Most! do ČT propašoval politickou nekorektnost. Seriál štěká, ale nekouše, syrovost je jen zdánlivá
Komediální seriál Most! se do dějin zapíše tím, že do vysílání veřejnoprávní České televize ve velkém propašoval vulgarismy a politickou nekorektnost, a to podle vysílacího schématu už před desátou večerní. (První díl běžel na ČT1 7. ledna od 21:05.) Co dalšího v něm ale scenárista Petr Kolečko a režisér Jan Prušinovský nabízejí?
Prušinovský s Kolečkem jsou spolu podepsaní například pod seriály Trpaslík, Čtvrtá hvězda nebo Okresní přebor. Pro jejich díla je typická přítomnost většího množství postav, které vytvářejí jakousi komunitu, zakotvenost v nižším sociálním prostředí a ochota nebrat si kvůli drsnějším výrazům servítky.
Takový je i Most!. Vykřičník z názvu trčí nejspíš proto, aby se seriál odlišil od skandinávské krimisérie Most; jiné jméno nepřipadalo v úvahu, protože s prostředím severočeského města dílo stojí a padá. V Mostě na dohled od sociálního dna přežívá skupina outsiderů, které spojuje postava Luďka Říhy. „Luďan“ přišel o práci, dům mu padá na hlavu, má dluhy, exmanželka ho nesnáší a syn se k němu moc nezná. Dny tráví v sídlištní putyce Severka, kde popíjí s hospodským Edou, romským popelářem Frantou, neúspěšným podnikavcem Čočkinem a exkomunikovaným farářem. Kolem tohoto centra dění se pohybují také majitelé autoservisu a myčky Julišovi, místní boss Roman Vepřek, Luďkova bývalka Ilona, syn Tonda a další postavy.
Ospalé přežívání ze dne na den naruší návrat Luďanova bratra Pavla, který se nechal přeoperovat na Dášu. Atraktivní a energická žena v rodném městě narazí na řadu předsudků.
Nevyrovnaná kvalita
Předsudky jsou něco, čemu chce Most! prostřednictvím ožehavého humoru takzvaně „nastavovat zrcadlo“. Slogan seriálu zní: „Tam, kde se bojí bílí černých, hloupí chytrých, Češi Němců, muži žen, heterosexuálové transsexuálů, Mostečáci Litvíňáků. A všichni samoty.“ Most! bohužel působí, jako by vznikl právě podle tohoto schématu, a ne naopak. Už nastavení figurek na hrací ploše je poněkud umělé: Ilonin nový partner je Němec, aby se odškrtlo národnostní téma, Eda je rasista, ale Frantu k sobě do podniku pustí, aby měl Kolečko větší prostor pro rádoby nekorektní vtipy o cikánech atd.
Tvorba nesmírně plodného Kolečka (vedle televizních seriálů píše i divadelní hry a nyní se pustil do režie celovečerního filmu Přes prsty) je sice ve snaze o nekorektnost konzistentní, ale co do kvality nevyrovnaná. Linii scenárista drží v tom, že velká většina jeho postav je prostě nesympatická. Řečeno slovníkem Mostu – za většinu svých průserů si Luďan může sám, protože je prostě kretén a chová se k ostatním jako hovado. Fajn, ale proč se na to koukat? Sympatie z mužského osazenstva vzbuzuje leda Franta, který se snaží vést normální život. Opačným extrémem než Luděk je pak Dáša, andělské stvoření s neutuchajícím elánem, jehož schopnost ustát hrubé zacházení a přetáhnout všechny na svoji stranu je poněkud nadpřirozená.
Herci ze seriálu Most!: Co si myslí o svých postavách >>>
Erika Stárková jako tank rozjetý z kopce
Uvěřitelnost Dáše dodává Erika Stárková, obrovský herecký objev; kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli jejímu výkonu Most! bohatě stojí za vidění. Stárková je jako žhnoucí kulový blesk, tank rozjetý z kopce a rock'n'rollová kapela na stadionovém pódiu v jednom. Ale jestli stojí Dáša v opozici s Luďkem v rámci příběhu, totéž platí i o hercích: Martin Hofmann v roli Luďana zbytečně tlačí na pilu, má jen jeden znechucený výraz a působí spíš jako nechtěná karikatura, podobně jako Hofmannova postava „čističe“ v nedávném seriálu Rédl.
Ostatní postavy jsou obsazené citlivě s větší či menší dávkou překvapení. Výborní jsou hlavně Jitka Čvančarová v roli oráchlé a vulgární Ilony, Leoš Noha jako Roman nebo Zdeněk Godla (Franta). Natáčelo se přímo v Mostě, ale autentická prostředí se tlučou se scénářem, který zápletky tahá až zpoza rohu (zmizelý pes za desítky tisíc korun) a snaží se o hlášky za každou cenu.
Máte na to?
Kolečkově a Prušinovského sociální crazykomedii by prospělo, kdyby byla míň „crazy“ a víc se držela sociálních témat, ke kterým zvoleným prostředím i rozvržením postav z okraje společnosti ukazuje. Tomu mohl napomoct Prušinovský, jehož režie je (zejména v práci s herci) bezchybná a který naznačovaného poměru docílil v téměř dokonalém filmu Kobry a užovky. Mostu přinejmenším v prvních několika dílech chybí aspoň náznak mrazivosti, tragiky, tíhy skutečnosti, tedy toho, co v Kobrách a užovkách poskytovalo humoru tolik potřebnou protiváhu.
„Řekněte prdel!“ dělal si kdysi v písni Máte na to? legraci herec a muzikant Jiří Schmitzer, který v seriálu ztvárnil starého Juliše. Most! jako by všemi těmi čuráky, kokoty, prdelemi a debily v dialozích chtěl ukázat, že na „to“ taky má, ale vyznívá to poněkud gymnaziálně. Most! je pes, který štěká, ale nekouše. Nenese v sobě žádné varování ani nebezpečí. Vykřikuje „prdel, prdel, prdel!“, protože ví, že se mu nic nestane. Jeho postavy jsou nesympatické chtěným způsobem, aby byly paradoxně roztomilé: jako fotky „nejhnusnějšího psa“ na internetu, jako záměrně oškliví plyšoví mazlíčci. Škoda, Most! mohl aspoň ukázat zuby.
