Na co do kina tento týden: Favoritka Oscarů i celovečerák osmnáctiletého filmaře
S blížícím se udílením Oscarů (už 24. února) nastupují do distribuce i snímky ověnčené nominacemi – v tomto případě historická fraška Favoritka, která jich má deset. Zároveň se s odstupem čtvrt století do kin vrací Spielbergův Schindlerův seznam, který získal slavných sošek sedm. Kina nasadí i tuzemské drama Narušitel a dokument o loňské prezidentské volbě Máme na víc. K vidění bude i několik filmů se zvířecími názvy.
Favoritka získala deset nominací na Oscara poněkud překvapivě, podobně jako Roma, která jich má stejně: oba filmy natočili tvůrci nepocházející ze zemí, kde je angličtina mateřským jazykem. Zatímco mexický autor Romy Alfonso Cuarón se k rodné španělštině vrátil po úspěšném působení v Hollywoodu (Gravitace, Potomci lidí), režisér Favoritky, Řek Yorgos Lanthimos pokračuje v úspěšném tažení z Athén do světa.
Lanthimosovy snímky (Špičák, Alpy, anglicky mluvené počiny Humr a Zabití posvátného jelena) se většinou točí kolem ústřední autority, o jejíž přízeň usilují další postavy. Autoritou je ve Favoritce britská královna Anna. Za panovnici sužovanou vleklými tělesnými neduhy i psychickým trápením fakticky rozhoduje vévodkyně Sarah. Na dvůr však přibude i vévodkynina sestřenice Abigail, která kdysi padla na samotné dno společenského žebříčku (otec ji prohrál v kartách, když jí bylo patnáct) a nyní je pevně odhodlaná vyškrábat se zase nahoru stůj co stůj.
Je s podivem, že deset nominací včetně těch v hlavních kategoriích získal od konzervativní oscarové akademie film, který je cynický, drzý, sprostý a plný velmi černého humoru. Situace na britském dvoře počátku 18. století je ukázána v duchu „navrch huj, vespod fuj“: v nádherných interiérech se odehrává prachsprosté lidské pachtění se, v okázalých kostýmech se promenují pokřivené lidské figurky, všechno konání je podřízeno chtíči, touze po penězích a vůli po moci. Groteskní zborcenost tohoto malého velkého světa je ještě zvýrazněna kamerou, která často používá deformující optiku „rybího oka“. Je to velmi realistické, nadčasové, deziluzivní – a vtipné. Přetahovaná o přízeň královny Anny se odehrává v rychlopalných dialozích prostřednictvím výhružek, narážek a urážek, které sahají od vágních až po zcela konkrétní. Skvělý scénář zpřítomňují „oscaruhodné“ herecké výkony: právem nominované jsou Olivia Colman (Anna), Rachel Weisz (Sarah) i Emma Stone (Abigail).
Žádné ceny nejspíš nedostane české drama Narušitel, i tak ale zasluhuje obdiv. Natočil ho teprve osmnáctiletý David Balda, který si vedle režie vzal na starosti i kameru a spolupráci na scénáři a na produkci. Příběh podle vzpomínek filmařova dědečka se odehrává v letech 1974, 1989 a v současnosti v prostředí amatérských i profesionálních pilotů a na poměrně malé ploše dokáže semlít dohromady letce RAF, konfidenty StB i pokusy o emigraci za železnou oponu. Herecky snímku dominují Jiří Dvořák a Pavel Neškudla, vizuálně množství leteckých scén, byť dramaturgicky poněkud nadbytečných. Ano, Narušitel působí naivně, ale naivně jako od čtyřicetiletého zkušeného tvůrce. Baldu lze už teď považovat za hotového filmaře, který se nejspíš bude s každým dalším počinem zlepšovat.
Dokumenty v aktuální nabídce zastupuje snímek Robina Kvapila a Radima Procházky Máme na víc, zachycující loňskou prezidentskou kampaň Michala Horáčka. Ta dopadla, jak dopadla, a návodně působící film se bohužel nedokázal povznést nad příběh jednoho neúspěchu a přinést něco zobecňujícího.
Složka 64 je už čtvrtým filmem o případech kriminálního Oddělení Q z románů Jussiho Adler-Olsena, které se věnuje nikdy nevyřešeným případům. Z minulosti se tentokrát noří podivné lékařské experimenty, zneužívání a převýchova „necudných“ dívek či mumifikované mrtvoly za tajnou stěnou kodaňského bytu, přičemž má jít o pikantnosti inspirované skutečnými událostmi. Severský thriller s oblíbenou dvojicí vyšetřovatelů (Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares) tentokrát režíroval Christoffer Boe.
Nesourodá „zvířecí trilogie“ se v kinech sešla náhodou. Doják pro milovníky domácích mazlíčků Psí domov nepokrytě využívá model Lassie se vrací, jen s tím, že Lassie se jmenuje Bella, není kolie, nýbrž pitbul a cestuje do Denveru. Ruští Ovečky a vlci: Veliká bitva jsou dalším zaměnitelným animákem, který by se byl býval do distribuce hodil spíš na Vánoce. Černá komedie Prase pak pochází z Íránu, kde tamní režim nepohodlné filmaře likviduje. Chcípácký tvůrce Hasan se cítí být uražen tím, že ho nikdo nepovažuje za natolik důležitého, aby se ho aspoň pokusil zabít.
A k mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu (27. ledna) má obnovenou premiéru Schindlerův seznam, natočený v roce 1993. Přestože na dané téma vznikla spousta silnějších a lepších filmů, Spielbergovo drama patří k těm, které o holocaustu promlouvají sdělně, vstřícně a přístupně napříč diváckými skupinami. Aspoň jednou by ho měl vidět každý.
