10 filmových sci-fi, které vám uvaří mozek a vyrazí dech
Nejlepší věci přicházejí po desítkách. Až na sedm trpaslíků... A dvanáct opic... A sedm statečných. Tady je deset filmových spektáklů v žánru vědecké fantastiky, které považujeme v současné chvíli za nejdokonalejší příklady bystrého vhledu do věcí budoucích... Byť ne vždy zrovna nejrůžovějších.
Vynález / Primer (2004)
O čem to je: Skupina vědců vynalezne čirou náhodou stroj času. Jejich experimenty uvedou do chodu události s devastujícími následky pro samotnou podstatu jejich bytí.
Proč je to super: Intelektuálně asi nejnáročnější filmová sci-fi, jakou kdy spatřilo světlo světa.Vynález je tak neskutečně promakaný film, že je v podstatě nemožné sledovat jej bez detailních diagramů rozebírajících jak jeho psychopatickou zápletku, tak samotné fungování jeho stroje času. Toto je tvrdá sci-fi, která cestování v čase nepoužívá jen jako nosnou konstrukci pro zápletku, ale prostřednictvím děje rozebírá jeho princip a konsekvence do posledního šroubku; činí tomu však v tak nekompromisním tempu (doprovozeném takřka nesrozumitelným „matfyzáckým“ jazykem), že z toho praská hlava nejen jeho hrdinům, ale i divákovi. Pokud si s tím ovšem člověk dá tu práci a dokope se k tomu, aby snímek po pár týdnech studia konečně pochopil, čeká ho jedna z nejkrásnějších odměn – poznání; velmi rychle samozřejmě následované šílenstvím.
Jednou větou: Nejsložitější filmová sci-fi, která dává brutální, nelidsky chladnou logiku.
Akira (1988)
O čem to je: V dystopickém světě postapokalyptického Neo-Tokia probíhá osudový střet někdejších dvou přátel, z nichž jeden je vůdce gangu motorkářů a druhý omnipotentní mutant.
Proč je to super: Stěžejní dílo japonského anime bylo natočeno v roce 1988, ale filmový svět čerpá z jeho vizuálního a myšlenkového bohatství inspiraci doposud (stejně jako čerpá komiksový svět z jeho mnohasvazkové kreslené manga předlohy). Akira nabízí hyperkinetickou výpravu do propracovaného, komplexního světa budoucnosti, který se zmítá ve společensko-politickém chaosu a je přímo ovlivňován rozvíjejícím se potenciálem nastupujícího post-lidského druhu. V jádru toho všeho přitom tepe osudový střet dvou přátel, které věci mezi mystickým nebem a kyberpunkovou zemí postaví proti sobě v devastujícím kataklysmatickém zúčtování, při němž se hroutí mrakodrapy. Atomové bomby nad Japonskem jsou proti němu jen matnou vzpomínkou na klidnější časy.
Jednou větou: Absolutní kreslený masakr, jehož magnituda dosud nebyla překonána.
District 9 (2009)
O čem to je: Vesmírná loď plná kosmických uprchlíků uvízlá nad jihoafrickým Johannesburgem? Z toho může být jen mrzení.
Proč je to super: Sociálně akční sci-fi režiséra Neilla Blomkampa patří k filmům, u kterých závidíte každému, kdo je vidí poprvé. Celé to začíná jako fiktivní dokumentární film mapující situaci vesmírných imigrantů v Jižní Africe; xenofobie a sociální segregace se týká ufounů, stejně jako lidí. Ovšem u toho District 9 nezůstává, jak je patrné ve chvíli, kdy se věci z kategorie „špatné“ posunou do kategorie „totální katastrofa“ a odtud ještě dál do „no-to-si-snad-děláš-srandu“. V historii kinematografie je složité najít jiný film, který by dokázal tak elegantně změnit žánr a udržel si vlastní integritu ve vyprávěném příběhu – navíc s tím, že má v hlavní roli opovrženíhodného lidského parchanta, s nímž divák začne i proti své vůli více než soucítit.
