Série Vetřelec: Bylo to pěkné a bylo toho dost
Do kin dorazil nejnovější alien, Vetřelec: Romulus, a je nutno říct, že režisér Fede Alvarez natočil nejlepší ALIEN film za posledních téměř padesát let. Snímek je silný tématicky, scénářem i vizuálně, nestydí se za zbytek série, ale zároveň si dělá věci po svém. A právě díky tomu, že je film tak silný, prosvítá něco, co jsem tak nějak tušil už pár let. Že vetřelčí série je poněkud unavená. A nejnudnější částí Romula je vetřelec samotný.
V sedmdesátém devátém roce vytvořil Ridley Scott kultovní horor, kterému dle mého skromného názoru, sám dodnes nerozumí. Kdykoli se ho ptají na sexuální témata prvního Vetřelce, vždycky tvrdí, že tam žádná nejsou, což říká, že doopravdy nikdy nedocenil, jak fenomenálně unikátní potvoru pro něj H. R. Giger tenkrát vytvořil. Což by bylo vlastně jedno, občas se prostě stane, že sám autor neví, čím je jeho dílo výjimečné… Ale bouchne vám to do ksichtu, když nehodláte zůstat u jednoho filmu.
Vím, že se mnou většina z vás souhlasit nebude, ale já tvrdím, že to byli Cameronovi Vetřelci, co zničilo aliení sérii. Víte, měli jsme perfektní horor a dokonalém organismu. O téměř nezničitelném tvorovi, který se rozmnožuje tím nejstrašidelnějším možným způsobem a jeho původ je neznámý. Boží, že? A pak přijde James Cameron a udělá film, kde “dokonalé organismy” umírají po stovkách a dostaneme obšírné vysvětlení toho, jak fungujou a odkud se berou. Udělá z nejlepšího hororu dekády další akční sci-fi. Díky moc.
Vetřelec na třetí je film, do něhož studio zasahovalo tak často a tak příšerně, až David Fincher málem skončil u filmu. Vetřelec: Vzkříšení má ještě příšernější děj, než jakákoli hra od Hidea Kojimy. A pak je tu Prometheus a Vetřelec: Covenant, v nichž se Ridley Scott už asi poosmdesáté ve své kariéře ptá, jestli jsou androidi taky lidé… přičem se mu podaří vysvětlit původ xenomorfů úplně. Covenant degraduje vetřelce, nejděsivější potvoru dějin kinematografie, na pouhou zbraň vzpoury umělé inteligence. Což jen znovu dokazuje, že Scott nemá ponětí, proč fungoval Vetřelec první.
Z nějakého důvodu se tvůrci prostě kolektivně rozhodli strhat z aliena všechno, co je na něm děsivé.
Už dost
A čím víc filmů vzniká, tím jasnější a kódovanější je i chování samotného xenomorfa. Když koukáte na jakéhokoli vetřelce, víte přesně, jak bude lovit, co bude dělat, jak se bude chovat, co znamená vejce, jak funguje facehugger, co je to královna, no prostě… nečeká vás žádné překvapení. A vlastně ani nic z čeho byste mohli mít nepříjemný pocit nebo čeho se bát. Průměrné dítě toho dnes nejspíš ví víc o fyziologii xenomorfa než o tom, jak fungují kravské žaludky. Já určitě ano.
Vetřelec zkrátka skončil jako horor. Nebudu vám říkat, co všechno Fede Alvarez v Romulovi dělá, aby tenhle problém adresoval, ale ten film funguje tak dobře právě proto, že si režisér uvědomuje xenomorfí handicap.
Řešení je ale výrazně jednodušší. Vybodnout se na něj. Už toho bylo dost. Existuje devět filmů s vetřelcem, dobré jsou dva a jeden proto, že se moc neopírá o vetřelce samotného. Potřebovali bychom něco nového. Něco svěžího, něco strašidelného. Něco opět založeného na současných umělcích.
Přece nebudeme recyklovat jeden nápad ze sedmdesátek dalších padesát let, ne?
