10 filmových tipů na Vánoce: Nejlepší filmy, které v sobě ukrývají vánočního ducha
Nebudeme vám připomínat, že si máte pustit Popelku, Jasněnku a tisíc dalších jistot tuzemských Vánoc: stejně jako v případě našeho nedávného žebříčku nejlepších dětských filmů by na ně totiž jeden článek nestačil. Raději si, třeba o rauchpauze mezi Pyšnou a Šíleně smutnou, projděte našich deset tipů na zaručenou vánoční zábavu, v níž nefigurují pohádky a z nichž některé se smí vysílat až po desáté večer. Tak tedy šťastné a filmové! Divoká karta se vám možná bude tentokrát zdát opravdu divoká, ale věřte, že i Batman nebo Fargo mají vánočního ducha.
1. Láska nebeská (2003)
Vlastně už si ani nevzpomínám, nad čím jsme se vánočně dojímali před patnácti lety: z Lásky nebeské Richarda Curtise se totiž téměř okamžitě po premiéře v roce 2003 stala sváteční konstanta par excellence. Jednak je to přesně ten typ filmu, u nějž se bezděčně uculuje i ten nejzarytější cynik (pánové nepřiznají, ale dámy vědí své), jednak neexistuje člověk, který by se v něm nenašel. Umně pospojované příběhy variují lásku pozdně manželskou i dětskou, rodičovskou i mileneckou, dojemně neohrabanou i vášnivou, hořce nenaplněnou i tu s romantickým “Ano” na konci. Nevím, jestli figuruje v osnovách, ale způsob, jakým Láska nebeská dávkuje humor, moudrost a slzy, je tak geniálně jedinečný, že si zaslouží být vyučován na věky.
2. Střihoruký Edward (1990)
Jedna z nejkrásnějších novodobých pohádek pro dospělé nezestárla ani po více než čtvrstoletí od svého vzniku. Ať už za to mohou Edwardovy nekonečně smutné oči (lynčujte mě, ale pořád je to jedna z nejkrásnějších rolí Johnnyho Deppa) nebo pohled na Winonu Ryder, křehce tančící mezi ledovými sochami, nepřestanu se u ní dojímat. Málokterý film umí o hodnotách jako láska, tolerance nebo soucit referovat s takovou lehkostí a samozřejmostí; a kdy jindy si je připomínat, nežli o Vánocích, že? Burtonův první hraný snímek má však hlavně ono kouzlo, které nutí dospělého nedospěle snít. Takže kdykoli se z nebe začnou snášet vločky, maně se podívám k obzoru, jestli tam náhodou neuvidím Edwardovy kmitající nůžky. Nevím, jestli ještě věřím naJežíška, ale na Edwarda učitě.
3. Život je krásný (1946)
Klasika klasik. Jedenáctý nejlepší film všech dob podle Amerického filmového institutu, držitel šesti nominací na Oscara. Příběh, bez nějž si žádný Američan nedokáže Vánoce představit. A teď se přihlašte vy, kdo jste ho doopravdy vidělli: vsadím se, že Mrazíka zná u nás více lidí. Mimochodem ač měla prvotina Franka Capry s okouzlujícím Jamesem Stewartem v hlavní roli premiéru o Vánocích 1946, rodinné stříbro amerických domácností se z ní stalo až o třicet let později, kdy film objevily televizní stanice a začaly ho neúnavně vysílat. Důvod? Vinou úřednické chyby přišel o copyright a náhle se směl pouštět zdarma. Život je zkrátka jenom náhoda, a přesně to je na něm krásné.
4. Ukradené Vánoce (1993)
Váže se k ní podobně nerozhodná debata, jako ta o slepici a vejci: je Noční můra Tima Burtona spíše filmem vánočním či halloweenským? Aniž bychom ji měli v úmyslu “rozseknout”, dovolíme si přiklonit se k první variantě (za rok na Haloween skóre dorovnáme, slibuji!) Když nic jiného, Vánoce má Burtonova hříčka přímo v názvu (alespoň tom originálním) a Santu konec konců taky obsahuje - byť v poněkud okleštěné, resp. vykostěné, podobě. Ale hlavně je to jeden nejvtipnějších příspěvků k svátečnímu rozjímání.
