Došlo i na facky, říká Jiří Strach o natáčení thrilleru Klec s Jiřinou Bohdalovou
Jiřina Bohdalová a Kryštof Hádek dokončili natáčení napínavého snímku Klec. Na place televizního filmu scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Stracha vládla i přes závažnost kriminálního tématu skvělá atmosféra, provoněná pamětnickými historkami o legendárních hercích.
Sklepní byt je důkladně zabezpečený mřížemi na oknech a masivními závorami na vchodových dveřích. „Ty jdou otevřít jen s grifem,“ usmívá se režisér Jiří Strach. V ateliéru na Kavčích horách pomalu končí natáčení celovečerního filmu České televize Klec.
Jiřina Bohdalová ve snímku hraje důchodkyni paní Galovou, které se pokusí vloudit do přízně neúspěšný herec v podání Kryštofa Hádka. Paní Galová trpí osamělostí a pocitem, že ji nikdo nepotřebuje: ještě nedávno pomáhala v kostele, ale předchozího faráře vystřídal nový a ten už starou paní nepotřebuje. Hádek ztvárnil záludného mladíka, který se neúspěšně hlásí na DAMU, má hluboko do kapsy a svůj herecký talent neváhá zneužít na důvěřivost jiných. Scénář inspirovaný zážitkem své babičky napsal Marek Epstein, jenž se Strachem spolupracoval už na komedii Vrásky z lásky a pohádce Šťastný smolař.
Ateliérový byt je prostavěný včetně stropů a co do výpravy působí dokonale autenticky, jako by v něm skutečně někdo žil už od 70. let: nábytek je poskládaný z téhle a předchozích dekád, zdi s květovanými tapetami jsou umatlané kolem vypínačů a ohraničené okopanými rohy, prosezený gauč zakrývá letitá kostkovaná deka a v ložnici na zdi visí masivní krucifix.
Důchodcovská vestička
A v kuchyni s umakartovou linkou se zřejmě něco stalo: nádobí je vyházené z poliček, věci smetené ze stolu i s ubrusem. „Natáčeli jsme víceméně chronologicky a atmosféra příběhu zhoustla,“ komentuje to lakonicky Strach. Na monitoru, kde běží předchozí záběry, je Bohdalová k vidění ve velmi drsné situaci. „I na facky došlo,“ říká Strach. Na place je nepřetržitě přítomná dablérka, pochopitelně ve stejné „důchodcovské“ vestičce a blůzce jako slavná herečka. Hádkova ulízlá patka a šedivá košile působí ve své uhlazenosti až výhružně...
Na place přitom paradoxně vládne uvolněná atmosféra. „Pochval mě, řekni, že jsem jako Kachyňa!“ špičkuje s Bohdalovou režisér. „A Frič dohromady!“ směje se herečka a potvrzuje, že při natáčení je „obrovská pohoda“. Strach si pochvaluje formát celovečerního filmu, který je oproti dnes tak častým minisériím výrobně velkorysejší. Práci si užívá i Hádek, podle něhož jsou nadstandardní podmínky a nebývalá pohoda v ateliéru i díky Bohdalové. „No já se snažím, ale oni se snažej všichni,“ říká herečka. „Potom je to na tom díle vidět. Jenom ne to všechno uspěchat!“
Herectví je alchymie
Pochvaluje si i Hádka, se kterým pracuje poprvé a kterého Strach obsadil rovnou, bez castingu. „Je to charismatickej herec, kamera ho má ráda. Je to pan herec už v tomhle věku. Parťák. A slušně vychovanej,“ vyjmenovává. O své roli toho mnoho prozradit nechce. „Herectví je alchymie, pocitová záležitost, která se nedá odít do slov,“ tvrdí. Postava paní Galoví ji prý ničím nepřekvapila. „To je lidskej příběh, ten vás nepřekvapí, protože ho píše život. Takové věci jako se stanou jí se bohužel opravdu ději,“ dodává. „V médiích se pořád upozorňuje, aby staří lidé nebyli tak důvěřiví. Pokud si jednou aspoň pár z nich na tenhle film včas vzpomene, předejdou velkým nepříjemnostem.“
„Paní Bohdalová do toho dává všechno bez kompromisů a nebojí se přiznat i své stáří,“ chválí herečku režisér. „To je na její generaci úžasné.“ Strach s Bohdalovou pracoval už na zmíněné komedii Vrásky z lásky, v níž ji na plátně po dlouhých letech svedl opět dohromady s jejím hereckým i životním partnerem Radkem Brzobohatým.
Jiřininy historky
Sedmaosmdesátiletá Bohdalová i přes viditelnou únavu neustále baví celý štáb hereckými historkami – tu o roztržitém Iljovi Prachařovi, jindy o tom, jak si u ní Jaroslav Moučka zajišťoval alibi. „Kdyby něco, tak jsem byl s tebou,“ cituje ho Bohdalová. „To jsem tak NEnebezpečná?“ směje se vzpomínce.
Historky si se všemi ostatními na place užívá i Kryštof Hádek. „No tak samozřejmě že se vyptávám!“ směje se. „Tyhle věci už člověk nikde jinde neuslyší.“ Na své kolegyni obdivuje i její energii a nasazení. Svou roli pak popisuje jako hodně barevnou. „Je tam co hrát,“ říká. „Když hraju detektiva, musím být pořád stejný. Tady je to někdy až divadelní. Často se mi vybavuje Misery nechce zemřít,“ odkazuje na slavný thriller podle předlohy Stephena Kinga, ve kterém proti sobě v podobně sevřeném a uzavřeném prostředí jako v Kleci stojí zraněný spisovatel a psychopatická ošetřovatelka.
Dvacet natáčecích dní Klece je u konce. V lednu proběhne střih, poté na hotový tvar složí hudbu Ondřej Gregor Brzobohatý. „Hudba bude střídmá, aby vynikla syrovost příběhu,“ plánuje Strach. Datum premiéry v České televizi ještě stanoveno není.
