Nový český film představuje smrt v jiném světle. Hovoří o ní Dalajláma, Stanislav Grof nebo Raymond Moody
Příznačně 31. října, tedy den před Památkou zesnulých, vstupuje do kin celovečerní dokumentární film Viliama Poltikoviče s názvem Tajemství smrti. Českým divákům tak nabídne unikátní pohled na stále velmi tabuizované téma.
Ač je smrt nedílnou součástí života, myšlenky na vlastní smrtelnost u mnoha lidí vzbuzují strach. Ale je skutečně proč se bát? A jestli, tak čeho? Právě odpovědi na tyto ožehavé otázky nabídne Poltikovičův nový snímek. Film Tajemství smrti přitom nahlíží na různé kulturní přístupy k tématu smrti, včetně těch, které ji nevnímají jako strašáka. Moderní věda, stejně jako tradiční moudrost, nabízí alternativní pohledy na smrt, které mohou změnit naše chápání života. Ve filmu svůj pohled vyjadřují známé osobnosti, jako je 14. dalajlama Tändzin Gjamccho, filosof, psychiatr, spisovatel a autor několika světových bestsellerů Raymond Moody, proslulý psychiatr a spisovatel Stanislav Grof, autorka knihy Musela jsem zemřít Anita Moorjani i mnozí další. Velmi silné jsou také osobní výpovědi lidí veřejně neznámých, kteří překonali svůj strach ze smrti, a právě jejich přístup může být inspirací. Svůj příběh velmi otevřeně sdílí například mladí manželé Lucie a Petr, kterým zemřelo dítě těsně před porodem, nebo Markéta, matka pěti dětí, z nichž to páté se narodilo den po smrti jejího manžela. Průvodcem nového filmu je Jaroslav Dušek, který se snaží téma divákům přiblížit srozumitelně, s lehkostí a humorem.
A co o samotném filmu říká jeho tvůrce, Viliam Poltikovič?
„Strach ze smrti je esenciálním strachem našeho bytí a z něj se odvíjejí veškeré naše další strachy. Proto byl strach ze smrti odnepaměti mocenskými strukturami (náboženskými i světskými) záměrně pěstován a využíván k manipulaci s lidmi. Kdo se bojí, dobře se ovládá – strach oslabuje. Živnou půdou takové manipulace je poslušnost a život lidí v nevědomosti. Konec konců, kolik lidí může doopravdy říct, jestli po smrti něco existuje a jestli, tak jaké to je? Nevíme. A proto se bojíme a posloucháme, čeho a jak moc se máme bát. Tento film je dobrodružným pátráním po tom, máme-li se skutečně čeho bát. A jestli, tak čeho. Je smrt skutečně tak strašná? Neměl přece jen pravdu řecký filosof Epiktétos, když řekl: „Smrt není strašná, strašnou ji dělají jen strašné představy?“ Nemáme se tedy spíše bát našeho přístupu ke smrti, vlastně sami sebe? Je velmi pravděpodobné, že nakonec dojdeme k tomu, že naše zážitky, spojené se smrtí, nejvíce ovlivní kvalitu našeho života.“
