Marie Terezie: Česká televize v nových dílech ukázala telenovelu vyprávěnou jako velkofilm
Pokračování mezinárodní koprodukce České televize o Marii Terezii zachycuje habsburskou panovnici ve chvíli, kdy se jí pod rukama drolí říše, dvůr i manželství. Pohromadě bohužel příliš nedrží ani třetí a čtvrtý díl minisérie. Velkolepá výprava či silné herecké výkony nemůžou nahradit chybějící dramaturgickou strukturu ani zakrýt chybějící silné dějové oblouky.
Žádné velké vysvětlování: nové díly Marie Terezie předpokládají, že divák zná první a druhou část minisérie a že má alespoň středoškolské znalosti dějepisu. Víme, kdo je kdo, co je pragmatická sankce a jak probíhala válka o rakouské dědictví. A neznejistí nás ani nová tvář v titulní roli: Marii-Luise Stockinger, která Marii Terezii hrála minule, vystřídala Steffi Reinsperger. Herečka, která je ve skutečnosti jen o necelých pět let starší, působí o třídu dospěleji – stejně jako musela pod tlakem vladařských povinností skokem dospět i samotná Marie Terezie.
Třetí a čtvrtý díl se odehrává zhruba od druhé poloviny roku 1741 (budoucí Josef II. už umí sedět a francouzská vojska táhnou na Prahu) do konce roku 1742 (na světě je další královská dcera Marie Kristina a Praha je zpátky v rakouských rukou). V tomto poměrně krátkém časovém období musí Marie Terezie čelit hrozbám hned na několika frontách. Za západu její říši ohrožují Francouzi a Bavoři.
Šlechta protestuje proti tomu, aby královna (a podle určitého úzu i římská císařovna) spojila síly s rabiátským baronem Trenckem a jeho pandury, jejichž vojenské úspěchy jsou vykoupené brutálními masakry civilistů. Její manžel František Štěpán se jí odcizuje a zdánlivě se oddává milostným pletkám a hazardu. Na dvůr se dostaví švagr Marie Terezie Karel Lotrinský i se svou paní matkou Alžbětou Charlottou Orléanskou, která má špiónské ambice a pochybný talent přispívat ke dvorským intrikám. Jezuita páter Johannes by dvůr naopak rád vrátil ke středověké hrůze z muk pekelných. A taky je potřeba reformovat vojsko a školství...
Každá z linií je potenciálně velmi nosná a do tří hodin stopáže, které třetí a čtvrtý díl dohromady poskytuje, se vejít nemohou. Scénář Mirky Zlatníkové se jim věnuje nastřídačku, poměrně nahodile a bez jasně stanovených priorit. Dlouhé minuty se tak stráví dvorským tlacháním nebo scénami vladařské inspekce na vojenské posádce v Olomouci, spojené s milostnou avantýrkou, zatímco složitější mechanismy moci (třeba vliv Vatikánu na Vídeň) se proberou letem světem nebo jen naznačí.
Spoléháním na efekt Marie Terezie pokukuje po telenovelách a historických kýčích: osudy barona Trencka, zásadně ovlivněné osmanským nebezpečím, jsou odvyprávěné skrze chlístance krve, akční honičky a vystoupení souboru historického šermu, soupeření církevní a světské moci se zase odbyde skrze pátera Johannese podaného jako primitivní koniášská karikatura.
Takový způsob vyprávění by byl vlastně legitimní, kdyby se však netloukl s jinými o třídu lepšími dějovými rovinami a podařenějšími postavami: ve scénách intrikaření umí scénář Zlatníkové sršet vtipnými replikami a přestřelkami úderných narážek, drtivou většinu figur včetně té titulní pak svou komplexností zastiňuje manžel Marie Terezie František Štěpán. Ten v sobě spojuje hedonismus s pragmatismem a dokáže trávit noci v objetí krásných žen a zároveň za zády vladařky provozovat obchody s jejím úhlavním nepřítelem, aby ze získaných peněz financoval rakouské válečné tažení.
V roli Františka Štěpána opět exceluje Vojta Kotek, který v roli charismatického, obratného a přitom vnitřně jaksi melancholického šlechtice ukazuje málo vídanou polohu svého herectví. Výtečně vybraná je i Steffi Reinsperger – nejen pro svou nezastíranou korpulentnost, ale i pro schopnost oscilovat mezi holčičkovskou umíněností, ženskou vášní a únavou korunované hlavy. V desítkách vedlejších postav vynikají hlavně Zuzana Stivínová v roli královny matky Alžběty Kristýny a Philipp Hochmair coby démonický baron Trenck.
Naprosto neopominutelnou postavou v pozadí pak je filmový architekt Martin Kurel, který loni bohužel předčasně zemřel a třetí a čtvrtý díl minisérie jsou mu věnované in memoriam. Kurelova práce s interiéry zastupujícími vídeňský Hofburg, olomouckou pevnost a další lokace bere dech a dává zapomenout na nevyrovnanost a dramaturgickou nevyváženost dějů, jež se v nich odehrávají.
Marie Terezie je výkladní skříní nejen České televize, nýbrž i dalších stanic: rakouské ORF, Slovenské RTVS a maďarské MTVA. I touto spoluprací se minisérie svým způsobem odkazuje k někdejšímu rakouskému impériu. Je chvályhodné, že veřejnoprávní stanice vkládají evidentně nemalé peníze do projektu s ambicemi poučit veřejnost o důležitých kapitolách naší společné historie, jejichž dopad trvá dodnes. Za slabinami projektu stojí velkou měrou zřejmě zvolený formát: místo dvojic celovečerních filmů by bylo bývalo lepší osudy Marie Terezie a její epochy „rozdrobit“ do menších úseků, které se mohly dílčím liniím věnovat detailněji. Scénáře pro pátý a šestí díl minisérie už vznikají.
