Futuristická města bez budoucnosti. Objevte neznámou tvář Paříže
Paříž není jen Champs-Élysées, Louvre nebo Montmartre. Kromě notoricky známých míst, kde je běžně hlava na hlavě, můžete navštívit i tu Paříž, které se turista jindy zdaleka vyhne. Pokud vás zajímá architektura a neštítíte se brutalismu, jsou předměstí Paříže tím pravým místem pro objevování fantastických staveb.
Noisy Le Grand je městečko splývající s Paříží, stejně jako jiná z jejích předměstí. Z lyonského nádraží se sem za půl hodiny dostanete městským vlakem, na který, stejně jako na všechny dále zmíněné spoje můžete uplatnit čtyřzónovou „lítačku“ Navigo Découverte, která se dá pořídit v každé stanici metra a ke které potřebujete pasovou fotografii. Minimální platnost jízdného je týden a stojí cca 23 eur.
Tuto kartu po návratu z Paříže rozhodně nevyhazujte, při příští návštěvě si na ni jednoduše nahrajete další jízdné. Pokud si pořídíte jízdné na všech pět pásem, můžete ušetřit i při dopravě na letiště, na kterou jsou, podobně jako v jiných metropolích jednorázové lístky dost předražené.
Ačkoliv Noisy není nijak bohaté na historické památky, jeho hlavní tahák je sídliště Les Espaces d'Abraxas od věhlasného španělského architekta Ricarda Bofilla. Na přelomu 70. a 80. let minulého století řešila Paříž bytovou krizi výstavbou sociálního bydlení na okrajích města. Na projekty byly vyčleněny velkorysé rozpočty, a tak mohlo dojít k neméně velkorysým realizacím. Sídliště nezapře silnou inspiraci renesančními a barokními paláci nebo dalšími věhlasnými stavbami, jako je Vítězný oblouk.
Sen o autonomním městě s královskými proporcemi a jedinečnou architekturou pro obyčejné lidi se časem proměnil v noční můru ghetta afrických přistěhovalců, kteří jsou zde soustředěni pospolu na jednom místě a jejichž možnost asimilace s francouzským kulturním prostředím je tak relativně malá. Navíc spletitá sídliště s řadou zákoutí a slepých míst, do kterých od doby jejich výstavby nikdo pořádně neinvestoval, se ukazují jako téměř neudržovatelná. A s klesajícím zájmem institucí o jejich rozvoj zákonitě klesá zájem lidí v nich bydlet.
Výstavní síň moderní architektury
Čtvrť La Défense platí již od začátku minulého století za jakýsi inkubátor nových architektonických stylů. Své představy o moderním městě zde vyzkoušel i světoznámý architekt Le Corbusier. Na inovativní projekty městského bydlení v pozdější době navazovaly stavby administrativního určení a centrum La Défense je dnes pulsujícím uzlem francouzské metropole.
Na povedené a pro svůj administrativní, historický a dopravní význam udržované projekty v pozdější době navázalo sídliště Tours Aillaud v přilehlé čtvrti Nanterre, pojmenováno podle jeho architekta Emila Aillauda. Výškové stavby určené především k bydlení stojí na netradičně kulatých půdorysech a jejich atypičnost podtrhují i oblá, do elips a kapek tvarovaná okna. Na rozdíl od výše zmiňovaného sídliště Les Espaces d'Abraxas se Tours daří lépe udržovat, snad díky poloze blíže k centru i kvůli menší členitosti staveb. Soubor válcovitých mrakodrapů s podivnými okny a fasádami v tónech modré je i tak netradiční podívanou.
Umělá řeka a betonový zámek
Versailles si francouzský král Ludvík XIII. vybral pro své nové sídlo mimo jiné proto, že se tato vesnice nacházela dále od Paříže a byla dosud obklopena lesy vhodnými pro lov. Dnes je Versailles beznadějně pohlceno bující Paříží. Návštěvu zdejšího sídliště Arcades du Lac v části Montigny Le Bretonneux doporučuji spojit s cestou do Nanterre a La Défense, odkud sem jede přímý vlak ani ne půl hodiny.
Co do výšky a do objemu je zdejší sídliště oproti předchozím zmíněným lokalitám asi nejrezervovanější. To se rozhodně nedá tvrdit o jeho vizi. Ricardo Bofill zde opět prokázal, že s tučným rozpočtem a volnou rukou umí divy. Dům zvaný Le Viaduc, evidentně inspirovaný populárními zámky na Loiře, stojí uprostřed umělého jezera o rozloze více než 13 hektarů. Ačkoliv jezero místy připomíná spíše hnijící stoku – kvůli notoricky se opakujícím nedostatkům technického řešení brutalistních staveb je tato lokalita pro svůj relativně mimoměstský ráz a sociálně úspěšnější obyvatele ze všech zmíněných sídlišť nejpřijatelnější pro život.
Všechna architektonicky zajímavá sídliště, snad kromě La Défense, doporučuji navštívit pouze ve dne. Nejen proto, že stavby nejsou nijak zvlášť nasvícené a jejich půvab tak ve tmě nevyniká, ale především proto, že pařížská předměstí jsou vyhlášená pro Středoevropana nezvyklou mírou kriminality.
