Daenerys Targaryen ze Hry o trůny: Emilia Clarke Reflexu prozradila leccos o osmé řadě
Z krásné blonďaté holčičky, trýzněné psychotickým bratrem, prodané a zneužité, se stala hrdá královna pevně kráčející k Železnému trůnu. Příběh Matky draků Daenerys Targaryen je jedním z nejsilnějších, které v poslední dekádě televizní obrazovky divákům nabídly. Její osudy v osmé, závěrečné řadě Hry o trůny budeme na HBO moci začít sledovat už 15. dubna. I o nich jsme v Londýně hovořili se ženou, která v kůži Daenerys snesla žeh, torturu i přelet nad kostřím hnízdem na drakovi. Jmenuje se Emilia Clarke a velký rozhovor s ní si přečtěte v Reflexu č. 14. Zde pro vás máme bonusy, které se na papír nevešly.
V jakém rozpoložení se Daenerys momentálně nachází? Kde ji s prvním dílem poslední řady zastihneme?
Na konci sedmé řady jsme Dany opustili na cestě na sever, kam mířila se svým novým miláčkem s pocitem, že je všechno prostě nádherný a fajn – myslím tím tak fajn, jak jen to ve Hře o trůny může být. Od té chvíle se ovšem může stát naprosto cokoli. Ale hledí si myslím především romantického vztahu s Jonem Sněhem a očekává od něj mnohé. Uvidíme, jak a kam se to vyvine.
Z těch šesti dílů poslední řady mají čtyři osmdesátiminutovou stopáž, pomalu jako celovečerní film. Bylo natáčení z toho důvodu jiné?
Od samého začátku bylo natáčení s každou další řadou větší, náročnější, dražší. Diváci se asi shodnou, že ty díly byly po všech stránkách čím dál propracovanější a kladly na ně větší a větší nároky. Tahle řada není výjimkou, její natočení vyžadovalo víc času, energie, prostě víc všeho než kdy dřív.
Stala jste se vinou té role, nebo snad díky ní, velmi známou osobností – jste vyhlašována nejkrásnější ženou roku, můžete ovlivňovat veřejné mínění...
Jsem opravdu úplně průměrný člověk. Věřte mi, můj život je zcela normální a jen občas ho naruší nějaké zachvění, věta „Jé, já vás odněkud znám!“ nebo fotky, na kterých byste se radši neviděli. Ale věřím, že člověk může být známý a zároveň nevyvolávat téměř žádnou pozornost, která by mu nakonec ničila život.
Myslíte si, že rada Buď drakem, kterou Daenerys dostala od Olenny Tyrell, jí byla ku prospěchu?
Rozhodně. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Když po Daenerysině boku bojují skuteční draci, měla by toho využít a přivlastnit si některé jejich atributy. A nemáte pocit, že to tak trochu udělala?
Co na Daenerys nejvíc obdivujete?
Jak je tvrdá. Nikdy se neomluví. Úplně v začátcích, když ji ještě terorizoval její bratr Viserys, taková nebyla, ale s každou další životní lekcí získávala neochvějnější jistotu. Ta by před vámi rozhodně nekoktala jako já teď. Všechno je jí naprosto ukradené, jde si za svým. Což může být hrozně osvobozující, na nikoho se neohlížet. U Daenerys byla spousta okamžiků, které mě donutily se do ní vžít – když stojíte před třemi stovkami lidí a máte mluvit cizím, vlastně neexistujícím jazykem, musíte o své síle a jedinečnosti přesvědčit nejen je, ale i sebe samotnou. To ale byly celkem základní věci; pak tu byly ty komplikovanější, jako třeba procházení ohněm, létání na dracích…
A v čem by mohla být lepší?
Tak třeba by mohla být lidštější, ne? „Tohle se mi nelíbí! Takže jsi mrtvej muž!“ Ona nedělá kompromisy, s čímž by v našem světě nepochodila. Má to těžké, musí prostě vládnout světu. Je s každou další řadou silnější a silnější, ale já jako Emilia bych jí chtěla dodat křehkosti, zranitelnosti, lidskosti. Už jen proto, abych byla schopna jí lépe porozumět – protože taková jsem já. Chtěla jsem jí dát něco ze sebe, to my herci tak děláme, abychom měli pocit, že se na věci víc podílíme. A kdybych si měla vzít něco na oplátku? Její draky.
Cítila jste v závěru natáčení úlevu?
To určitě ne! Takové práce je za námi – šlo o deset let našich životů, což je o dost delší doba, než po jakou trval můj vůbec nejdelší milostný vztah! Ale vlastně jo, trochu si odfrknout můžu – našli jsme ten pravý moment, kdy to zabalit, nemyslíte? V nejlepším je potřeba přestat, nic nemůže trvat věčně, začali bychom se nudit a diváci taky. Ale to je jen kapka z té směsi pocitů. Nesnáším slovo vděčnost, ale myslím, že ji pociťuju, že jsem vděčná za tu zkušenost. Když si uvědomíte, že tohle je poslední příležitost, kdy natáčíte s tím a s tím, nebo kdy točíte na téhle lokaci, v tomhle prostředí, v tomhle pokoji… Bylo nám všem asi dost smutno, ale musíte prostě odvést svoji práci.
Co budete dělat teď? Když se člověk podívá na kariéry dříve nepříliš známých herců, jejichž postavy už ve Hře o trůny umřely, musí se divit. Třeba představitel Robba Starka Richard Madden hrál Cosima ve výtečném historickém seriálu Medicejové: Vládci Florencie a letos získal Zlatý glóbus za titulní roli ve velmi chváleném seriálu Bodyguard…
Vynikající seriál, že? Sama taky nemám o nabídky nouzi, něco produkuju a koupila jsem pár věcí, tak uvidíme, jestli se mi zadaří. Kdyby mě Hra o trůny nepotkala, nejspíš bych dál byla jednou ze stovek nezaměstnaných hereček a snažila se zuby nehty udržet v Londýně. Tohle za mě rozhodl osud, i když nevěřím na předurčenost a myslím, že náhodě se musí dost pomoct, že štěstí přeje připraveným. Teď s napětím čekám na to, co se s mojí kariérou stane po odvysílání poslední řady. Jsem připravena přijmout jakoukoli nabídku. Pokud půjde o dobré role v dobrých věcech.
Rozhovor s Emilií Clarke o silných ženách ve Hře o trůny i v Hollywoodu, o konkurzu na roli Daenerys, o #MeToo, o přízni fanoušků i o její reakci na závěrečné scény jednoho z nejoceňovanějších, nejsledovanějších, nejdražších a především nejlepších seriálů všech dob si přečtěte v Reflexu č. 14, který vychází 4. dubna 2019.