Jednou větou: Akční nářez o ufounech, který je současně fiktivním dokumentem o uprchlících.
Potomci lidí / Children of Men (2006)
O čem to je: Svět umírá – neboť se v něm přestaly rodit děti. Hrdina, který už všechno ztratil, musí pomoci ženě, která může všechno zachránit aspoň pro ostatní.
Proč je to super: Je až děsivé, jak vizionářskou verzi budoucnosti režisér Alfonso Cuarón ve filmu (vycházejícím z románu P. D. Jamesové) nastínil: svět zmítaný migrační krizí a volným pádem demografické křivky se topí v chmurné nostalgii lepších dní a jediným východiskem se v něm zdají být pilulky na bezbolestnou sebevraždu (propagované v reklamních spotech v ladění reklam na životní pojištění). Sci-fi element ve filmu je pozoruhodně upozaděný – hrdinové sice procházejí světem budoucnosti, jenže ten už má svá nejlepší léta za sebou; proto i ty nejpokročilejší technologie v něm působí jako něco tak samozřejmého, že není důvod se nad tím podivovat – a sedá na to prach.
Jednou větou: Brilantně natočená dystopická sci-fi ze světa, který každým rokem více připomíná náš.
Life (2017)
O čem to je: Mezinárodní vesmírná stanice nabere na palubu mimozemského pasažéra, z něhož se vyklube hrozba pro veškerý život.
Proč je to super: Hvězdně obsazené filmové béčko s áčkovým rozpočtem přináší do žánru sci-fi zcela nový typ vraždícího mimozemského humusáka, který by si dal Predátora k večeři a zapil to vetřelčí krví. Vážně – pokud by někdy někdo natočil filmový crossover, v němž by se potkal Vetřelec a potvůrka z filmu Life, označovaná jménem „Calvin“, trval by ten film asi tak deset vteřin: Vetřelec nemá proti Calvinovi šanci. Na Mezinárodní vesmírné stanici, kde se Life odehrává, přitom s Calvinem bojuje skupina pouhých astronautů a vědců, kteří s sebou běžně rotační kulomety zrovna nenosí. Life je i díky tomu nervydrásajícím exkurzem do hororového hájemství čiré bezvýchodnosti, které ve vás zanechá tíseň ještě dlouho po závěrečných titulcích.
Jednou větou: Vesmírný horor se svěže novým modelem hrozby pro lidstvo.
Total Recall (1990)
O čem to je: Svalnatý pracant na Marsu se zaplete do špionážního dobrodružství... A nemůže tušit, zda vše kolem něj není pouhý klam.
Proč je to super: Existuje jen málo snímků, kterým se podařilo převést na filmové plátno mnohorozměrná knižní díla spisovatele P. K. Dicka se ctí. Kromě původního Blade Runnera, který je tak evidentním stěžejním dílem žánru, že už jej v tomto top tenu radši ani neuvádíme, k nim patří i Total Recall; tím spíš, že na první pohled jde o absurdně krvavou akční řezanici se „Švarcíkem“ v hlavní roli. Už v tom je ale jeden z prvotních fíglů snímku: z toho, co začíná jako běžná akční scifárna, se postupem času vyklube něco, co si moc dobře uvědomuje svou masku „běžné akční scifárny“, s tím, že hlavní hrdina si v určitou chvíli sám pro sebe takovou „běžnou akční scifárnu“ objedná v podobě umělých vzpomínkových implantátů... Total Recall je ohromující myšlenková hra s divákem narvaná střípky správného řešení – a navíc je to super akční scifárna.
Jednou větou: Film, který je ve skutečnosti něčím víc, než se tváří.
Matrix (1999)
O čem to je: Hacker Neo dochází k poznání, že náš svět je ve skutečnosti jen virtuální iluze, kterou zakryli despotičtí roboti zrak lidstvu.
