Jen si tak trochu zahajlovat v pokojíku s Hitlerem. Film Králíček Jojo je nejlepší pokračování České sody
Z ukázek to vypadá hodně divně – malý kluk si povídá v pokoji vyzdobeném plakátky SS s divným Hitlerem. Následně jede na tábor Hitlerjugend a učí se, jak odhalit Žida a jak hodit granátem. Píše se totiž rok 1945 a malý Johanes, přezdívaný Jojo, se chce stát plnohodnotným článkem ve fašistické válčící mašinérii. Odevšad se ale na ně valí nepřáteleé, Německo je ve spárech Američanů i Rusů a je to opravdu těžká doba na to, být nácek. Přesto všechno je film Králíček Jojo vynikající bizarní satirou, která vás několikrát pobaví i dojme. Jeden z nejlepších filmů roku 2019 musel přijít až v jeho závěru.
Režisér Taika Waititi je ve filmovém světě velký fenomén. Na co sáhne, to se mu daří a je nejblyštivější vycházející hvězdou Hollywoodu, i když je mu už 44 let. Když jste totiž Novozélanďan, je cesta na filmový vrchol těžší. O to stabilnější by ale jeho pozice mohla být. Waititi totiž zaujal svou rozpracovanou původní prvotinou Co děláme v temnotách, fiktivním dokumentem o problémech moderních upírů. Jeho další film Hon na pačlověky už bavil publikum po celém světě a snímkem Thor: Ragknarok ukázal, že umí i velké blockbustery. Jeho poslední počiny, poslední epizoda seriálu Mandalorian a právě celovečerní snímek Králíček Jojo, dokládají, že tenhle režisér se vyplatí sledovat hodně z blízka.
Hitler byl obrovský č*rák!
Osobnost Hitlera tu výborně karikuje sám režisér Taika Waititi. Nacistického vůdce hraje parádně, i když se před natáčením o tuto historickou figuru nijak do detailu nezabýval. „Ten chlap byl prostě obrovský č*rák a fakt, že ho ve filmu hraju já, tedy potomek Židovky a novozélandského Maora, je dostatečně zvednutým prostředníčkem této zrůdné ideologii,“ prohlásil režisér. Ačkoliv to tak může znít jako klišé, budování a bourání nenávisti vůči Židům optikou desetiletého chlapce je to nejvyleštěnější zrcadlo, jaké nám může být nastaveno.
Dětsky barevný a zveličený svět maskuje všechen ten děs, který konec války provázel. Ukazuje bezradnost režimu, který ve své nejtemnější hodině povolával do zbraně stále menší a menší vojáky. Jojo a jeho kamarádi se tak dostávají do situací, kdy už lidi přechází smích a kde si ani desetiletý kluk nemůže dovolit být dítětem. I tady je to ale vykresleno s lehkostí a nezabředává se do přehnaného patosu.
Natočeno v Česku
Svěží scénář doplňuje kvalitní filmařina. Válečné Německo je díky dobově upravenému Žatci doslova hmatatelné, záběry bezchybně fungují v interiéru i exteriéru. Obecně tu tuzemský štáb filmu odvedl skvělou práci a je to znát i na závěrečných titulcích, kde mají Češi jasnou převahu (dále se natáčelo ještě v Dolních Beřkovicích, bývalém cukrovaru Lenešice a v Úštěku). Práce s detailem je na jedničku a nejednou se skrze něj ukazují zásadní dějové zvraty. Není potřeba divákovi omlátit o hlavu hromadu mrtvol či rozstřílené tělo, aby si uvědomil, že válka je opravdu špatná věc. Na druhou stranu se film nemusí stydět ani za akční scény, těch pár, co jich tu je, vykouzlí válku velmi reálně.
Ústřední herecké kvarteto je výborné, nikdo nikoho nezastiňuje, ale všichni se skvěle doplňují. Hlavní hrdina Roman Griffin Davis je neuvěřitelně vyspělý, i tak si ale zachovává bezelstnost Macaulayho Culkina ze Sám Doma. Scarlett Johanssonová i Sam Rockwell využívají svůj prostor na maximum a ukazují herecké polohy, ve kterých jste je ještě neviděli. A Thomasin McKenzieová po nenápadné roli v netflixovském Králi dokládá, že je připravena na hlavní roli v nějakém větším filmu.
Zkrátka a dobře, Králiček Jojo je film, který tu nebyl a zatraceně nám chyběl. Je smutné, že ve skvělé satiře o tom nejhorším, co v sobě nacismus ukrývá, musel po Šteindlerovi s Vávrou pokračovat až Novozélanďan. Ale zaplať Pánbůh za něj. Dáváme pět z pěti umělých esesáčků zdarma!
