Godzilla II: Král monster je ve skutečnosti čínský film s americkými ksichty
Při rozpočtu přes 170 milionů dolarů a stopáži 132 minut se sledování druhé Godzilly podobá záznamu monstrózní nehody, při níž každou minutu spadne přes milion dolarů do záchodu.
Na jednu stranu je pozitivní, že tvorba té haldy oblud ve filmu Godzilla II: Král monster dala práci množství lidí, kteří by jinak museli někde třeba vytírat podlahu. Na druhou se při sledování k ukousání nudných scén snímku dere na rty okřídlená hláška „Teda, to muselo dát příšernou práci – a přitom taková blbost, co?“. Jsou filmy, na kterých je každý dolar investovaný do produkce vidět. Godzilla II: Král monster k těm filmům nepatří. Je to humpolácký, uřvaný, nevynalézavý kolos, který by kupředu rád dusal jako gigantický ještěr, ale ve skutečnosti se plácá blátem prachbídného příběhu jako plesiosaurus na suchu.
Zatímco první Godzilla režiséra Garetha Edwardse z roku 2014 budila pozornost a často i úžas tím, že se nenechala zlákat vidinou stupidní mlátičky kolosálních příšer, její nynější pokračování Michaela Dughertyho se přesně do toho zabořilo jako Golem do kaše z obřích roztavených marshmallowových bonbónů. Čímž vůbec nechci říct, že by se snímek nemohl spolehnout ryze na nepřerušovanou akci a nebýt naprosto úžasný – vezměte si film Šílený Max: Zběsilá cesta, který se nezatěžoval ani takovými zbytečnostmi, jako je klasická expozice, nebo aktuální John Wick 3: Parebellum, což je v podstatě filmový přepis volného pádu bagru z oběžné dráhy. Godzilla II: Král monster by možná něčím takovým ráda byla, ale selhává na tom, že nemá žádný pevný čep, kolem něhož by akce rotovala, a samotnou akci valí dopředu jak valník brambor ze schodů.
Padne čínský rekord?
Ale to říkám z pohledu evropského diváka odkojeného americkými filmy. Druhé Godzille někdo takový nemusí stát ani za tak minimální pozornost, aby ho omylem zašlápla nehtem svého gargantuovského malíčku, protože zatímco o spláchnutí rozpočtu by se jí mělo postarat euroamerické publikum zblbnuté reklamou, signifikantní úspěch bude očekávat od čínského trhu; tam totiž první Godzilla zbourala rekordy v roce 2014 a s tržbami 10 milionů dolarů za první den promítání se tak stala historicky nejúspěšnějším otvírákem od Warner Bros.
K pokračování úvahy doporučuji zhlédnout letošní čínskou scifárnu The Wandering Earth, což je nesmírně zábavný spektákl na motivy novely Liou Cch’-sina (autora knižní trilogie Vzpomínka na Zemi). S tržbami 700 milionů dolarů je to druhý čínský nejvýdělečnější snímek všech dob a vyznačuje se tím, že je to vlastně úplná blbost – ovšem nesmírně zábavná blbost, v níž zeměkoule osazená obřími raketovými motory migruje z jedné sluneční soustavy do druhé a lidé na jejím zmrzlém povrchu zatím zažívají nervy drásající dobrodružství, kde jde o přežití lidstva atd.
Godzilla II nejen jako by se snažila o něco podobného, ale navíc razí i podobně „čínský“ přístup k věci. Zatímco v The Wandering Earth se kupříkladu ještě před úvodními titulky automaticky obětuje asi tak polovina všech lidí na Zemi, protože je to prostě nejefektivnější řešení problému, tak se (následuje nekonkrétní spoiler) jedna z asi patnácti hlavních postav Godzilly II rozhodne, že její ekonápad stojí za faktické vyhlazení planety.
Hollywood v ohrožení
Mám podezření, že zatímco americké publikum si přitom řekne WTF, čínské publikum by se na to mohlo dívat s větším pochopením. I úlitba čínskému trhu v podobě herečky Zhang Ziyi (která vypadá už dvacet let pořád stejně, což začíná být poněkud děsivé) v jedné z vedlejších rolí (nebo hlavních?) (hrdinové v tomhle filmu jsou v podstatě jen takové chodící vysvětlivky, které popisují, co a proč se na plátně zrovna děje) (vážně, je to absurdní; to mi stojí i za tu třetí závorku) člověka ponouká k úvahám tímto směrem.
Tohle není nic nového – málokdo pochybuje o tom, že Čína se brzy (údajně roku 2022) stane největším filmovým trhem na světě, a megalomanská továrna na prachy jménem Hollywood se podle toho musí nějak zařídit. Evidentní je, že filmy jako Godzilla II: Král monster už mají euroamerické publikum na háku.
Podle mého je tahle značka tak silná v kramflecích tím, že potřebnou masu platících bělochů přitáhne do kin marketing, že si může dovolit soustředit se na publikum s větším potenciálem do budoucna. Dodávám, že jde o úvahu. Ale co má člověk při sledování ohlušující otravy, jako je druhá Godzilla, dělat jiného než zaměstnávat mozek úvahami o tom, jak Číňani ovládnou svět? Rozhodně je to zábavnější než to, co se přes dvě hodiny odehrává na plátně.
Hodnocení: 2 rozdupané mrakodrapy z 5
