Ještě že se toho Miloš nedožil aneb Kde je humor, je i naděje. I v době koronaviru
Když vyhlásila vláda 12. března kvůli koronaviru v zemi nouzový stav, objevila se mi na mobilu vtipná parafráze známého rčení, která narážela na nečinnost prezidenta Zemana: „Ještě že se toho Miloš nedožil.“ Specifický humor, tak typický pro českou pospolitost v krizových situacích, vyrazil na rozhodný boj se zákeřnou nemocí. A je to osvobozující jízda.
Tam, kde je humor, existuje naděje. Podle psychologů se většina lidí i v těch nejsložitějších situacích alespoň na chvíli potřebuje osvobodit od surrealistického světa nekonečně vážných politických prohlášení, od světa, který líčí fatální boj s podivným virem, se smrtí, s nebezpečím a nesnázemi. A všichni se přizpůsobujeme tak, jak nejlépe umíme. V případě Čechů je to i humor (často hodně černý a krutý), nadsázka a ironie. Bylo tomu tak v dobách nacistické i komunistické totality, bylo tomu tak v době velké finanční krize v roce 2009 či v letech 2015 a 2016, kdy Evropu zasáhla uprchlická vlna nelegálních migrantů.
Zde je příklad českého humoru z posledních dní:
„Hledám šikovného chemika. Profesionála nebo amatéra, který dokáže z pervitinu opět vyrobit paralen.“
„Víte, co je na té pandemii pozitivního? Že nejsme nuceni každý den číst, která další automobilka začne vyrábět elektromobily.“
Ovšem současná krize má i v humoru svá nová specifika.
Dnes je všechno jinak
Ještě nikdy v historii se neobjevila zábava v době krize v tak komplexní podobě, což umožňuje internet a sociální sítě. K tradičním vtipům, které si lidé předávali v hospodách, se přidala memíčka, videa, koláže, jež putují Českem i světem obrovskou rychlostí. To, co kdysi trvalo týdny a měsíce, se k nám dnes dostane za několik minut.
Pozoruhodné je i to, že podobně jako šíření viru se také část humoru globalizovala. Některá videa a obrázky z různých zemí, které by za jiných situacích nebyly pro Čechy příliš vtipné, se najednou ukázaly tematicky přenositelné a srozumitelné. Něco jako skvělý americký film Forrest Gump z roku 1994, který je romantický, dramatický a komediální současně. A který je lehce pochopitelný v jihoamerické Patagonii, v Brně (dokonce i tam!, i to je samozřejmě vtip – pozn. autora) či v japonské Ósace.
Proč se rádi smějeme?
Humor se v době korony ukazuje jako osvobozující, protože jsme příliš unaveni a otupěni z každodenního proudu stále hroznějších zpráv. Nakonec nás COVID-19 (jeden z vtipů na českých sociálních sítích ho přejmenoval v narážce na premiéra Andreje Babiše a jeho angažmá v komunistické tajné policii na Bureš-19) může prostřednictvím zábavy částečně osvobodit i od našich marností, objeví nové talenty a odšpuntuje emoce. Pokud nás koronavirus předtím nezabije, jak by se mělo napsat podle pravidel černého humoru.
„Nic nesjednocuje lidi tak jako společně sdílený smích,“ vysvětluje důvody současné situace izraelská komička a spisovatelka Kandi Abelsonová. „Koronavirové memy a vtipy jsou velmi důležité, protože nás přimějí, abychom se usmívali,“ dodává Abelsonová.
Vtipné reakce dnes zasahují lidi na dálku, vytvářejí pocit sounáležitosti a pomáhají se vypořádat s možnou samotou a nejistotu, kterou někdo pociťuje, protože musí zůstat v karanténě a jeho společenský život byl omezený na minimum.
„V době velkých nesnází nabízejí vtipy určitý úkryt. Lidé je obvykle dělají o všem možném, ale když se informace a zprávy zužují a vyznačují se prvky strachu, vtipy jsou výborným způsobem, jak nad ním dočasně triumfovat a potlačovat ho,“ říká Paul Lewis, autor knihy Smát se: Americký humor v časech krize.
Doktorka Jennifer Kahnweilerová z americké Atlanty, jež se dlouhodobě věnuje odbornému studiu života introvertů, zase připomíná, že je to užitečný nástroj, jak se při dlouhodobém vynuceném pobytu doma vyrovnat s takzvanou ponorkovou nemocí a možnými depresemi. „Smysl pro humor pomáhá bojovat proti emoční nejistotě. Sledování stand-up komiků, vtipných videí na YouTube, memů na sociálních sítích může udělat s vaší psychikou opravdu hodně. Je to spása pro naše imunitní systémy a spojuje svět introvertů a extrovertů.“
Kahnweilerová také připomíná, že nějakým humorným způsobem můžeme pomoci i dalším lidem v době řádění koronaviru. Navrhuje například zavolat lidem, kteří žijí sami, jsou nemocní nebo starší a je pro ně o něco složitější hrát si pořád s mobilem či tabletem, jak to většinou dnes děláme. „Řekněte jim nějaký vtip či humornou příhodu a oni ocení, že jsou na chvíli s vámi, že v tom nezůstali úplně sami.“
Humor je právě teď zvláštní médium, jež rozhání hrůzy světa a zároveň nám umožňuje dostat naše nejlepší i nejhorší myšlenky z našich hlav. Je ideální v boji proti stresu a při překonávání napětí.
Moje manželka každý den určitou dobu tráví diskusí se svými přáteli na Facebooku a často slyším od jejího počítače uvolňující smích. „Češi jsou fakt vtipní,“ komentuje nejrůznější obrázky, koláže a vtipy, které přes sociální síť dostává. Ano, jsme vtipní, pokud chceme. Někdy až krutě vtipní. Kromě premiéra Andreje Babiše a vicepremiérů Karla Havlíčka a Aleny Schillerové, kteří se vždy tváří upjatě, veledůležitě a opakovaně vypouštějí na lidi katastrofické informace. Přitom by to šlo i jinak.
Třeba takhle:
„V 15.30 zařazuje TV Barrandov mimořádně další pořad Jaromíra Soukupa: Roušky Jaromíra Soukupa.“
„Víte, proč se český politik nenakazí virem COVID-19??? Protože i ten vir má svoji hrdost.“
