce krátkých filmů, jejichž cílem je povzbudit a posílit mladé talenty ve filmovém průmyslu. Organizace obou soutěží probíhá ve spolupráci s katalánskou filmovou a audiovizuální školou ESCAC (Escola Superior de Cinema i Audiovisuals de Catalunya) a samotným Bayonou.„Nejdřív musíte mít sen a pak mu dodat význam; je velmi důležité, abyste nalezli svou vášeň, objevili, co vás posouvá, a šli za svým cílem,“ radí umělcům režisér.
