10 nejlepších filmů roku 2019: Výjimečné filmy, které stojí za to vidět
Tři čtvrtiny roku 2019 jsou za námi, ale troufám si říct, že to nejpodstatnější se v kinech teprve odehraje. Uplynulá filmová sezóna přinesla velké množství nadprůměrných, ale jen hrstku skutečně výrazných počinů (Joker, Tenkrát v Hollywoodu, Rocketman), konečný žebříček nej filmů 2019 se tak od toho stávajícího může ještě hodně lišit. Stačí říct, že před námi jsou premiéry filmů jako Irishman (Scorsese) či LeMans ’66 (Mangold), nový díl Terminátora a Hvězdných válek a dokonce i něco jako sequel Kubrickova Osvícení (Doktor Spánek s Ewanem McGregorem).
PS: Jakožto primárně filmové kritičce se mi to neříká snadno, ale ty největší “filmové” zážitky se přesunuly do obýváku – televizní TOP 10 by se dnes skládala o mnoho snáz než filmová.
1. Le Mans ’66
Režie:James Mangold
Proč se dívat: Neprávem přehlížený kousek je pro mě událostí roku. Příslovečným malým velkým filmem, jenž může působit jen jako úzkoprofilová záležitost pro fajnšmekry, leč svým sdělením jde daleko za hranice žánru sportovního dramatu (tak jako například svého času Rivalové Rona Howarda). Zážitek bez kompromisů, dvě a půl hodiny čirého napětí, emocí a prvotřídní filmařiny, jež (na rozdíl od Jokerova příběhu) utečou ani nevíme jak. Důvod? Režie James Mangold, kamera Phedon Papamichael, v hlavních rolích Matt Damon a Christian Bale. V rukách téhle svaté čtveřice se konflikt Ferrari vs Ford dokázal proměnit v rozbušku těch nejuniverzálnějších lidských emocí a běsů. Takhle se má točit!
2. Irčan
Režie:Martin Scorsese
Na deset Oscarů nominovaný film v kinech neuvidíte, což Netflixu zazlívám, protože co jiného už patří na plátno, než gangsterka od Martina Scorseseho s kamerou Rodriga Prieta a hráči formátu Al Pacina, De Nira a Pesciho. Také bych asi měla předeslat, že nejde o nejlepší Scorseseho snímek a už vůbec neobhájí svou bezmála čtyřhodinovou stopáž - rozhodně ne sledovaný na monitoru počítače. Pořád mu však většina soudobé produkce nesahá ani po kotníky a uvidíte-li ho na plátně, uhrane vás nezvratně a cele. Nikoli jako freska mapující americké podsvětí, ale jako metafora lidského bytí a studie pomíjivosti a stáří, smutná a krásná jako život sám. Nostalgie v té nejčistší podobě.
3. Joker
Režie: Todd Phillips
Proč se dívat: V této chvíli asi nejkomplexnější filmový zážitek. “Ačkové” psychologické drama s komiksovým podhoubím jako úlitbou pro ty, kdo se psychologie a dramat štítí. Příběh založený na osvědčeném principu tlakového hrnce, jenž jednoho dne nutně musí vybuchnout. Pečlivě budovaná atmosféra duševní temnoty a zmaru, hudba jako plnohodnotný nástroj vyprávění, Robert De Niro v nejlepší formě a hlavně životní herecký výkon Joaquina Phoenixe, bez nějž by, při vší úctě k Phillipsově řemeslu, nevzniklo drama áčkové, ale pouze ambiciózní. Jen pro zajímavost: nad Jokerem měl mít producentský dohled Martin Scorsese, jehož filmy Phillipsův svět očividně formovaly. Když tak sledujeme povědomý portrét člověka, jejž mravně rozložená společnost dotlačí až na samý práh šílenství, neubráníme se hříšné myšlence, jak, resp. o kolik zajímavěji by asi Jokera pojal autor Taxikáře. Ne že by to tomu stávajícímu ubíralo na hodnotě.
4. Tenkrát v Hollywoodu
Režie:Quentin Tarantino
Proč se dívat: Místo sáhodlouhých charakteristik by v tomto případě stačilo napsat: “prostě Tarantino”. Přesně takový totiž dvanáctý počin hollywoodského miláčka a milovníka Hollywoodu je. Jako by shrnoval vše, co na jeho filmech zbožňujeme: je zábavný i moudrý, poťouchlý i nezáludně radostný. Bohatý na odkazy a (čím dál rafinovanější) vtípky, požitkářsky pomalý, leč s nepostižitelnou vnitřní dynamikou, zdánlivě nesmyslný, a přitom nekonečně smysluplný. Krásný. Filmový s velkým F. Příběh z doby, kdy se chlapi nebáli být chlapy a “továrna na sny” nebylo jen slovníkové heslo, působí na první pohled jako záminka pro návrat do časů, jež Tarantino miluje, ale první pohled neznamená v jeho osobitém světě absolutně nic. Ostatně i Tenkrát v Hollywoodu patří k filmům, o nichž platí, že vidět je jednou je jako nevidět je vůbec. Na plátně, podotýkám, by filmy od Tarantina měly mít v programu kin vyhrazené celoroční místo.
