Hrdina Pražských orgií Jonas Chernick: Jsem asi jediný, kdo mohl zůstat po celou dobu oblečený
„Čím míň svobody, tím víc se souloží,“ tvrdí muž dvou tváří Rudolf Bolotka v Pražských orgiích, dramatu Ireny Pavláskové, které dnes vstupuje do českých kin. V nákladném snímku natočeném na motivy stejnojmenné novely Philipa Rotha, zasazeném do komunistické Prahy roku 1976, je ovšem jedna postava, která ani na návštěvě erotikou prodchnutého doupěte hříchu neodloží šat. Je jí protagonista Nathan Zuckerman, populární americký spisovatel, který z ČSSR doufá vyvézt tajemný rukopis v jidiš. Představitel této úlohy, kanadský herec Jonas Chernick (46), se přitom ve své dosavadní herecké kariéře svlékal často a rád.
Když se člověk podívá na vaši filmografii, skoro se červená: namátkou snímky s názvy Moje nečekané sexuální dobrodružství, Jak naplánovat orgie na maloměstě, Víkend na swingers párty a pár dalších… Vybíráte si, co budete točit, výhradně podle lechtivosti tématu?
Ne, to je náhoda, věřte mi to, prosím! Houstnout to začalo před sedmi lety, kdy jsem napsal scénář k filmu Moje nečekané sexuální dobrodružství, který jsem pak i produkoval a hrál v něm. My v Kanadě moc erotických komedií netočíme, ale tenhle biják sklidil úspěch, na mezinárodním festivalu v Calgary získal cenu diváků... Hrál se po celém světě a leckde se líbil, takže co napadne producenty? Pojďme chlapíka obsadit do další lechtivé komedie, to mu zjevně sedí. Takže jsem hrál v několika dalších, a celkem dobrých. A pak, jistojistě naprostou náhodou, přicházejí Pražské orgie. Konečně o sexu netočím komedii, ale plnokrevné dobové drama!
A výjimečně jste se ani nemusel svlékat.
To ne, jsem asi jediný, kdo měl povoleno zůstat po celou dobu oblečený. Na rozdíl od zmíněných komedií, tam se svlékám až až.
Jak jste s Pražskými orgiemi spokojen?
Zatím jsem neviděl finální verzi, ale z té takřka konečné jsem nadšený. Jak dobře to je natočené – kulisy, kostýmy, lokace, to všechno je parádní. I herectví mých kolegů je v mnoha případech výjimečné – třeba Ksenija Rappoportová předvádí jako Olga podmanivý výkon, ona je prostě skutečná herečka, nevalí na diváky sexualitu lacině, jen prostřednictvím těla. Používá svůj sex appeal, když potřebuje, ale z jejího představení cítíte především Olžinu sílu a slabost. Olga je příšerná bytost, což z toho filmu činí komplikovaný a zajímavý zážitek; ztratilo by to dramatičnost, kdyby z ní Ksenija udělala jen sexy čarodějku. Ten film je svůdný, napínavý a krásný.
Ve snímku se až obsedantně opakují anglické výrazy „fuck“, „prick“, „vagina“… Naučili vás kolegové na place jejich české ekvivalenty?
Ano, pár těch slůvek znám, ale nechtějte po mně, abych je vyslovil. Zatímco my je v angličtině používáme dost nenuceně, často jako vycpávková slova, když nevíme, jak v konverzaci dál, v češtině ještě neztratila nadužíváním svůj původní, velmi vulgární význam.
Novelu Philipa Rotha, podle níž režisérka Pavlásková točila, jste četl?
Ne dřív, než jsem nastoupil do tohoto projektu. Ale Rotha mám rád, přečetl jsem tak pět šest jeho románů, hlavně těch s Nathanem Zuckermannem v hlavní roli. Když mi poslali scénář, přečetl jsem si ho okamžitě a pak se ponořil do Pražských orgií. Měl jsem tu knížku při sobě i během natáčení. Před točením dané scény jsem do ní nakukoval, je tam totiž spousta dodatečných informací, které vám pomůžou, ačkoli ve scénáři chybějí. Musím říct, že Irenin snímek je velmi věrná adaptace, přes pár drobných a nezbytných změn včetně škrtů a dořečení na několika místech.
Jaká byla Irena Pavlásková jako režisérka?
Je vzácné, když režisér ví tak přesně, co chce, jak to v každém okamžiku věděla ona. Zároveň s námi dost věcí konzultovala, naslouchala našim názorům. Nikdy ovšem neztratila ze zřetele svůj původní záměr.
Jak dlouho jste vlastně natáčeli?
Byl jsem v Praze téměř devět týdnů, z toho nějakých sedm bylo natáčecích.
Poprvé jste točil v evropské produkci. Jsme daleko od Hollywoodu nebo od Kanady?
Ne, v globalizovaném světě se filmy točí přibližně stejně, s většími či menšími odchylkami, co se týče techniky a technologií a samozřejmě finančního zázemí. Co pro mě ale bylo tentokrát zvláštní? Příležitost dělat to, co mám nejradši, v tak nádherném městě. Vy, co tu žijete, už si ani neuvědomujete, jak krásná Praha je. Bavilo mě i setkávat se s Čechy, zkoušet místní jídla, vyjíždět z metropole… Popravdě, pro mě to je životní zážitek a řekl bych, že možná dosavadní kariérní vrchol.