5. Jak na věc (2002)
Britové mají na (vánoční) humor patent; vlastně by vůbec nebyl problém sestavit náš žebříček jen z ostrovních romantických komedií. Proč tedy právě snímek “prcičkových” bratří Weitzů? Jednak Vánoce jsou jeho ústředním motivem (hlavní hrdina, floutek a nevyléčitený playboy v podání Hugha Granta, žije z tantiém za vánoční píseň svého otce), především však dokonale odměřuje vtip, drama a dojetí, tedy ingredience vánočnější než vůně purpury. Komedie o sžívání dítěte a muže/dítěte navíc rozdělila kariéru Hugha Granta na tu hezounskou a hereckou. Nebýt Willa Freemana, možná by nebylo ani nejoriginálnějšího ministerského předsedy v dějinách filmu, jejž v Grantovi jenom o rok později objevila legendární Láska nebeská.
6. Sám doma (1990)
Čerstvě po sametové revoluci vtrhla do kin komedie Chrise Columbuse o vynalézavém Kevinovi a všechny děti rázem zatoužily prožít alespoň na okamžik stejnou svobodu jako on, dítě zapomenuté roztržitými rodiči. Každý jsme chtěli skákat po postelích, utrácet, cpát se pizzou (a nedělit se o ní) a sledovat zakázané filmy, protože to v našich očích znamenalo dospět. Dnes platí Sám doma za stejnou vánoční “tutovku”, jako Láska nebeská či Zázak v New Yorku. Mimochodem zkuste si ji v dospělosti pustit celou - jako že opravdu celou a soustředěně, bez prachovky v ruce a odbíhání k plotně. Zjistíte, že si ji pamatujete výrazně jinak. A že ta Kevinova jízda byla vlastně pěkně divoká.
7. Smrtonosná past (1988)
Když už vám vanilka leze ven i ušima, chce to něco ostřejšího na spravení chutí. Tehdy přichází čas Smrtonosné pasti - filmu, jenž se odehrává ve vánočních kulisách, a přesto není ani trochu sladký. Filmu, který proměnil “toho chlápka z Měsíčního svitu v nesmrtelného Bruce Willise a v němž najdete tolik hlášek, že s nimi vystačíte po celou silvestrovskou noc. Navíc v něm dojde i na veskrze vánoční témata jako smíření či nový začátek, takže až bude vaše polovička namítat, že akce pod stromeček nepatří, řekněte jenom: Yippee ki yay.
8. V Bruggách (2008)
Navzdory, resp. možná právě díky žánru černé komedie představuje prvotina Martina McDonagha jeden z nejpoetičtějších ladičů sváteční nálady. Vánoční Bruggy jsou magické, kriminální zápletka originální a Farrellovi s Gleesonem a Fiennesem to “zvoní” tak, že se vám chce po každém dialogu tleskat. Nerada byc se rouhala, ale u Popelky takový rauš nezažijete.
9. Lásky čas (2013)
Jen jeho scénáře by vyplnily celé jedno schéma vánočního programu: Richardu Curtisovi totiž vděčíme za všechny ty Notting Hilly, Bridget Jonesové, Svatby, pohřby a koneckonců i Lásky nebeské. Před pěti lety nicméně natočil film, který zůstává stát skromně stranou, přestože jako by shrnoval vše předchozí. Lásky čas rafinovaně vypráví o životě, rodině a (ne)naplněných snech a přestože v něm Vánoce figurují pouze okrajově, ne-li vůbec, budete je cítit do morku kostí. Cukroví se možná přejí, ale (britské) lásky není o Vánocích nikdy přespříliš.
10. Santa je úchyl (2003)
Santa odjakživa platil za vlídného fousáče, který má rád děti a neublíží ani mouše. Nebo tedy dobře, v hororech sem tam někoho podřízl, ale v komediích to byl zkrátka dobrák od kosti (u Burtona doslova). Když tak o Vánocích v roce 2003 vtrhl na plátna Santa se slabostí pro cigarety, alkohol a anální sex, byl z toho docela poprask. Dnes už se komedie úchylnými Santy přímo hemží, ale zhýralce Billyho Boba Thorntona dosud nikdo nepřekonal.
Divoká karta aneb co se nevešlo. Další tipy najdete v naší galerii:
