Jack Ryan vs. Islámský stát a ebola. S americkými špionážními seriály se roztrhl vak na mrtvoly
Hlavní hrdina devíti románů Toma Clancyho se po nepříliš šťastné filmové adaptaci Kennetha Branagha z roku 2014 opět vrací, tentokrát na menší obrazovku a jen s o něco málo větší parádou.
Mladému, pohlednému, čestnému a erudovanému analytikovi CIA Jacku Ryanovi (hraje ho čím dál obsazovanější, ale trochu nemastný-neslaný John Krasinski z Kanclu) se stalo něco velmi podobného jako jinému mladému, pohlednému, čestnému a erudovanému analytikovi CIA Joeovi Turnerovi (o seriálu Kondor jsme zde psali před měsícem). Nachomýtl se díky zkoumání podezřelých finančních toků na Blízkém východě k obrovskému případu, v němž hraje roli Islámský stát (který v popkultuře na straně Zla po bezmála padesáti letech nahradil všudypřítomnou IRA), teroristé a hrozba apokalypsy; jen tentokrát nejde o bakterie moru, ale o virus eboly.
Osm dílů amerického špionážního thrilleru s lapidárním názvem Tom Clancyʼs Jack Ryan hlavouni z Amazon Studios vypustili pěkně najednou, 31. srpna. Možná si mysleli, že když napínavý, slušně natočený seriál zkouknete během jediné noci, jak se na moderního binge-watchera sluší a patří, nevšimnete si neuvěřitelných náhod podobných jako vejce vejci těm, které v posledních dvou dílech podřízly krk i Kondorovi.
Třeba že Jackova přítelkyně Cathy (ztvárnila ji Australanka Abbie Cornishová) je zřejmě jedinou lékařkou ve Státech a přitahuje akci i politické celebrity jako magnet – ještě že chodí s naším protagonistou, jehož kauza se s tou její zákonitě protne. Nebo že CIA nedokáže zajistit, aby její korunní svědci a informátoři nedostali do svého policií hlídaného úkrytu zcela rutinním způsobem zařízení, díky němuž komunikují se superpadouchy... Jako divák jste v každou chvíli o pár kroků před nejvějšími bednami americké rozvědky i před dramaturgy seriálu, kteří posílají chudinku Cathy do postele nalíčenou jako na Halloween a s dokonalým make-upem ji nechávají i vstát…
A taková to mohla být zábava, kdyby se scenáristi nerozhodli tahat diváky za fusekli a neservírovali jim neuvěřitelné situace, až moc velké náhodičky a jednorozměrné charaktery s dialogy šustícími papírem.
