Režisér Sedmilhářek přichází s dalším seriálem: Ostré předměty nás budou řezat až do konce prázdnin
Vzpomínáte, čím nás loni přikovaly do křesel Sedmilhářky Jeana-Marka Valléeho? Namátkou – silný příběh se zajímavými, skvěle zahranými hrdinkami, ženská perspektiva a „holčičí“ témata od mezilidských vztahů po výchovu, vyšetřování vraždy, ubližování dětem, citlivě poskládaný, všeříkající hudební doprovod. A tohle všechno kanadský režisér vnesl i do svého aktuálního seriálu Ostré předměty.
Ten rovněž natočil pro HBO a opět si jako předlohu vybral kvalitní román, tentokrát psychologický thriller Gillian Flynnové (její Temné kouty a především Zmizelá byly dobře zfilmovány již dříve).
Čisté zlo, kam se podíváš
Mladá novinářka Camille Preakerová se po letech snahy o zapomnění a vytěsnění vrací na šéfredaktorův rozkaz do svého rodného městečka Wind Gap, utopeného v příšeří a prachu misurijského venkova. Má napsat investigativní reportáž o mizení a bestiálních vraždách místních školaček. Od počátku je zjevné, že v Camillině životě není všechno zalité sluncem: tělo má za léta sebepoškozování plné jizev a zahání démony chlastem od bílého rána ve službě i za volantem. V jejích vzpomínkách, které hlavní linii příběhu neustále přerušují, vidíme krvavé výjevy z psychiatrické léčebny, záhadné úmrtí mladší sestřičky i odtažitost a odmítání ze strany pokrytecké matky. Amy Adamsová, držitelka dvou Zlatých glóbů pětkrát nominovaná na Oscara, známá z Příchozích nebo ze Špinavého triku, jedinečně ztvárnila ztrápenou, rezignovanou bytost, i nyní v dospělosti nepochopitelně ustupující své máti, evidentně zlé ledové královně Adoře (hraje ji iritující a skvělá Patricia Clarksonová), a minimálně zpočátku kryjící nechutné chování o mnoho let mladší nevlastní ségry, koketního spratka Ammy.
Quality TV, která bolí
Ostré předměty jsou od začátku do konce pavučinou lží, kronikou popírání a zastírání skutečnosti. Všechny postavy diváka dohánějí k šílenství, depresivní atmosféra a bezvýchodnost ho dusí, pohled do Camillina rozdrásaného nitra i na zohavené mrtvoly se mu oškliví. Přičemž je mu jasné, že při sledování vstřebává kvintesenci té „quality television“, kterou v novém miléniu nepřestajně vzýváme a jež odloudila návštěvníky kinosálům a čtenáře knihám.
