Ondřej Gabriel, scénárista špionážního seriálu Bez vědomí: Sametová revoluce byla spíš sametová než revoluce
Seriál Bez vědomí, který se přímo dotýká 30. výročí sametové revoluce, natočil pro HBO Ivan Zachariáš. V televizi poběží na podzim, Bez vědomí je taky televizní debut ONDŘEJE GABRIELA (40), který napsal scénář. V rozhovoru pro web Reflexu mluví o svém pohledu na sametovou revoluci i o tom, proč veze do Brna na právě probíhající festival Serial Killer koťátka.
Při psaní Bez vědomí jste o konci 80. let hodně četl. Co se mělo – podle vás – v roce 1989 odehrát jinak?
To je strašně těžká otázka, na které by si vylámali zuby i mnohem chytřejší lidi, než jsem já. Upřímně nevím. Třeba Václavu Havlovi se často vytýká, že se neměl paktovat s Čalfou a že měl „nechat zakázat“ komunistickou stranu. Podle mnohých byl právě tohle klíčový moment. Nevím, mně to vždycky připadalo jako takové hraběcí rady. Systémově důležitější byla ekonomická transformace. Nejen tím, že proběhla – proběhnout samozřejmě musela – ale hlavně jak proběhla. Podle mě naprosto strašidelně. Což má svůj dopad až do dnešních dnů a bude ho mít ještě dlouho, tak jako každé velké přerozdělení majetků v historii.
Jak a proč přesně vás napadl námět na Bez vědomí?
Námět vyplývá z mého celoživotního zájmu o historii, politiku a tajné služby. Z dvaceti námětů, které jsem přinesl do HBO, byly čtyři špionážní. Ten žánr má pro autora řadu výhod – můžete si vymyslet relativně komplikované zápletky a postavy, které nejsou černobílé. Navíc v atmosféře, která je už z podstaty věci tajemná, pochmurná, v něčem až romanticky tragická. Špionážní věci u nás nemají příliš velkou tradici a vždycky je fajn přijít s něčím, co se moc nedělá. Hlavně mě ale lákalo vyprávět příběh z pohledu postavy, která se světem tajných služeb nemá nic společného a nic o něm neví.
Věta „Oni se ještě bojej nás a my se už bojíme jich,“ kterou o disidentech v prvním díle pronese postava příslušníka Stb, je dost děsivá. Kolik je ve scénáři fikce a kolik skutečnosti?
Ta věta vlastně jen shrnuje atmosféru přicházející změny, která už visí ve vzduchu, ale ještě se neví, kdy přijde a jakou podobu bude mít. Sametová revoluce rozhodně nebyla předem připravené spiknutí, na konspirační teorie nevěřím, i když mohou být z tvůrčího hlediska někdy lákavé. Můj názor je nudně mainstreamový. Nespokojenost lidí byla obrovská, v okolních zemích už ty politické změny probíhaly, i vzhledem k provázanosti RVHP a Varšavské smlouvy byla jen otázka času, kdy to dospěje k nám. Jasně, v StB se zřejmě pokusili využít tu lidovou nespokojenost a dosáhnout výměny kádrů ve vedení partaje – mám teď na mysli akci mrtvý student na Národní třídě. Pokusili se tak uměle svést přirozeně rozbouřenou vodu do umělého koryta. Ale to se jim nepovedlo a ani nemohlo, protože ten proud byl příliš rychlý a prudký. Lidi měli režimu plné zuby a na pouhou reformu by nepřistoupili. Nebyli naladěni reformně, ale revolučně. Na druhou stranu sametová revoluce byla spíš sametová než revoluce. To jsou ty paradoxy. Ale to už je u nás taková tradice.
Vaši příslušníci Stb jsou v prvních dvou dílech, které se budou promítat i v Brně, hodně lidští…
Lidští jsou proto, že to jsou lidi, ne mimozemšťani. A co je černobílé, nebývá zpravidla moc zajímavé. Byla by přece strašná nuda, kdyby všichni estébáci v Bez vědomí byli hrozní. To, že ukazujeme i soukromý život těch lidí, je z dramatického hlediska zajímavé. Každý má svoje problémy a svoje radosti, které jsou většinou úplně všední. A navíc připomínám esej Hannah Arendtové o banalitě zla.
Uvažoval jste kdysi o politické kariéře, ale nejste na to typ, říkáte. Co vás na politice odrazuje?
Nemám na to schopnosti. A ani povahu. Dám vám příklad. V Poslanecké sněmovně teď leží návrh novely trestního zákoníku, který zpřísňuje tresty za týrání zvířat. Zdánlivě nepolitické téma, jsou k tomu zpracovány studie, proč je potřeba to udělat, má to jednoznačnou humánní motivaci a tak dále. Jenže i z tohohle zdánlivě nekonfliktního tématu se bohužel stalo zideologizované politikum a nástroj nějakých křižáckých výprav ve stylu „zvíře je přece jenom věc“. Anebo na druhé straně se tu objevil jeden pirátský poslanec, který svou nekompetentní snahou zákon „vylepšit“ ho v podstatě vykastroval. Věřím, že to nakonec dobře dopadne, ale kdybych byl politik, musel bych i s takovými lidmi normálně komunikovat. A já jsem poměrně temperamentní člověk.
Zajímá vás televize i do budoucnosti?
Seriálový formát mě určitě zajímá, myslím, že se do budoucna stane skutečným tahounem audiovizuální tvorby. Pokud tedy mladá generace nepřijde s nějakou nesnesitelnou revoluční technologickou hovadinou.
Máte hrozně rád zvířata, do Brna jste přivezl koťátka…
Ve volném čase se starám o opuštěná nebo týraná zvířata, hlavně kočky. Pokoušíme se je dávat zdravotně dohromady a hledáme jim nové domovy. A v Brně se jeden takový domov naštěstí našel. Takže když už jedu do Brna na festival, tak jsem to spojil. Kdyby lidi a obce kastrovali kočky, nemuseli bychom se o tom bavit. Kdo nenechá vykastrovat svoji kočku a koťata pak vyhodí někam do lesa, to je podle mě póvl a mělo by se s ním podle toho nakládat.
Na snímky ze seriálu Bez vědomí se podívejte v naší fotogalerii:
