Statečné srdce má pokračování. Outlaw King ukazuje, co se dělo ve Skotsku po umučení Williama Wallace
Pamatujete si ikonickou scénu, ve které v závěru filmu Statečné srdce mučí Mela Gibsona a následně si Skotové pod vedením Roberta Bruce vybojují svou svobodu? Tak přesně to jsou události, kterými začíná film Outlaw King (česky by se dal název přeložit jako Král psanec). Tedy ne že by i tady čtvrtili australského antisemitu. Robert Bruce si poté, co uvidí jednu čtvrtinu Wallacova těla nabodnutou na kůl, uvědomí, že rebelie ve Skotsku nekončí, a vydává se proti anglické přesile konečně vybojovat vytouženou svobodu. Tentokrát ale bez kiltů a holých zadků. Zato litrů krve a metráků bahna tu bude zhruba stejně. Nebo možná víc.
Film má na svědomí internetová televize Netflix a premiéru si tak vysokorozpočtový snímek (Náklady 120 milionů dolarů! Stejný rozpočet měly třeba filmy s Harry Potterem, devadesátková Godzilla nebo snímky z nové trilogie Star Wars.) odbyl místo pláten kin na obrazovkách počítačů. Hlavního hrdinu Roberta Bruce hraje Chris Pine, známý jako kapitán Kirk z nejnovějších Star Treků. A role mu sedne dobře. I s apartním mulletem (účes, který proslavil Jaromír Jágr a vyznačuje se „byznysem“ vepředu a „párty“ vzadu na hlavě) je charismatický až až a je to ten typ vůdce, který sice nestříhá testosteron z obrazovky, ale za kterým byste do bitvy prostě šli. V roli jeho otce se dokonce představí James Cosmo, který si zahrál už v Gibsonově filmu v roce 1995. Tím ale podobnosti končí a příběh se začíná vyprávět tam, kde Statečné srdce skončilo.
Film je po technické stránce pastvou pro oči. Internetová produkce dokázala zajistit kulisy, které by jí mohl nejeden kinosnímek závidět. Opravdu epická je celá úvodní sekvence filmu, kde během prvních devíti minut není ani jeden střih. Kamera ladně proplouvá mezi interiérem a exteriérem, sleduje skupinovou scénu i rozhovory několika mužů ve stanu, poté duel s meči, následně další hovory ve stanu a vše to končí odpálením ohnivé koule z obrovského trebuchetu. Spektakulární moment, který zahájí další půlhodinku ve stylu plánování, příprav a intrik jak ve Hře o trůny.
Po hodině přijde první bitva. Žádné modré barvy na obličeji a vznešená gesta. Pěkně špína a chaos, kdy nevíte, kdo koho bije. Prostě moderní historický film, který nechce působit směšně. Skvěle vybraný casting tu rozehrává temnou historickou fresku o rebelii, o které sice víte, že dopadne dobře, ale cesta k cíli bude trnitá až běda. Vedlejší postavy v podání Stephena Dillana, který je tu snad coby anglický král ještě tvrdší, než když hrál Stannise Baratheona, i šílený Aaron Taylor-Johnson, který ze sebe sklepal nešikovného hrdinu z Kick Ass, jsou natolik živými charaktery, že bych si přál i jejich vlastní spin-offy.
Pak už dialogové scény střídají krvavé scény, ve kterých se to hemží vyhřeznutými vnitřnostmi i uřezanými údy, které dláždí cestu ke skotské nezávislosti. I když tu nikdo z mužů nenosí sukni, projevy nejsou tak epické a celkově tomu chybí kultovnost Gibsonova megahitu, je Outlaw King hodně důstojný nástupce Statečného srdce. Klidně si odteď pouštějte oba filmy za sebou.
Ale abych jen nechválil, i u tohohle filmu se najdou vady na kráse. Druhá polovina filmu je uspěchaná. Původní verze měla 4 hodiny, premiérové uvedení na festivale v Torontu 140 minut a na Netflix šla verze o 20 minut kratší. Ve výsledku je to trochu vidět. Forma trochu přebíjí obsah. Ale i přesto doufám, tímto snímkem režisér David Mackenzie dokázal, že se velkofilmů nebojí a že si i na další projekt vezme geniálního kameramana Barryho Ackroyda. Protože v Outlaw Kingovi odvedl neuvěřitelnou práci.
Až tedy půjdou děti spát, určitě si tuhle skotskou lahůdku pusťte. Doporučuji konzumovat společně s nějakou lepší skotskou single malt whisky se silnými tóny rašeliny. Tenhle film si totiž podobnou přílohu určitě zaslouží.
