Na co do kina tento týden: Filmy vzniklé z podivuhodných až nepochopitelných důvodů
Doslovná předělávka vlastního filmu, bezzubé tajemství na pozadí španělské idylky, český snímek bez hlavy a paty, trocha sociálního vydírání z Libanonu a třetí díl úspěšné animované série. Filmy, bez kterých by se svět doopravdy neobešel, do kin samozřejmě nepřicházejí každý týden, ale tahle várka premiér působí ještě zaměnitelněji než jiná.
V Mrazivé pomstě se nenápadný chlápek, který se živí protahováním silnic, vydá cestou odplaty za smrt svého syna. Jednou z jeho hlavních „zbraní“ je sněžný pluh. Skvělý nápad na černou komedii, řeklo by se – kdyby už jedna taková nevznikla před pěti lety. Skandinávský snímek norského režiséra Hanse Pettera Molanda šel v našich kinech pod vtipně výmluvným titulem Boj sněžného pluhu s mafií. Anglicky mluvený remake nemá ani průrazný název, ani moment překvapení.
Moland děj tentokrát zasadil do amerických Skalistých hor, Stellana Skarsgårda nahradil Liamem Neesonem a balkánskou mafii vyměnil za Indiány, ale jinak svůj film natočil znovu prakticky přes kopírák. Mrazivá pomsta je zábavná svou lakoničností, ale většinou se zvrhává v pouhé figurkaření a ani v nejlepších momentech nezamaskuje svou zbytečnost. Paradoxně nejviditelnějším se ten snímek stal kvůli nešťastné mediální kauze: chudák Liam Neeson se v rozhovoru přiznal, že měl kdysi chuť zabít černocha poté, co byla osoba jemu blízká znásilněná mužem tmavé pleti. Samozvaní ochránci politické korektnosti se na nebohého herce sesypali jako sršáni a snímek i Neesona přinejmenším v USA s gustem uvrhli na pomyslnou černou listinu.
Všichni to vědí, zní název zahajovacího filmu loňského festivalu v Cannes. A nikoho to nezajímá, dalo by se dodat. Je záhada, proč má íránský režisér Asghar Farhadi ne jednoho, ale hned dva Oscary za nejlepší neanglicky mluvený film: Klient i Rozchod Nadera a Simin jsou solidní konverzačky, nic víc, nic míň. Mezi nimi to Farhadi zkusil ve francouzském prostředí (solidní konverzačka Minulost) a tentokrát dostal chuť na prostředí španělské. S tím rozdílem, že konverzačka Všichni to vědí už není ani solidní.
Na španělský venkov se z Argentiny vrací čtyřicátnice Laura se svými dětmi, aby se zúčastnila svatby své sestry. V okolí žije i její dávný milenec Paco. Někdo zmizí. Pod povrchem bublají dávná tajemství. Farhadi recykluje své obvyklé téma rodiny v krizi ještě nudněji než jindy a ani Penélope Cruz a Javier Bardem v hlavních rolích tomu nevdechnou život.
Úhoři mají nabito. Ale kdo jsou úhoři, proč mají nabito a co se stalo s režisérem Vladimírem Michálkem, který v 90. letech točil geniální filmy jako Je třeba zabít Sekala nebo Zapomenuté světlo, ale teď nedokáže ani srozumitelně odvyprávět jednoduchou situaci? V „Úhořích“, natočených podle podivného scénáře Petra Pýchy (Všechno bude), klopotně líčí osudy skupinky chlápků, kteří se baví tím, že terorizují své okolí v převlecích za Útvar rychlého nasazení (URNA). Není jasné, jestli jim máme fandit, nebo je odsuzovat, dá strašnou práci pochopit, co se odehrálo poté, co se jeden z jejich „zátahů“ zvrtl, a hlava nebere ani neustálé poukazování na latentní homosexualitu hlavních „hrdinů“. Obsazení Oldřicha Kaisera, bratří Hádků či Jiřího Vyorálka rozpačitý dojem z filmu jen násobí.
Libanonský snímek Kafarnaum vypráví o dvanáctiletém chlapci, který dává své rodiče k soudu za to, že mu dali život. Film, jenž stejně jako Všichni to vědí běžel na loňském festivalu v Cannes, byl letos nominovaný na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. Dvouhodinové drama z libanonského slumu sestává ze záběrů smutných a ještě smutnějších tváří zejména dětí obklopených bídou a beznadějí. Pouze na vlastní nebezpečí.
Naprosto evidentní důvod k existenci má jen animák Jak vycvičit draka 3. Společné celosvětové tržby předchozích dvou příběhů o mladíkovi Škyťákovi a jeho létajícím kamarádovi Bezzubkovi přesáhly 1,1 miliardy dolarů. Trojka má být posledním dílem série, ale to se už říkalo o tolika „trilogiích“...