Proč je to super: Matrix je mýtem počátku 21. století. Stejně jako v roce 1977 první snímek o Hvězdných válkách je i Matrix vybudován na mytologických principech, které v lidské narativitě vypozoroval komparativní religionista Joseph Campbell; Matrix sleduje stejnou cestu hrdiny, jakou sjížděli naši předkové už v eposu o Gilgamešovi, ovšem v kulisách kyberpunkové mytologie přelomu tisíciletí. Tím ovšem výklad filmu zdaleka není u konce; publicista Chuck Klosterman ve své knize A co když je to jinak nabízí kupříkladu pozoruhodnou teorii, že celý Matrix je ve skutečnosti podobenstvím o nacházení sexuální identity, k čemuž jej vede skutečnost, že oba jeho režiséři, bratři Wachowští se nechali po premiéře postupem času přeoperovat na ženy.
Natočí Matrix 4: Keanu Reeves se vrací! >>>
Jednou větou: Ikonické filmové dílo konce minulého století, které dokázalo zastavit čas.
12 opic / 12 Monkeys (2014)
O čem to je: Poté, co většinu lidstva vyhladí smrtící virus, je vězeň z temné budoucnosti vyslán do minulosti, aby pomohl vědcům vytvořit protilátku.
Proč je to super: Režisér Terry Gilliam ve 12 opicích dokázal, jak temná a špinavá může filmová sci-fi vůbec být. Protagonista snímku je sice cestovatelem v čase, ale cestuje nahý, vyděšený a sám, vrhaný bez ladu a skladu do příkopů první světové války, mezi bezdomovce i do ústavu pro choromyslné. Jednoho z nejutrápenějších sci-fi hrdinů navíc představuje Bruce Willis, u nějž platí, že čím více ve filmu dostává do držky, tím je film lepší. A ve 12 opicích dostává do držky solidně.
Jednou větou: Depresivní neonoirová sci-fi, která se s cestovatelem čase vůbec, ale vůbec nemaže.
Sunshine (2007)
O čem to je: Slunce umírá; veškeré naděje lidstva se upírají na expedici, která má za úkol jej zase „nakopnout“.
Proč je to super: Vesmírná dobrodružství, sledující osudy posádek kosmických lodí na potenciálně sebevražedných misích, se poslední dobou mění v přehlídku taškařic nekompetentních idiotů ve skafandrech (viz filmy Prometheus nebo Cloverfield Paradox). O to větší radost je ve filmu Sunshine sledovat posádku, která ví, co dělá – a která se i ve chvíli, kdy začne jít do tuhého, drží nadále své mise. Fascinující scény, v nichž se lidská expedice blíží ke sluneční výhni, zůstanou v mozku vypálené navždy; a ačkoliv jde ve své podstatě o vesmírný thriller, mnohé jeho okamžiky si nezadají se staršími ikonami žánru, jakými jsou 2001: Vesmírná odysea nebo Černá díra.
Jednou větou: Nervydrásající kosmická epopej za restartováním Slunce.
Příchozí / Arrival (2016)
O čem to je: Planetu Zemi navštíví mimozemská civilizace. Budoucnost lidstva závisí na tom, zda dokážeme porozumět jejímu jazyku.
Proč je to super: Ufounská návštěva zeměkoule je v generické kinematografii běžně záminkou k intergalaktické řezanici laserovými děly; Příchozí je ovšem chytrá sci-fi, jejíž protagonisté mohou uspět jen přímou úměrou ke svému inteligenčnímu kvocientu. Tam, kde by tupan řešil problém za použití palných zbraní, hraje tady prim ženská hrdinka snímku čistě díky tomu, že umí v komunikaci s vetřelci zapojit mozek. Stejným principem boduje i samotný snímek, v jehož matici žhne perfektně promyšlená zápletka založená na fungujícím lingvistickém principu mimozemského jazyka. A navíc to ještě skvěle vypadá – takhle „mimozemsky“ nepůsobili filmoví mimozemšťané od Spielbergových Blízkých setkání třetího druhu.
Jednou větou: Přemýšlivá lingvistická sci-fi, v níž se nevítězí raketometem, ale schopností myslet.
