Středověká klaustrofobie, u které si okoušete všechny nehty. The King je film, jaký tu dlouho nebyl
Zatímco listopad vypadá v podání aktuálního počasí stále přívětivě a slunečně, na Netflixu to vzali hezky temně a zabláceně. Právě začátkem měsíce měla na internetové streamovací službě premiéru středověká novinka The King. Shakespearovské drama o příchodu Jindřicha V. na trůn. Dvě a půl hodiny dlouhá deprese plná intrik, špinavého válčení a konce rytířských ctností se povedla náramně. Ale blockbuster plný epických soubojů rozhodně nečekejte.
Středověk Netflix umí. Před rokem bodovali s filmem Outlaw King, který navazoval na děj filmu Statečné srdce. Tentokrát se vydali zcela po vlastní ose, i když opět s reálnou historickou postavou. Ve filmu The King sledujeme příběh Jindřicha V. od jeho mladických pijatik přes krkolomný nástup na trůn až po jeho natolik zásadní vládní kroky, že se jeho život stal námětem nejprve pro samotného Williama Shakespeara a o mnoho staletí později hned pro několik filmařů.
Film začíná poměrně surovými scénami a naznačuje, jak bude následujících 140 minut vypadat. Bude to temné a depresivní. Středověk nebyl v žádném aspektu veselým místem k životu. A hned první souboj ukáže, že ani rytíři v nablýskaných zbrojích nebojovali vždy čestně a jejich smrti nebyly heroické. Mladý Jindřich, kterému nikdo neřekne jinak než „Hal“, musí prakticky ze dne na den skončit s opíjením i ponocováním ve vykřičených domech a nastoupit na trůn, který mu jeho otec přenechává v tom nejhorším možném stavu. Zuří občanská válka se Skotskem, do vzpoury se chystá Wales i jednotliví angličtí šlechtici a s Francií je jeho země ve válce už přes 80 let. Hned během korunovace ale Jindřich ukáže, že se zaběhlé pořádky mění. Neposlušné rádce nechává stínat bez mrknutí oka, vládu bere pevně do rukou a vyráží do Francie. Tam se bitvou u Azincourtu navždy zapíše do historických i strategických učebnic a předznamená zánik těžké rytířské jízdy.
Pomalé umírání v bahně
Po počátečních potyčkách se ve filmu následně hodinu debatuje v potemnělých sálech. Na první pohled nuda, ale nenechte se zmást. Pomalejší tón vypravování vás skvěle naladí na to, co přijde po tom. V první půli vás totiž film vtáhne do politického rozpoložení anglického dvora. Zjišťujete, že tu každý lže, intrikaří a sleduje jen a pouze vlastní úmysly. Jindřichova rozhodnutí jsou najednou obrovsky těžká a vy sami netušíte, co byste na jeho místě dělali. V tomto ohledu si snímek nezadá s hutnou atmosférou v prvních sériích Hry o trůny. Ani tady netušíte, kdo a jak zemře. Tedy pokud se nepodíváte na Wikipedii.
V druhé půli následuje fantastická řež, která rozhodně není pro slabé povahy a už vůbec ne pro klaustrofobiky. V bitvě u Azincourtu se hrdinsky neumíralo. Tisíce lidí tu byly ušlapány a utopeny v nechutném bahně. Umírali pomalu a bolestivě. Často pod tíhou zbroje vlastních spolubojovníků. A přesně tohle snímek mistrně vystihne. Bitva ve vás vyvolává takovou tíseň, že si u ní okoušete všechny nehty. Ale není to jen středověké válčení, které dělá z dramatu The King výjimečný počin. Tím dalším jsou herecké výkony.
Timothée Chalamet je v hlavní roli naprosto přesný. Jeho Jindřich je ve vládnutí pevný a zároveň plný chyb. Mistrně střídá angličtinu s francouzštinou a zvládne i epickou bojovou scénu, kdy ve čtyři minuty dlouhém záběru (ve kterém se sice nacházejí střihy, ale je to celé natočené tak, že si toho většinový divák nevšimne) pozabíjí hned několik Francouzů. Tomu sekunduje coby Falstaff i jeden ze scénáristů filmu Joel Edgerton. Ten zbavil svou postavu veškeré komiky, kterou mu jiní autoři připisují, a udělal z něj skromného rádce a taktického génia.
Fámózní záporák s nezapomenutelným závěrem
Hlavního padoucha si střihl Robert Pattinson. Ten už dávno není jen vybledlým panákem z upíří ságy, ale vyzrálým charakterním hercem. I tady si střihne famózního záporáka se skvělým úvodem, intenzivním středem a nezapomenutelným závěrem. Francouzský šlechtic, jak má být.
Australský režisér David Michôd dokazuje, že se zlepšuje každým dalším snímkem, a když od Netflixu dostane pořádný balík, zrežíruje středověk tak realisticky, jako by v něm v mládí pobýval. Zatímco filmem War Machine s Bradem Pittem se teprve rozehříval, v seriálu Hlava 22 i ve filmu The King rozbalil své umění naplno. Jeho postavy rozhodně nejsou ploché a při dialozích si hraje s detaily. Bojové scény jsou pak vyloženou lahůdkou, kdy do sebe rytíři bezmyšlenkovitě nemlátí, ale snaží se využít chvaty i zákeřné triky a pracují s únavou protivníka, která se v padesátikilové zbroji dostaví opravdu rychle.
Rozhodně dejte filmu The King šanci. Pokud to zvládnete, bude to zajímavá exkurze do dávného a temného světa, na kterou jen tak nezapomenete.
