Představitelka Brienne z Tarthu ze Hry o trůny o své poslední scéně: Brečela jsem pak v šatně dvě hodiny
Angličanka Gwendoline Christie (40) je se svými 191 centimetry jednou z nejvyšších hereček vůbec. V nedávných filmech hvězdné série Star Wars Síla se probouzí a Poslední z Jediů si zahrála kapitánku Phasmu, kterou loni také namluvila v animovaném seriálu Star Wars: Odboj; známe ji však především jako nekompromisní a počestnou bojovnici Brienne z Tarthu, která v drsném světě Hry o trůny chrání ženy rodu Starků i Králokata Jaimeho Lannistera. Jejich osudy začneme opět sledovat už 15. dubna na HBO, takže si v Reflexu č. 15, který vyšel 11. dubna, můžete s Gwendoline Christie přečíst rozhovor. Zde nabízíme bonusové otázky, které se vesměs na papír nevešly.
Rozdíl, s jakým Hra o trůny nakládá se ženskými hrdinkami v první řadě a v řadě sedmé, a podle všeho i v závěrečné osmé, je propastný. Budou v osmé řadě ženy definitivně na koni?
I v knihách George R. R. Martina jsou ženy důležité, mají pevné názory i poslání, jeho přístup k nim se neliší od přístupu k mužským hrdinům – to mě na sáze Píseň ledu a ohně nadchlo. Předpokládala jsem ovšem, že při adaptaci knih pro televizi se to změní, že se ženám ubere, že se důraz bude, jako už tolikrát, klást na muže a ženy budou ve vedlejší úloze. A ono se to nestalo! Byla jsem a zůstávám nadšená. A to, že u ženských postav dokážeme určit jejich touhy, víru a motivace, je v seriálu přítomno od samého začátku a ani v závěru se to nezmění. I tyhle věci dokážou změnit společnost k lepšímu.
Ačkoli jsou dámy Západozemí pěkně drsné, rytířka Brienne, jakkoli zatím nepasovaná, mezi nimi vyčnívá.
A nejen kvůli výšce a tělesné stavbě. Překvapilo mě, že se moje hřmotná a neupravená Brienne stala tak populární – historicky měly ženy v zábavných kusech, i literárních, zástupné úlohy, musely být fyzicky atraktivní v rámci většinového vkusu a svůdné, aby se mohly vdát za hlavního hrdinu. Tohle všechno Brienne mění. Netušila jsem, jak dlouho ji hodlají nechat ve hře, ale viděla jsem nadšení celého štábu pro ženské postavy příběhu. A co bylo úžasné – jak reagovalo publikum. Lidé na sociálních sítích ohromně kvitovali Brienninu neochvějnou morálku, její odevzdání se vyššímu cíli, věrnost i vůli zkoušet věci znovu a znovu, když napoprvé neuspěje.
Překvapilo mě, kolik z herců Hry o trůny nečetlo knižní předlohu, Píseň ledu a ohně. Umíte si představit, že byste ji nečetla?
Každý pracujeme jinak a je pravda, že David a Dan (showrunneři a scenáristi David Benioff a Dan X; pozn. red.) ten scénář napsali tak skvěle, že se člověk nemůže odtrhnout od stránek. Co vyhovuje jednomu, může překážet druhému. Ale já chtěla Brienne ztvárnit tak věrně a úplně, že jsem považovala za nezbytné přečíst si o ní všechno, co existuje. Bylo mi jasné, že je to obrovská herecká příležitost, že se mi tu díky Brienne zároveň nabízí možnost prozkoumat sebe samotnou, protože chtě nechtě taky vyčnívám z davu.
A právě to si na vás zamiloval Tormund, kapitán Divokých, který se na Brienne culí a vrhá dlouhé pohledy…
To byla hrozná legrace! Kristofer Hivju, který Tormunda hraje, je nejen výtečný herec, ale taky velký srandista. Ve scénáři samozřejmě nestálo „Tormund svléká Brienne po dlouhé desítky vteřin vášnivým pohledem“ – bylo tam napsáno „Tormund se podívá na Brienne“. Jenže on se už na konci páté řady rozhodl interpretovat Tormundův vztah k Brienne po svém, usměje se na ni jako kluk, ona se šklebí... A režiséři byli nadšení, že jsme to takhle vygradovali.
Na kterou ze svých scén ze Hry o trůny nikdy nezapomenete?
Na boj s Ohařem v posledním díle čtvrté řady. Ve škole jsme kladli velký důraz na fyzičku, na pódiu se dost nalítáte, ale tohle tedy bylo něco. Takových výpadů, těžký meč, brnění, kamenitý terén vysoko na kopci… Nejen že jsem se ocitla mimo svoji komfortní zónu – já v životě netušila, že bych tohle mohla dokázat! Ale taky jsme měli skvělé dubléry, ne že bych to zvládla úplně sama…
Nevyhnula jsem se dvěma úderům přímo do obličeje a Rory (Rory McCann, který hraje Sandora Cleganea alias Ohaře; pozn. red.) taky dva schytal. Hodněkrát jsem spadla, z toho párkrát přímo na obličej, což děsně bolelo a navíc to bylo ponižující. Když vás jako dospělou ženskou seřežou, k tomu všemu, co jako holky odmala od patriarchální společnosti zažíváte… Ale co na Hře o trůny miluju a za co jsem vděčná: vedle všech vražd, znásilnění a pohany ženám dopřeje chvíle triumfu. A oceňuju, že v téhle konkrétní scéně nešlo o další příběh pokořené, zničené ženské, ale že tu proti sobě stáli dva schopní lidi – a jeden z nich prostě vyhrál.
Jaké to bylo, natočit poslední scénu seriálu, který svět s otevřenými ústy sledoval devět let?
Brečela jsem. Brečela jsem pak v šatně dvě hodiny. Slíbila jsem si, že to neudělám, nejsem žádná plačka. Ale nešlo to vydržet, cítila jsem takovou ztrátu, takovou prázdnotu... Už jsem se chtěla převléct a jít si po své práci, odlíčit se, prostě ten typický proces po konci natáčecího dne. Jenomže jsem pořád brečela a lidi přicházeli a odcházeli a ptali se, jestli už jsem v pořádku…
Ale cítila jsem, že to tak musí být. Hra o trůny byla pro životy nás z tvůrčího týmu naprosto monumentální a takhle velká věc si žádá velké emoce, velké loučení. Brienne totálně změnila můj názor na to, jak by měly být ženy zobrazovány a popisovány v médiích, změnila moje ponětí o možnostech, jaké by ženy mohly a měly dostávat na plátně i v životě. Doufám, že takhle nerezonuje jen ve mně, že dodá mnoha divákům sílu změnit sebe i své okolí a že si všichni uvědomí, že jednostrannost zobrazování žen škodí úplně všem, že ženy jsou mužům naprosto a ve všem rovny a že si zasloužíme víc podobných příběhů o ženách a o všech možných menšinách, které jako by nebyly vidět a slyšet.