5. Rocketman
Režie:Dexter Fletcher
Proč se dívat: Hudební féerie o životě Eltona Johna je přesně tím, čím měla být Bohemian Rhapsody, aby ji mohli milovat i kritici: funguje totiž v prvé řadě jako film, ne jako životopis legendy. Film s citem pro styl, příběhem, jenž by obstál i sám o sobě, s uvěřitelným hrdinou a představitelem, jenž nenapodobuje, ale hraje. Taron Egerton dozajista platí za hlavní a nezpochybnitelnou výhru Rocketmana, může se však současně opřít i o hravou formu a eltonovsky barokní obrazotvornost. A přesně v tom tkví největší rajc Rocketmana – má výraz, nadsázku i srdce, dokáže být současně uvěřitelný i krásně vyšinutý. A jen jakoby mimochodem vzkazuje: na životě je nejtěžší umět ho prožít sám se sebou. Jak pravdivé.
6. Manželská historie
Režie:Noah Baumbach
Další případ filmu, který byste v programu kin nenašli, protože ho produkovala společnost Netflix (vzhledem k jeho povaze to však bolí přece jen míň než u Irčana). Servíruje mrazivě přesný rozbor partnerských a rodičovských vztahů, jež se po příchodu krize (a právníků) obracejí o sto osmdesát stupňů, až se z nich stane regulérní horor. A nikdo ze zúčastněných nechápe jak. Tím spíš, že po většinu času drží většina z nich úsměv - a s nimi i divák. Herecký koncert Scarlett Johanssonové, Adama Drivera a Laury Dernové v hlavních rolích.
7. Parazit
Režie:Pon Džun-ho
Proč se dívat: Filmy o sociální nerovnosti většinou nepatří k diváckým hitům, nicméně přesně mezi ně má nakročeno Parazit, žánrově zcela nespoutané dílo, které dobylo festival v Cannes. Na půdorysu provokativní premisy, že mezi 99 procent sociálně slabých patří člověk jenom do chvíle, než se sám stane vykořisťovatelem, dokázal korejský režisér Pon Džun-ho rozehrát ničemu nepodobnou hru na pomezí thrilleru, společensky angažovaného dramatu a komedie. Prozradit více nelze, sám režisér si po divácích vymiňuje mlčenlivost. A nutno říct, že mu vzhledem k celé té plejádě brutálně nečekaných, rafinovaných a vtipných point vyhovíme vlastně velmi ochotně.
Nejlepší filmy roku 2019 podle E15.cz >>>
8. Ad Astra
Režie: James Gray
Proč se dívat: Pro obdivovatele Interstellaru, Gravitace a vlastně i loňského Prvního člověka (jakkoli žánrově odlišného) musela být Grayova vesmírná balada zklamáním, to ji však nijak nevyřazuje z první ligy existenciálně pojatých sci-fi filmů. I tento má svého osamělého hrdinu a konflikt, jenž by se mohl stejně tak dobře odehrávat na Zemi, ale vysoko ve hvězdách získává rozměr navíc. Podmanivá kamera “Rembrandta” stříbrného plátna Hoyta van Hoytemy (Interstellar, Dunkirk) čaruje s významy a ruší nebo aspoň neutralizuje banalitu scénáře spoléhajícího na voiceover. Vzácně ukázněné sóloherectví Brada Pitta zachraňuje zbytek, takže nám nakonec ani příliš nevadí, že sem tam pokulhává logika a některé scény patří svou doslovností spíš do kategorie Armageddonů.
9. The Farewell
Režie: Lulu Wangová
Proč se dívat: Komediální drama, jež o životě a smrti promlouvá s takovou samozřejmostí a lehkostí, až to bere dech, úspěšně odstartovalo na festivalu v Sundance. Byť jej natočila rodačka z Pekingu, odehrává se v Americe, kde Lulu Wangová žije, a to z něj dělá film přístupný prakticky komukoli. Příběh mladé Číňanky Billi (Awkwafina), jež se ze Spojených států vrací za nemocnou matkou do Číny, vypráví drásavě i humorně a jen jakoby mimoděk odkrývá propastné rozdíly mezi oběma kulturami. Rozdíly, jež se mohou prohloubit nebo zmizet, obojí v závislosti na naší ochotě sdílet s hrdiny emoce – a že jich tu je!
10. John Wick: Chapter 3 – Parabellum
Režie: Chad Stahelski
Proč se dívat: Společně s Cruisovým Ethanem Huntem stabilně nejlepší akční hrdina dneška: uvěřitený, zranitelný, fyzický, slabý i silný v jednom těle. Velkou měrou za to vděčí charismatu Keanu Reevese, jejž role Johna Wicka pomalu ale jistě zbavila nálepky doživotního Nea, nadstandardně kvalitní práci tu však odvádějí také kaskadéři a v rámci žánru i režisér Chad Stahelski. Co do děje je třetí díl série, jež za pět let existence stihla zkultovnět, přece jen jalovější, ale plně si to vynahrazuje vynalézavostí akce. Jestliže v těch předchozích se hodně střílelo, tady se bojuje na všechny myslitelné a často i nemyslitelné způsoby; dokonce i na psy a koně tu dojde. Už teď se těším na další díl. Aneb mělo by se začít říkat: “Zraje jako John Wick.”
Divoká karta aneb co ještě stálo/stojí za to (řada z uvedených titulů má českou premiéru v roce 2020):
Pozn.: Z výběru jsme vynechali české premiéry a dokumentární filmy, jimž patří samostatné kategorie.
