Vraždící hračka bubnuje, krev teče a vy se smějete. Filmová opičárna Opice potěší fanoušky ujetých hororů
Lidé po filmu odcházejí z kina a kolem je slyšet: „To byla teda opičárna!“. Já se ale tetelím blahem. Byla to opičárna? Byla. Držela se striktně předlohy Stephena Kinga? Ani náhodou. Vadilo mi něco z toho? Vůbec ne! Scenárista a režisér Osgood Perkins servíruje film, který balancuje mezi černou komedií a hororem. Pokud hledáte něco hlubokého nebo děsivého, nenajdete to. Ale pokud chcete cynickou zábavu plnou bizarních úmrtí, budete s Opicí spokojeni.
Stále vzniká nepřeberné množství filmových adaptací Kingových příběhů a Opice si v tomhle ohledu rozhodně jde vlastní cestou. Film si ponechává koncept předlohy, některé postavy i jejich jména, ale přidává nečekaný twist. Dvojčata Hal a Bill (Christian Convery v dětských rolích, Theo James v dospělosti) najdou na půdě starou hračku svého otce – natahovací opici s bubínkem – a začnou se dít děsivé věci. Série brutálních úmrtí je donutí pokusit se hračky zbavit a jít každý svou cestou. Po 25 letech se však hračka znovu objeví a vraždění začíná nanovo. Právě tady Opice definitivně odhazuje hororové ambice a plně se ponoří do groteskního šílenství.
Krvavý chaos ve stylu Nezvratného osudu
Hlavní atrakcí jsou bizarní smrtící nehody, kterých je tu požehnaně. Pokud si libujete v „over the top“ gore scénách ve stylu Nezvratného osudu, tady si přijdete na své. Smrti jsou kreativní a jejich provedení bývá natolik absurdní, že vyvolává spíš smích než děs. Dostatečná dávka nadhledu funguje skvěle v kombinaci s Perkinsovou hravou stylizací.
Pokud jste měli rádi režisérův vizuální styl v předchozích filmech jako Sekáč nebo Mařenka a Jeníček v lese hrůzy, Opice vás nezklame. Jeho typická estetika a pečlivě komponovaná kamera tu nechybí, ale tentokrát je vše odlehčenější, hravější a místy až karikaturní. Vizuální stránka si pohrává s barevností i retro prvky, což skvěle podporuje celkový tón filmu.
Hudba a zvuk jsou další silnou stránkou. Místo klasických hororových lekaček se pracuje s tichem a nepříjemnými zvuky opičího flašinetu, které působí mnohem děsivěji než jakýkoliv náhlý výbuch hudby. K tomu se tu a tam ozve dobová písnička, která podtrne černohumorný charakter snímku. Střih je kreativní, chytře pracuje s filmovou zkratkou a udržuje film v tempu.
První polovina nadchne, druhá trochu klopýtá
První polovina filmu je tedy fantastická podívaná. Už úvodní scéna nastaví tón a okamžitě vám dá vědět, jestli si film užijete, nebo budete trpět. Dětství bratrů je vykresleno trefně, Christian Convery v dvojroli exceluje a Tatiana Maslany jako matka dokáže i s minimem prostoru předvést komplexní výkon.
V „dospělosti“ už film trochu ztrácí směr. Theo James se s dvojrolí vypořádává slušně, ale scénář mu nedává příliš možností ukázat něco hlubšího. Film se opírá o témata rodičovských vztahů a traumatu, které se přenáší z generace na generaci. Postavy jsou přehnaně vyhrocené a občas je těžké jejich motivacím uvěřit – důležitá témata tím bohužel ztrácejí na váze. S blížícím se finále se pak absurdita dostává za hranici funkční nadsázky. Tam, kde byla první polovina vtipná a stylová, se druhá půlka začne rozpadat do nahodilého chaosu.
Navzdory tomu Opice pořád zůstává skvělou svěží jízdou, která baví cyničností a nadsázkou. Díky příjemné, 98minutové stopáži jde o rychlou, krvavou jednohubku.
