Český film získal po 30 letech studentského Oscara. Animovaný film Dcera navázal na Svěrákovy Ropáky
Český animovaný film Dcera získal prestižní ocenění americké Akademie filmového umění a věd, zvané studentský Oscar. Režisérka a studentka pražské FAMU Daria Kaščejevová navázala na úspěch Jana Svěráka s filmem Ropáci, který Americká filmová akademie ocenila v roce 1989. Slavnostní vyhlášení proběhne 17. října v Los Angeles.
„Studentský Oscar se po 30 letech vrací na FAMU,“ uvedla v prohlášení filmová škola, vnímající ocenění jako potvrzení vysoké kvality studntů české filmové školy. „Jsem nesmírně šťastná, že můžu stupovat naši školu před americkou akademií v tak prestižní soutěži, jako je studentský Oscar,“ uvedla sama autorka.
„Je to historicky třetí český zářez v této soutěži,“ uvedla ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková. „Prestižní ocenění pro film Dcera je velký úspěch pro českou kinematografii a povzbuzením pro další mladé filmaře. Nemělo by zapadnout, že do semifinále se dostal i další český film Pouštět draka,“ dodala. Komuniké fondu připomnělo, že z Čechů získal studentského Oscara v roce 1989 Jan Svěrák krátkým filmem Ropáci a v roce 2017 Marie Dvořáková snímkem Kdo je kdo v mykologii.
Hluboký příběh vztahu dcery s otcem
Český animovaný film Dcera se dostal do finále studentských Oscarů v konkurenci 1615 snímků. Režisérka Kaščejevová (Kashcheeva) s ním sklidila už několik festivalových úspěchů. Snímek získal nejvyšší ocenění Křišťál na francouzském festivalu v Annecy a tento týden hlavní cenu na festivalu v australském Melbourne MIFF. „Je to velká pocta pro FAMU, pro Českou republiku a samozřejmě pro mě. Tento úspěch pro tvůrce nastavuje laťku vysoko a povzbuzuje mě pracovat s ještě větším nasazením,“ říká režisérka snímku.
Její snímek vypráví o dívce, která v sobě schovává vzpomínku na bolestnou událost, kdy jako malá holčička přinesla domů ptáče a otec její pocity a touhu po pochopení v návalu starostí nezaznamenal. Děvče reakce svého otce vnímalo jako lhostejnost a uzavřelo se do svého vnitřního světa plného touhy po otcově lásce a jejích projevech. Od tohoto okamžiku se s otcem stále vzdalovali a jako dospělá už není schopna přijmout projevy jeho lásky. Otec trpící pocitem viny hledá cestu k vlastní dceři a snaží se získat zpět ztracený vztah.
Kaščejevová zvolila pro svůj film unikátní výtvarnou formu, kdy pomocí pohyblivé ruční kamery, což je u loutkového filmu velmi komplikovaná realizace, docílila velmi realistických záběrů.
