Serial Killer 2019: Festival bez mrtvol aneb Ukoukat se k smrti v Brně
Jedni si mysleli, že je blázen a že z toho nic nebude. Druzí čekali, že festival Serial Killer bude dokonalý už loni, při pilotním ročníku. Ředitelka festivalu Kamila Zlatušková možná trochu blázen je, ale jde do toho znovu: letos představuje oficiálně druhý ročník mezinárodního festivalu televizních a on- -line seriálů. Koná se v Brně od 24. do 29. září a promítne na velkém filmovém plátně 40 evropských seriálů i dvě české soutěžní novinky.
Dává to celé smysl; televizní seriály teď mají lepší pověst než filmy – nabízejí často autentičtější a rychlejší reakci na pocity ve společnosti. Mluví taky odvážně o současných trendech, zvládnou ukazovat, jak a proč jsme žili, žijeme nebo už brzy možná žít budeme – a ani se u toho nemusíme sériově vraždit. Příběh služebnice, Černobyl, Roky a roky… Fenomén dobré televizní zábavy, kvalitní televize, nás zaměstnává „sledovačkami“ ve dne v noci a na evropské veřejnoprávní televize klade nové, nečekané nároky i díky tlaku on-line platforem.
Exkluzívní Exit
Adam, William, Jeppe, Henrik. Čtveřici superbohatých a superúspěšných finančníků z Osla byste nechtěli potkat ani náhodou; v norském Exitu, jenž bude mít letos v Brně exkluzívní světovou premiéru, jsou tihle debilové k nesnesení snad ještě víc než v reálu.
K životu potřebují jen kreditku na urovnávání lajny a východoevropské děvky; jakou lest si ten první z nich hned v prvním díle vymyslel na svoji manželku, snad ani nechcete vědět. Seriál vznikl podle skutečných vyprávění čtyř mladých, existujících topmanažerů z Osla.
„Sekcí Fokus Norsko navazujeme na loňskou přehlídku dánské televizní tvorby a naznačujeme, že vlna skandinávských detektivek už je passé,“ vysvětluje Zlatušková.
Dalším titulem, kvůli němuž stojí za to jet do Brna nebo sledovat, kde se dá stáhnout, je skvěle napsaná a v Norsku populární Šťastná to země o tom, jak se z Norska stala díky ropě jedna z nejbohatších zemí světa. Korunu celé letošní norské vlně nasazuje seriál Stanice Valkyrie a hlavní postava, lékař Ravn, který vybuduje v Oslu v metru provizorní nemocnici. Pak je tu klasičtější drama o rodině, Dvojče, v hlavní dvojroli s Kristoferem Hivjuem, slavným „fousáčem“ Tormundem ze Hry o trůny. Nechybí ani Lilyhammer, jeden z nejslavnějších norských seriálových titulů, koprodukce amerického Netflixu a tamní veřejnoprávní televize NRK.
„Norové na to šli v poslední dekádě systematicky, dali si závazek, že do deseti let budou mít cenu Emmy, a podařilo se jim to už za osm let,“ konstatuje ředitelka festivalu Kamila Zlatušková, která si myslí, že to čeští tvůrci zvládnou taky.
Jsme na tom dobře
„V Česku byl Serial Killer loni odstartoval spíše zvolna, překvapil mě ale obrovský ohlas v zahraničí,“ říká ředitelka, jejíž tým chystá po loňské, dánské sekci a letošním Norsku na příští rok Velkou Británii.
Mimochodem právě na loňském Fokusu Dánsko i letošním Fokusu Norsko se dá dobře ukázat, proč program Serial Killeru slibuje udržitelnost do dalších let; záměrně zasazuje tituly do širšího, ne tak známého kontextu.
„Je pro nás důležité zorientovat se nejdřív v evropském regionu. Hodně se v Česku mluví o dvojí kvalitě potravin, ale už méně o dvojí kvalitě televizní tvorby a taky o předsudcích, které o východoevropské televizní tvorbě v západním světě pořád ještě panují,“ vysvětluje Zlatušková. „Důvod, že je Česká republika malá, a proto máme v televizi téměř samé detektivky, telenovely a levné remaky, nenávidím. Je to nesmysl. Estonců je jeden a půl miliónu a mají skvělé scénáře, Belgie je velikostí srovnatelná a zažívá právě teď obrovský tvůrčí boom. Myslím si navíc, že finančně na tom v Česku vůbec nejsme špatně, jen nám chybí sebevědomí a taky schopnost nacházet nové talenty. Musíme si víc věřit,“ myslí si režisérka a televizní producentka Zlatušková, již právě za loňské Indus try Days, třídenní program pro filmaře a televizní profesionály, chválil zahraniční tisk a za to, že uvedla ve světové premiéře první dva díly seriálu České televize Most!, zase diváci.
