Brutální jatka, po nichž nepřijde happy end. Předposlední díl Hry o trůny je jen pro silné povahy
I když armády internetových trollů a hejtrů už od časného rána zásobují epizodu nízkým hodnocením, opravdoví fanoušci mohou být spokojeni. I předposlední díl přinesl děj, který opravdu nikdo nečekal. Ačkoli už řada věcí byla, ukazuje epizoda s názvem The Bells (Zvony) nebývalou lidskou krutost a odvrácenou tvář války. Tady už nejsou hodní a zlí. Tady už jsou jenom zlí. Přečtěte si naše první dojmy z pátého dílu osmé série. Bez zásadních spoilerů.
Už v několika epizodách v předchozích řadách jsme mohli vidět, že v královně Daenerys dřímá šílenství jejích předků. A právě její boj s vlastní temnou stranou tvoří podstatu epizody. Jedná se vlastně o první část velkého finále, kterým sága příští pondělí skončí. Definitivně se totiž rozhodne, kdo na onen Železný trůn usedne. Ale vlastně na tom zas tolik nezáleží.
Stejně jako všechny předešlé velké bitvy i tentokrát režíroval střet v Králově přístavišti režisér Miguel Sapochnik. A i když už nejde o epický střet armád jako v Bitvě bastardů či na Zimohradě, ukazují se tu úplně jiné a vlastně mnohem důležitější znaky války. A to ten fakt, že s sebou nese vraždění nevinných, že se z hodných lidí stávají vraždící bestie a že drancovat, podřezávat a znásilňovat umějí obě strany. I ti, kteří bojují za šlechetnější věc. Je tedy jedno, kdo sedí na trůnu. Obyčejní lidé budou vždy trpět. Ať už pod tyranem doma, nebo ve válkách za šlechetnější ideály v dalekých zemích.
Sapochnik k vykouzlení atmosféry strachu, hnusu a beznaděje tentokrát sahá k těm nejnaturalističtějším záběrům, jaké válka ve Hře o trůny dosud nabídla. Střet se mění v obrovská jatka, kdy kusy těl a vnitřnosti dláždí ulice. Děj se tak posouvá nejen optikou hlavních postav, ale i očima nevinných, jež se Cersei (už v předcházející epizodě) rozhodla použít jako živé štíty. I když to jsou lidé, kteří tleskali popravě Neda Starka v první sérii, stejně vám jich je líto. A to je přesně ta ambivalence, již seriál umí vyvolat.
Velký příběh tu opět píše Ramin Djawadi. Autor hudby tu svou tvorbou opisuje oblouk a variuje melodie, jimiž nás nechal beze slov už ve třetí sérii, kdy se vraždilo na Rudé svatbě. Jeho varhanní prvky dělají z již známých melodií seriálu hotové oratorium a píseň Deště Kastameru vám bude znít v uších ještě dlouho po závěrečných titulcích.
V závěru bych se rád věnoval nenávistným komentářům a nízkým hodnocením, která seriál provázejí od začátku poslední série. Upřímně příliš moc nevím, co se za nimi skrývá. Můžeme se jen domnívat, že očekávání byla příliš vysoká a nesplnitelná, ale že by měl člověk v případě jejich nesplnění bombardovat seriál jednou hvězdičkou? Spíše se zdá, že ti nejnespokojenější jsou vždycky ti nejhlasitější. Jednotlivé epizody sleduje v průměru při premiéře přes 17 miliónů diváků. To je nejvíc v historii televize. A i když je hodnocení díl od dílu horší, jejich počet se nesnižuje. Na ČSFD hodnotí každou epizodu zhruba 3000 lidí. Na IMDB to je zhruba 60 000–100 000 hodnocení. Je to skutečně relevantní vzorek?
Ať už tedy poslední sérii „Trůnů“ milujete, či kritizujete, musíte tvůrcům přiznat jediné. Vždy předvedou v další epizodě něco, co jste rozhodně nečekali. Dělo se to v každé sérii a bude to tak i ve finále. Už teď se dá usuzovat, že to žádný happy end nebude. Ale bude to velkolepé a budeme se o tom bavit a hádat ještě dlouhé měsíce po skončení. Respektive do času, kdy přijdou další seriály z tohoto světa.
