Nová Zlatovláska chtěla vdechnout nový život české pohádce, síly jí však brzy došly
Příběh Zlatovlásky a Jiříka, který rozumí zvířecí řeči, jelikož snědl sousto kouzelného hada, je známý a oblíbený napříč generacemi. Aktuální adaptace pohádku obohatila novými postavami, trochou humoru a možná až přehnaným množstvím akčních scén, ale děj příliš neměnila. Jiřík se i tentokrát musí vydat na cestu do dalekého království a přivést svému králi nevěstu, aby nepřišel o hlavu.
Jiříka, kterého ztvárnil Tomáš Weber, na jeho dobrodružství provází kamarád Štěpán (Marek Lambora), jenž je stejně jako hlavní hrdina panoš jejich zlého krále. Ke dvojici se přidá ještě pes Štístko, kterého Jiří zachránil. V rámci trojice funguje poměrně vtipná dynamika. Otrávený Štěpán se nebojí postěžovat si nebo navrhnout, jak si práci ulehčit. To se nelíbí Jiříkovi, který má srdce ze zlata a je to dobrák od kosti. Štístko coby komický prvek přinejmenším v první polovině pohádky nepřestane sypat chytré poznámky. Putování je proložené velkolepými záběry přírody a hudebním doprovodem, jenž by neurazil ani v akčním filmu ze středověku. Bohužel jakmile na scénu přijde Zlatovláska, velkolepé záběry se promění v kýčovité.
Zpomalená akce
Samotné putování hrdinů má poměrně svižné tempo – záběr na krajinu, krátký dialog, zachráněné zvíře a jede se dál. Ovšem hned jak se trojice dostane přes moře do ostrovního království, děj začne být poněkud zdlouhavý. A to i přes akční scénu se závodem na koních: tu brzdí tolikrát zpomalený záběr padajícího nebo jinak poškozeného jezdce natolik, že se budete dívat ma hodinky.
Jasmína Houf v roli Zlatovlásky se má vdávat za Císaře, nejmocnějšího muže Orientu – to je zdůrazněno průvodem akrobatů a tanečnic s obřími kruhy v nosu. Princezna ze svatby moc nadšená není. Císař však dal jejímu tatínkovi za ruku Zlatovlásky dar nejcennější – živou a mrtvou vodu. Kdyby vám to nebylo jasné, tak nebojte, Zlatovlásčin názor na sňatek je podtržen táhlými záběry princeznina vyhlížení z okna s utrápeným výrazem a ona sama jej i několikrát verbalizuje. Z nějakého důvodu se zakouká do Jiříka, jejich námluvy jsou však jen přehlídkou hezkých kostýmů a působivých lokací, při níž téměř chybí dialog. Obecně platí, že když Zlatovláska promluví, většinou nám jen převypráví, co se v pohádce momentálně děje, kdyby to divák náhodou potřeboval připomenout.
Romantické sekvence jsou samozřejmě proložené dobrodružnými scénami. Snímek se totiž do žánru české pohádky snaží vdechnout moderní dynamiku a svěžest. V momentě, kdy je při šermířském duelu kladen největší důraz na Jiříkovy mokré vlající vlasy, se nicméně spád bojové scény ztrácí.
Pes v hlavní roli
Zlatovláska režiéra Jana Těšitele důkladně staví na Jiříkově schopnosti mluvit se zvířaty. Každé zvíře ho má rádo, a to nejen proto, že mu rozumí a vždy pomůže, ale i kvůli jeho chrabré a čestné nátuře. Hrdinovo „klaďáctví“ je kontrapunktivně podtržené Štěpánem, který by si vždy vše nejraději usnadnil nějakou zkratkou nebo podvodem. Nejzábavnější interakce se zvířaty ovšem nejsou Jiříkovy, nýbrž Štístkovy. Pes je zpočátku nejbarvitější postavou pohádky, ve druhé půlce snímku ovšem přestane dostávat tolik prostoru a je využíván jen jako prostředek, který posouvá děj dopředu i přes zdánlivě nepřekonatelné potíže hrdinů.
Na rozdíl od původní adaptace slavné pohádky, která byla určena převážně pro televizní obrazovky, je Zlatovláska z produkce Three Brothers Production zamýšlena pro velká plátna. Film se snaží vymanit z klece žánru, takže pohádku pojímá trochu netradičně. To snímku pomáhá po hudební a vizuální stránce, ale postavy se bohužel škatulce žánru nevyhnuly. Z nové Zlatovlásky se tak stala směsice nápadů, které se do jednoho filmu prostě nevejdou. Alespoň že Štístko nás po celou dobu nepřestane bavit hláškami plnými blech.
