Vánoce a Silvestra roku 1970 musejí na internátní škole kdesi na severovýchodě USA strávit tři nesourodé postavy ze tří různých generací. Společného mají kromě nedobrovolného „vězení“ vlastně jen to, že jsou hluboce nešťastní, každý z jiných důvodů. Film Zimní prázdniny režiséra Alexandera Paynea má pět nominací na Oscary.
Snímky scenáristy a režiséra Alexandera Paynea jako slavná Bokovka, O Schmidtovi s Jackem Nicholsonem, raná Občanka Ruth a další se tváří a jsou uváděny jako komedie, ale vlastně v nich nic k smíchu není: zabydlují je nesympatické, osudem – nebo spíš scenáristickou svévolí – stíhané figury emocionálně narušených a životem zlomených lidí. Svou novinku Zimní prázdniny si Payne nenapsal sám, celovečerně debutující scenárista David Hemingson je však zjevně jeho zdatným žákem na hranici plagiátorství.
V prosinci 1970 se na Barton Academy, internátní střední škole v Nové Anglii, všichni chystají domů nebo na zimní radovánky s rodinou. Až na několik výjimek. Přísný a všeobecně neoblíbený profesor antické historie Paul Hunham musí zůstat na campusu, aby se postaral o několik studentů, které doma nikdo nečeká nebo rovnou nechce. Jedním z nich je i Angus, jehož matka mu zrušila výlet do Karibiku, aby si mohla užít líbánky se svým novým manželem. Hunham se pečovatelem stane víceméně za trest, protože odmítl dát lepší známky prominentnímu studentovi, ale zdá se, že mu to až tak nevadí: na campusu beztak bydlí, rodinu nemá a šikanovat žáky ho baví. Na škole v mrazech zůstává i kuchařka Mary Lamb.
Hledání empatie
Hunham je stárnoucí, plešatý, obtloustlý, šilhavý starý mládenec, možná panic, který trpí ne jednou, ale hned dvěma nepříjemnými chorobami. Angus je adolescent, který svou frustraci pramenící z rodinné situace ventiluje na ostatní i dovnitř sama sebe. Mary přišla o manžela a nedávno ve válce ve Vietnamu i o dospívajícího syna. Kuchařka má jako jediná opravdu důvod nenávidět svět, přitom v sobě – opět jako jediná z trojice – nese aspoň trochu pozitivity.
Payne s Hemingsonem zavřou nešťastné hlavní postavy do několika málo interiérů a ubírají jim kyslík. Paul s Angusem ve druhé půli vyrazí na vánoční výlet do Bostonu – mimo jiné za chlapcovým otcem, jehož situace všeprostupující depresi jen prohloubí. Těžiště snímku spočívá v konverzacích mezi figurami, které postupně přestávají být nenávistně štěkavé a opatrně pod nohama nacházejí něco jako empatii. Poselství asi spočívá v tom, že máme být hodní jeden na druhého i sami na sebe.
Paul Giamatti, hvězda Payneovy Bokovky, předvádí další etudu politováníhodného člověka, který se sice brání sebelítosti, ale kromě ní v životě vlastně nic nemá. Dominic Sessa coby Angus nese potenciál do budoucna, ale aby se tu mohl herecky nadechnout, potřeboval by v postavě kluka dusícího se frustrací aspoň trochu prostoru. Da'Vine Joy Randolph v roli Mary na plátně stráví nejméně času, ale využije ho nejlépe, protože má i jiné polohy než jen truchlící matku.
Není moc důvodů mít je rád
Zimní prázdniny dobře evokují atmosféru začátku 70. let, i když nostalgie a sentiment spojené s ní působí trochu falešně. Prostředí konzervativního, do sebe zapouzdřeného internátu svíraného tradicí i sněžná odříznutost od světa představují pro klaustrofobický příběh ideální kulisy. Filmu by vlastně nebylo moc co vytknout, kdyby se plně přihlásil k žánru „všichni jsou v prdeli“, jak tuzemský publicista František Fuka nazývá snímky Bohdana Slámy. Payne s Hemingsonem však naznačují, že skrze jejich dílko máme zažít jakési usebrání, potěšit se laskavým humorem, moudře pokývat hlavou a pronést nějaké klišé o hořkosladké povaze života.
A to je kýč; Zimní prázdniny nabízejí jen samá falešná vysvobození. Jedinými nesmělými paprsky naděje jsou postavy Maryiny novorozené neteře a dívky Elise, jejíž dekolt se Angusovi mihne před očima na vánočním večírku. Mary má šanci znovu žít a Angus se se svými jizvami popere tak padesát na padesát, ale vyústění Paulovy linie je stejným scenáristickým konstruktem jako vlastně celá tahle karikatura filmového hrdiny. „Všichni vás nenávidí,“ říkají si Paul s Angusem navzájem. Nenávist je silné slovo, ale není ani moc důvodů ty dva mít rád a zažívat skrz ně sladkobolnou kvazikatarzi.
