Sexuální otrokyně japonských vojáků: Vězněné utěšitelky čekalo jen bití a každodenní znásilňování
Aby japonským vojákům válek 20. století nic nechybělo, zotročovala armáda tisíce ženy z okupovaných zemí a mužům je nabízela jako sexuální utěšitelky. Původní snaha, ve které se ženy vojákům nabízely dobrovolně, aby se snížil počet válečných znásilňování, byla lichá. Většina kněžek rozkoše v japonských bordelech nepředstavitelně trpěla.
Narozdíl od evropských zemí se Japonsko stalo koloniální velmocí až koncem 19. století. A jakoby museli vynahradit stovky let kolonizací, obsadili velmi rychle mnoho sousedních ostrovů a zemí včetně Koreji a později i území v Číně, Filipíny, Malajsii, Barmu nebo například Guam. Od roku 1932, kdy země založila první státní nevěstinec, si z těchto podrobených zemí vozili ženy.
Všechny prý se svým posláním souhlasily, ale později se pravda ukázala být opakem. Mezi lety 1932 a 1945, kdy bylo Japonsko poraženo, prošlo místními bordely nezjištěné množství otrokyň - odhady začínají na 20 tisících a končí až u čísla 410 tisíc. Byly mezi nimi i Evropanky (přibližně 400 Nizozemek), ale i Australanky či Japonky. Valná většina z nich je dnes už mrtvá, pár z nich se ale rozhodlo svůj příběh na začátku devadesátých let sdílet s veřejností, na spravedlnost ale čekají dodnes.
Podle výpovědi jedné z obětí, je muži brutálně bili, pokud s nimi odmítaly spát, později je navíc stejně znásilnili. „Když mi bylo sedmnáct, přijeli japonští vojáci v náklaďáku, zbili nás a odtáhli nás pryč. Tvrdili, že nás berou do armády, že si vyděláme slušné peníze v textilce... První den mě znásilnili a pak už to nikdy nepřestalo...,“ popsala Korejka Kim Hak-sun s tím, že v nevěstincích je znásilňovali 30-40x denně, každý den po celý rok.
Některé z nich byly dokonce nuceny darovat krev zraněným vojákům. Pokud otěhotněly, byly přinuceny k potratu. Když už se jim zdály „moc použité“, vrátili je k rodinám s pohrůžkou, že jestli o minulých měsících někomu řeknou, zabijí celou jejich rodinu. V jiných oblastech vojáci znásilňovaly i předpubertální dívky, ty co se moc bránily, rovnou pozabíjeli. Před koncem války byla většina z „utěšitelek“ přinucena k sebevraždě, nebo zabita.
