Místo zločinu Ostrava: Nová kriminálka ČT je zatím spíše nevzrušivou procedurální podívanou
Nová pondělní kriminální série České televize Místo zločinu Ostrava se inspiruje skutečnými případy z daného regionu. Ostravský genius loci se jí na obrazovku „prodat“ daří, horší je to už s hlavními postavami a ději: vyšetřovatelé působí poněkud nemastně neslaně a slibně rozehrané případy končí v žánrových klišé.
První část s podtitulem Krásné světlo se od zmizení čtrnáctileté dívky dostává k problematice dětské pornografie na internetu a k vydírání jejích obětí. Dvojka Kilometr pod zemí po úvodu s přepadením mladé dvojice v parku přehazuje výhybku ke krádežím měděných kabelů z dolu.
Průběh vyprávění hodinových dílů je velmi podobný: objeví se případ, autoři publiku rozhodí indicie a stopy, kauza se zkomplikuje, případně k ní přibude další (zdánlivě?) nesouvisející, a nakonec dojde k odhalení. Tomu v obou dílech předchází scéna, v níž se divák oproti předchozímu ději dozví něco, co zůstává vyšetřovatelům skryté. Takové předfinále působí efektně, ale je zároveň vůči zbytku vyprávění nekonzistentní a vlastně zbytečné.
Rychlé, dynamické a graficky výrazné úvodní titulky třináctidílného seriálu klamou tělem: následující dění spočívá drtivou většinou v procedurální rutině „chodíme a ptáme se lidí“. Takový postup je u krimiseriálů legitimní, ale hodí se tehdy, když střídmost získávání informací kontrastuje s jejich rafinovaným obsahem nebo spletitostí. Vyšetřovatelé v Místě zločinu Ostrava jen spojují nitky. Dravější scény jako autohonička v areálu železáren nebo opilecký výstup působí „z povinnosti“, aby se chvíli něco hýbalo.
Slabý scénář, dějová klišé
Dějově uzavřené díly propojuje pnutí v rámci ostravské mordparty. Majorka Ema Grodská k ní přibude vlastně náhodou, ale brzy se ujme jejího vedení – k nelibosti kolegy kapitána Honzy Bermanna. Anotace tvrdí, že jde o „dvojici zdánlivě velmi odlišných kriminalistů“, kde „ona je přímočará, racionální a soutěživá, zatímco on výbušný, náladový a bere si vše osobně“. Z dosavadních dvou dílů takové charakteristiky příliš patrné nejsou, dá se snad jen říct, že Honza je o něco méně nevýrazný než Ema, což je dané i hereckým projevem Stanislava Majera, respektive Pavly Beretové.
Scénář je nejslabší částí série. Miroslav Vaic (seriál Policie Modrava, ale také otřesná trilogie Byl jednou jeden polda, abychom se drželi kriminálního žánru) mechanicky vrší povědomé scény výslechů a interakcí s vedlejšími postavami, dává do placu instantní konstatování typu „potřebujeme ty holky rozmluvit, Jana něco ví“ i nečekané poetismy jako „pořádně se mu projděte životem“ ve smyslu „dostaňte z vyslýchaného všechno“ a dopouští se řady logických lapsů (dívka v nesnázích nezavolá z mobilu, vyšetřovatelka jde naslepo do možné pasti na vlastní pěst).
Ostrava a její genius loci
Pochybnosti vzbuzují scény, v nichž Honza vyslýchaným tyká a vyhrožuje jim, nicméně autoři se co do věrohodnosti opírají o autoritu poradců. Velice bizarně působí nekonzistentně spisovná mluva kriminalistů, neodůvodnitelná ani ostravským prostředím.
Prostředí Ostravy se v seriálu snímaném kameramanem Asenem Šopovem nicméně daří zúročit vizuálně. Místo zločinu Ostrava sice opakuje mnohá klišé severských kriminálek včetně sychravého (pod)zimního počasí a studeného světla, ale genius loci města by zabíral i bez těchto berliček. Pestrý výběr nepřikrášlovaných lokací, jako jsou ubytovny, hornické putyky, areál dolů či železáren, zimní stadión a další, je funkčně využíván v konkrétních scénách – třeba v dialogu při sfárání do kilometrové hloubky.
První dva díly spojuje motiv násilí na ženách a postava vynikající nad ostatními svou obětavostí a nezištností, žárově se ale poněkud liší. Krásné světlo se chvílemi (nezáměrně?) zvrhává do krimikomedie: Marek Taclík přehrává svého troubu závislého na pornu do frašky, scénář mu předepisuje hlášky jako „já to tady akorát zasunu“ (v souvislosti s vložením DVD do přehrávače) a sexuální násilník s přezdívkou Krásné světlo je snímám tak, že mu proud intenzivního světla stříká na kameru přímo mezi nohama. Kilometr pod zemí zase postavami obětavého dříče či nadějné studentky z chudého prostředí koketuje s úpěnlivým sociálním melodramatem.
Televizních kriminálek Česká televize možná produkuje už příliš. Sever, Vodník, chystaný Zrádce a další mají rovněž své chyby, ale svou nevyrovnaností působí dráždivěji než nevzrušivá „Ostrava“. Do jejích následujících dílů se mají zapojit další tvůrci – vedle režiséra prvních částí Dana Wlodarczyka i Jan Hřebejk a Jiří Chlumský, po scenáristovi Vaicovi Jan Drbohlav, Jan Stehlík nebo Martin Bezouška. Třeba se Ema s Honzou ještě pořádně rozehřejí.
