Jak si nepodělat život? Nový filmový cyklus České televize polemizuje s léta nastavenými pravidly
Mladá učitelka na maloměstské základní škole. Unavený a rezignovaný prodavač v nonstop lahůdkářství. První části cyklu Jak si nepodělat život se vysílaly minulé dvě neděle, další uvidíte 8. a 15. prosince. Přivádí na obrazovku postavy, které se z nevýhodné životní pozice snaží dostat do výhodnější. Nenechají se při tom zastrašit. Ani systémem, ani rodinou, ani sebou samými.
Při pohledu do tvůrčí dílny kreativního producenta Michala Reitlera a režisérky a vedoucí projektu Terezy Kopáčové není třeba rozebírat řemeslnou kvalitu tetralogie. Je stabilně vysoká v kontextu českých televizních i filmových komedií: série Jak si nepodělat život má (stejně jako Metanol nebo Nevinné lži) přesný casting, inovativní režijní pojetí, podvratně kontroverzní humor. Tři ze čtyř příběhů jsou navíc, což je důležité, podprahově pozitivní.
Slunečno, místy fleky
Ve stupnici (ne)podělanosti jde nejdál scénář Alice Nellis Můj bezvadnej život, vrchol cyklu v režii Terezy Kopáčové. Točí se kolem zdánlivé banality, totiž vyrážky na obličeji přezaměstnané Dany (Tereza Brodská v životní roli). Pod nevysvětlitelným ekzémem čteme učebnicový syndrom vyhoření i mapu hrdinčina letitého manželství: oba to myslí dobře, jen on (Vasil Fridrich) chce dělat muziku a ona kariéru, on chce klid a ona dům… Souboj s vyrážkou, kde není vítězů ani poražených, končí u jakési terapeutky (Jitka Schneiderová), kde si Dana postupně přeskládá životní hodnoty. Stane se tak v ideálním věku, okolo padesátky, kdy děti jsou už velké a slušný kus nepodělaného života ještě zbývá.
Nonstop trojúhelník
Stejně jako v případě Dany také postavy v epizodě Nonstop lahůdky režiséra Jana Hřebejka pochopí, že největšími nepřáteli jsou hlavně samy sobě. Příběh rozkošného prodavače salátů a jeho ženy, která miluje zpěv a karaoke, jejich kamaráda (Václav Kopta) a Lenky, co se zrovna rozešla s klukem (přesná Eliška Křenková a Jan Strejcovský), kreslí současnou, přeunavenou rodinu. Svoji šanci na boj o lepší život tady mají právě manželé před šedesátkou (ideální Miroslav Krobot a Jitka Sedláčková), když se – díky Lence jako katalyzátoru – nechají dostrkat k nápadu, že by k ubíjející nonstop práci měli přidat smysluplnější plány než jen schůzky manželky s „kamarádem“.
Nonstop lahůdky navíc okouzlují Hřebejkovou inspirací americkými nezávislými filmy, k čemuž zve minimalistický scénář Tomáše Pavlíčka; hlavní motto cyklu se tady až osudově kryje s legendární hláškou Harveyho Keitela „Shit Happens“, „někdy se holt něco posere“. I z hlediska hudební dramaturgie jsou Nonstop lahůdky výjimečný počin, od Nerezu až po tanec s revizorem.
Severský thriller
Epizoda Beze stopy (vysílá se 15. 12.) do cyklu bohužel nezapadá, a tím oslabuje jeho celkové vyznění. Scénář Tomáše Holečka je o samotáři s dobrým srdcem (Ondřej Vetchý), jenž v zimě přespává v cizích chatách. Jsou Vánoce a on v jedné z chat narazí na problémovou ženu (Marika Šoposká) s malým synem a na romského zlodějíčka (Václav Švarc). Film režiséra Víta Karase zdobí výborné herecké výkony i magická atmosféra severské detektivky. Nelze mu vytknout vlastně nic než jen fakt, že z podělaných životů činí životy ještě podělanější. V ději se nezabrání katastrofě a zbylé postavy pak zůstávají ve starých, zcela nezměněných kolejích.
Terapie bez návodu
To učitelka Bětka (vynikající Eva Hacurová) se v epizodě Až budou krávy lítat naopak snaží osvobodit z rodinné předurčenosti, když matku (Sabina Remundová) žádá: „Nenuť mi svůj debilní život!“ Ve scénáři Pavla Gottharda hádku rozvádí ještě dál: „Nechtěla jsem jen tak přežívat! Chci lítat!“
Tančí totiž burlesku, což matka, jinak ředitelka školy, kde Bětka učí druháky, považuje za skandál a v dokonalé rodičovské manipulaci vrací dceru zpátky na zem. Není sama, kdo má na tlustou učitelku spadeno; přistřihnout křidýlka jí chce i systém, rozumějte politik okresního formátu. Tančení burlesky ale nemá v režii Terezy Kopáčové sexuální podtext, je to filmařsky velmi efektivní, nenávodný symbol svobodného přijetí sebe samého, duševně i fyzicky. To lze navíc aplikovat i na jednoho z žáků, kluka v pubertě, který pod dohledem „dokonalého“ otce (právě onoho politika) skrývá vrozenou deformaci hrudníku.
I když by Bětčin boj s vlastním tělem, v českém prostředí nediskutovaný (snad proto u nás tolik lidí trpí anorexií a bulimií), možná vyřešila dieta, hrdinka na to jde jinak a na své cestě k místu na slunci se nenechá odradit ani ztrátou práce. To je zásadní, protože důležitým aspektem svobody je nebát se dělat chyby. Je proto dobře, že úvodní díl, včetně bombastického finále, vidělo jen v televizi víc než 1,1 miliónu lidí.
Nejen o ženách, ale o lidech
Tetralogie rozhodně ukazuje správnou cestu veřejnoprávní televize: polemizuje s léta nastavenými pravidly a nabádá ke svobodnému rozhodování. Otevírá nová témata, dává hlavní role i šance lidem starším, nebohatým, nedokonalým a těm, kteří se ve společnosti cítí odstrčeni. A právě sdílení současných pocitů je v „nepodělaném životě“ zásadní.
