Leninovo poslední marné přání: V závěti zoufale volá po odstranění Stalina, kterému sám pomohl k moci
Lenin a Stalin - dvě postavy ruské historie, které ovlivnily celý svět a dodnes patří mezi nejnenáviděnější postavy moderní historie. Jejich dvě jména jdou prakticky ruku v ruce, aby také ne, když to byl právě Lenin, který dostal Stalina do čela Sovětského svazu. Ve své takzvané poslední závěti proti němu soudruhy důrazně varoval a nabádal je, aby se Stalina zbavili. Jenže už bylo pozdě...
Vladimir Iljič Lenin byl u moci v Sovětském svazu sotva rok, když se stal cílem aténtátu neohrožené Fanny Kaplanové. Osmadvacetiletá žena ho zasáhla dvěma nebo třemi výstřely do ramene a krku. Lenin přežil, Fanny nikoliv - byla po pár dnech popravena. Lenina ale následujících pět let až do konce života kvůli zraněním zlobilo zdraví (zlí jazykové ale tvrdí, že to bylo spíše syfilidou).
Problémy byly natolik vážné, že v roce 1922 vymyslel na sjezdu novou funkci generálního tajemníka a do ní zvolil svého přívržence Josifa Vissarionoviče Stalina. Generální tajemník měl původně Leninovi „přisluhovat“ jako sekretářka. Jenže Stalin, který byl v té době už známou a vysoce cenněnou osobností, tento post využil k upevnění své moci. Jednou z funkcí totiž bylo přijímat a vylučovat členy strany.
Stalinovi do karet začalo hrát i Leninovo zhoršující se zdraví. Vůdce svazu postupně totiž prodělal dvě mrtvice, a jeho generální tajemník i další členové výboru ho fakticky postupně zbavovali všech povinností. Lenin ale Stalinovu péči prokoukl a sepsal Dopis sjezdu, který bývá dnes nazýván také Leninovou závětí.
V ní stranu a všechny v ní varuje před Stalinem, který podle něj lační po moci za každou cenu. „Soudruh Stalin jako generální tajemník soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist, že jí dokáže vždy dost obezřetně užívat (…) Stalin je příliš hrubý a tento nedostatek, který se jakžtakž dá trpět ve styku mezi námi komunisty, nelze trpět u generálního tajemníka. Proto soudruhům navrhuji, aby uvážili, jak Stalina z této funkce přemístit, a jmenovali na ni jiného člověka...“ stálo mimo jiné v dopise.
Lenin ale tušil, že Stalin tou dobou třímá už příliš velkou moc. Dopis i jeho kopie nechal zapečetit. Na světlo světa se tak podívaly až po lEninově smrti, po roce a měsíci od napsání a tehdy už bylo příliš pozdě. I Stalin to věděl a proto dopis zcela bez strachu na Ústředním výboru přečetl sám a dokonce soudruhům nabídl rezignaci. Výbor ji odmítl a Sovětskému svazu tak podepsal rozsudek k téměř třiceti letům Stalinovy despotické vlády.
