Na co do kina tento týden: České basketbalové retro dribluje na špičce soupisky
Nejvýraznější kinopremiérou týdne je český Zlatý podraz, i když si hází sám klacky pod nohy vizuálem, který připomíná plakáty na filmy pro pamětníky. Sportovní drama Radima Špačka přitom cílí na mladé diváky. A má proč: hlavně na nich záleží, aby se některé historické zvraty z poloviny 20. století, kdy se snímek odehrává, neopakovaly.
Zlatý podraz je inspirovaný skutečnými událostmi. Československý basketbalový tým na mistrovství Evropy v Ženevě v květnu 1946 v infarktovém finále těsně porazil Itálii a o pět let později na „mistráku“ v Paříži kontroverzně prohrál se Sovětským svazem. Příběh ale začíná už v roce 1938. Tým za války přijde o trenéra a zapřisáhne se pokračovat v jeho odkazu. Potýká se s podlostmi komunistického režimu, ale užije si také v ženevském bordelu, kde hlavní hrdina Franta najde svou životní lásku.
Režisér Radim Špaček (dramata Pouta a Místa, která se rovněž odehrávala v minulých dekádách) se nijak netají tím, že natočil největší mainstream své dosavadní kariéry. Alespoň zpočátku tak ale Zlatý podraz nepůsobí: je vyprávěný poněkud chaoticky a zbrkle. Nejpozději s odjezdem do Ženevy ale kola filmu zapadnou do kolejí a příběh o velkých triumfech i ještě větších zklamáních kluků, kteří chtěli „jen“ hrát a milovat, jede kupředu přímočaře a optimálním tempem, které ve scénách basketbalových zápasů freneticky zrychluje. Konec je hořký, jak se na první polovinu 50. let „sluší“, ale tím spíš je třeba tu dobu připomínat. Obsazení šampiónů působí poněkud nepřehledně, herecky ale vyniká osvědčený Ondřej Malý (hlavní role v Poutech) coby slizký komunistický funkcionář a Polka Patrycja Volny jako Frantova melancholická přítelkyně.
Melancholický a značně neveselý je i Marcello, hlavní hrdina filmu Dogman italského režiséra Mattea Garroneho (Gomora). Dogman se odehrává na drsném římském předměstí Magliana, kde stydlivý Marcello vede salón pro psy. Chlapíka, který trpí tím, že chce být se všemi zadobře, váže silné pouto k milované dceři Alidě, ale poněkud nepochopitelně i k místnímu surovci Simoncinovi. Brzy začne být evidentní, že Marcello musí udělat něco hodně radikálního, aby se z ponižujícího područí bývalého boxera dostal. Spíš než thrillerem je Dogman ale syrovou sociální studií strachu a závislosti.
Do thrillerových vod potom nominálně patří i Nebezpečná laskavost, jež si však až překvapivě často vypomáhá odskoky do žánru černé komedie. Režisér Paul Feig se drží v linii svých snímků se ženskými hrdinkami (Drsňačky, remake Krotitelů duchů); tentokrát vypráví o bloggerce, která se pokouší pátrat po své zmizelé nejlepší kamarádce. Film s Annou Kendrick a Blake Lively v hlavních rolích připomene tematicky spřízněné snímky Dívka ve vlaku a Zmizelá (kde bylo výtečně nekorektního humoru daleko víc, než tehdejší recenze braly v potaz).
Štědrou nabídku kinopremiér doplňuje další dobrodružství slaboduchého tajného agenta v podání Rowana Atkinsona Johnny English znovu zasahuje, dokumentární portrét jedné z nejslavnějších operních zpěvaček Já, Maria Callas a domácí titul Když draka bolí hlava – pohádka od autora snímků Fontána pre Zuzanu a Cinka Panna, v níž hraje Karel Gott se svou dvanáctiletou dcerou.
